Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený. Tentokrát je to nìco málo z míst kam se rádi vracíme.
Cochcárna
Pøidávám se k názoru, ¾e domov nemusí být jen kamenný dùm. Je to teritorium, kde je Vám dobøe, kde najdete vzpomínky, mo¾ná u¾ nostalgické, kde jsou, nebo byli Vaši pøátelé, a kde jste nìco hezkého pro¾ili a rádi se tam vracíte.
Pøed mnoha a mnoha lety se moje sestra zaláskovala do skalního vodomila a tak nás pøivedla do zákoutí, kde lidé spjatí s vodáctvím ¾ijí svùj osobitý styl. Abychom se nezdìsili , pouèila nás, ¾e se tam pije èùèo z kolující flašky, spí se kde se dá a jak se dá,nikdo se k nièemu nenutí a ka¾dý si pøi tom dìlá co chce = cochcárna. Bylo to v dobì hluboké totality a tak veèer u ohnì sedìli vedle sebe topiè, šofér, øeditel mlékárny, uèitelky, lékaøi, vìdecký pracovník, olympionik v plavání, tìhotná architektka, mašinfíra …..a nikdo nikomu nevadil, nemluvilo se o majetcích, spíše se ozývaly salvy smíchu pøi vtipech o esenbácích a funkcionáøích tehdejší vládnoucí garnitury a veèer znìly kytary, basa, banjo. Všechny dohromady nás stmeloval spoleèný nepøítel, kterému jsme se sice smáli, ale podléhali mu. Vynahradila nám to krásná pøíroda, výlety na lodích a lodièkách, mnohdy zvaných necky. Penìz nikdo z nás nemìl nazbyt. Jezdila se regata pivo-rohlík, to znamená, ¾e se na plavidlech vyrazilo do zátok, kde se nìjaká hospoda nacházela, dalo se pivo a rohlík a v té poslední hospodì se dalo magické voko. To je panák zelené koøalky i se sklenkou ponoøený do pùllitru piva. Jak se pivo pohne smìrem k ústùm, koøalka se rozvlní a pøipomíná nìkdejší symbol na starých radiopøijímaèích. Kdy¾ nemrkal, bylo vyladìno. My jsme se obvykle také vyladili a ne¾ jsme se vylodili, na nejedné palubì vypukla cholera a mor a osádka potupnì vrhla pøes palubu.
Kdysi emeritní šéf na policejní prosektuøe pomáhal od náhlých pøíhod vskutku razantnì. Kdy¾ se dítì zranilo, øekl a» si to poèùrá a pak mu to nama¾te popelem z ohništì. Má teplotku? Tak a» se hodnì koupe. Èaj se vaøil z vody z jezera, myli jsme se tam, a nikdo na to neumøel. Bydlelo se ve stanech rùznì dìravých, v týpý, ve starém garantu, pod lodí, v lese byla zamaskovaná kadibudka.
Èas bì¾el, pøehnala se pøes nás sametová revoluce a mnoho let jsme se díky podnikání do tìch konèin nedostali. Pøišly i ¾ivotní krize a kolize a s nimi jako lék nápad, podívat se, jak vypadá cochcárna.
Znáte pocit, kdy¾ se nìkam vracíte a jste dojati, ¾e tam existuje to a to, co máte spjato se vzpomínkou? Ano. Bylo to dojemné. Týpý stojí, obrostlé mechem, garant pod smrkem skoro není vidìt, dokonce pod ní rostl krásný høib, kadibudka se stále stejnou zástìnou a ohništì pøe¾ilo i povodeò v roce 2002. Mnohé osadníky zaèaly nahrazovat jejich dìti a vnuci, v okolí zátoky se projevuje teritoriální komerèní nátlak.
Musíte být imunní, projet tím hem¾ením drahých au»ákù a vznikajících snackbarù a doplí¾it se do místa, které zùstalo uchránìno civilizaèních zmìn. Je to nádhera. Byli jsme neskonale š»astni, jeèeli u ohnì pøi kytarách do rána jak za mlada, zimu v noci ani nevnímali, já pøidala na fòuknu svých pár odrhovaèek, a abyste i Vy, z toho nìco mìli, posílám pár snímkù. Kde to místo je, nesmím prozradit. Jen ze srdce volám a» ¾ije cochcárna !
Pohled z okna 
Pøidávám se k názoru, ¾e domov nemusí být jen kamenný dùm. Je to teritorium, kde je Vám dobøe, kde najdete vzpomínky, mo¾ná u¾ nostalgické, kde jsou, nebo byli Vaši pøátelé, a kde jste nìco hezkého pro¾ili a rádi se tam vracíte.
dohromady nás stmeloval spoleèný nepøítel, kterému jsme se sice smáli, ale podléhali mu. Vynahradila nám to krásná pøíroda, výlety na lodích a lodièkách, mnohdy zvaných necky. Penìz nikdo z nás nemìl nazbyt. Jezdila se regata pivo-rohlík, to znamená, ¾e se na plavidlech vyrazilo do zátok, kde se nìjaká hospoda nacházela, dalo se pivo a rohlík a v té poslední hospodì se dalo magické voko. To je panák zelené koøalky i se sklenkou ponoøený do pùllitru piva. Jak se pivo pohne smìrem k ústùm, koøalka se rozvlní a pøipomíná nìkdejší symbol na starých radiopøijímaèích. Kdy¾ nemrkal, bylo vyladìno. My jsme se obvykle také vyladili a ne¾ jsme se vylodili, na nejedné palubì vypukla cholera a mor a osádka potupnì vrhla pøes palubu.
Kdysi emeritní šéf na policejní prosektuøe pomáhal od náhlých pøíhod vskutku razantnì. Kdy¾ se dítì zranilo, øekl a» si to poèùrá a pak mu to nama¾te popelem z ohništì. Má teplotku? Tak a» se hodnì koupe. Èaj se vaøil z vody z jezera, myli jsme se tam, a nikdo na to neumøel. Bydlelo se ve stanech rùznì dìravých, v týpý, ve starém garantu, pod lodí, v lese byla zamaskovaná kadibudka.
spjato se vzpomínkou? Ano. Bylo to dojemné. Týpý stojí, obrostlé mechem, garant pod smrkem skoro není vidìt, dokonce pod ní rostl krásný høib, kadibudka se stále stejnou zástìnou a ohništì pøe¾ilo i povodeò v roce 2002. Mnohé osadníky zaèaly nahrazovat jejich dìti a vnuci, v okolí zátoky se projevuje teritoriální komerèní nátlak.
