Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Putování Austrálií (11)


Støeda 18. listopadu

Poslední jízda do Adelaide a letíme do Sydney

 

Zaèalo poslední ráno a opìt nastávají balicí orgie. Jak se tak dívám, tak nám to u¾ jde docela od ruky. Vypadá to tak, ¾e jenom Milda, podle stavu rozlo¾enosti zavazadel, zùstane v kempu ještì nìjakou dobu. Sbalený Chuck øíká, ¾e teï bude tøídit písemnosti a Milda ihned dodává: „Slyšel jsi to KH“? No jo, nezmohl jsem se na víc a tím se náš odjezd z kempu odkládá na neurèito... Opìt mne má Milda na „háku“!


Cesta do Adelaide však nakonec probìhla ke spokojenosti nás všech a ani pøi odevzdávání Nissanu nevznikly ¾ádné problémy. Chuck mìl pravdu, auta si pøi pøebírání v pùjèovnì nikdo ani nevšiml. Hlavnì kdy¾ jsme mìli zaplaceno a plnou nádr¾.. Drobné problémy nám vznikly a¾ pøi dohledávání potøebné odletové haly, co¾ jsme nakonec fešácky vyøešili. Holt u¾ zaèínáme být svìtáci, tedy alespoò nìkteøí, já urèitì nee!


Dva tisíce kilometrù do Sydney jsme proletìli za necelé tøi hodiny. Bojan byl na letišti a za chvíli se naloïujeme do jejich rodinného auta. Pak u¾ nás èekal jen pøevoz do „Bojanovic“ malého rodinného domeèku.
Velká pou» Austrálií pro nás, dùchodce z Èeské republiky skonèila. Zbytek u¾ bude jen pohodová „brnkaèka“ v Sydney!


Doslov

Vyprávìní o „Pouti po Austrálii“


Deník jsem sice sesmolil já (Karel Jankù), jak jsem slíbil zcela neprozøetelnì Chuckovi u¾ v dobì ostravských pøíprav. Po faktografické stránce však patøí jednièka právì Chuckovi, jeho kusým poznámkám v zápisníku (na rùzných úètenkách nebo útr¾cích z prospektù, novin a pod.), ale pøedevším jeho pamìti.


Jiný výlet


Problém, tentokrát spojený s popisem naší „Pouti“ vyvstal hned po prvním ètení mnou zpracovaného deníku. Ukázalo se, ¾e ka¾dému z nás utkvìlo v pamìti nìco jiného, by» ze stejné oblasti nebo dokonce z jednoho místa a ve stejný den i hodinu!


Jak jsem se pozdìji dozvìdìl, tak to je normální jev, proto¾e u¾ to tak je a údajnì i musí tak být. Jsme rùzní a pamatujeme si rùzné vìci… Chuck k to shrnul do vyjádøení, ¾e jsem byl buï já nebo on, „na inem vyletì“ a ke kvalitì se „raèi nevyjadøuju“ to¾ tak, mi pravil!
A Milda? Tak to teda vùbec nevím, neb se zatím neozval…


Chuck soubì¾nì zpracoval svùj deník, album fotografií – tentokrát doplnìné psaným slovem a výsledkem je kouzelné leporello!


Do ètivé podoby deník po mých marných pokusech mìl pøepracovat pan Bc. MK, mùj známý, povoláním sportovní novináø – zvaný Mistr Pera na svém pracovišti „U Eliáše“. Popravdì øeèeno se uvedený rozhovor odvíjel ponìkud drsnìji. Upozoròuji, ¾e následující øádky jsou nevhodné pro dìti a mláde¾ do 18ti let obého pohlaví.


Po mém pøíchodu na Mistrovo „pracovištì“ mi tento polo¾il základní otázku: „KáHá, co si vlastnì myslíš „Ty“ o tom co jsi napsal“? Abych jej uklidnil a zároveò uhasil jedovaté plamínky v oèích, které doprovázely tuto otázku jsem po pravdì odpovìdìl, ¾e si nedìlám iluze o nìjaké kvalitì „cestopisu“. Mistr pokýval hlavou, tiše kouøil a nakonec mi povídal: „Jsem rád, ¾e si na tomto díle nezakládáš, ale je to bohu¾el ještì horší ne¾ si myslíš. Celé to stojí za h…o! Od barbarsky popsaného dìje, pøes èasoprostorové problémy zápisu jednotlivých událostí (zmatení èasové), chudého slovníku, stylistických a pravopisných chyb a¾ po nezá¾ivnost popsané „Pouti...“- hanlivì vyprskl!!! Jediné, co alespoò ostravákovi nìco øíká, je pár vtipných glos Tvého kamaráda Chucka. K jejich škodì jsi i tyto svým surovým pøepisem nìkolikrát poškodil a tím znehodnotil. Co se týká ostatních údajù, tøeba z LP, tak to nedoká¾u posoudit, nebo» jsem pøedmìtnou turistickou rukovì» neèetl! Tak¾e tak... a není nad pravdu pravdoucí...


Nicménì já vím, ¾e "Mistr Pera" pøi svém „mládí“, nedoká¾e posoudit mùj stateèný výkon bìhem celého sepisování „Pouti…“. Urèitì ještì neví, nebo» to nepro¾il, kolik úsilí stojí udr¾et myšlenku bìhem jejího zanesení do deníku, najít vèas a vhodná slova k jejímu vyjádøení a tato navíc vhodnì ohnout, aby vìta dala smysl (krásnì dlouhá vìta). Jen já vím, kolikrát se mi to nepodaøilo a kolikrát jsem u¾ musel zaèít popisovat jinou událost a pøedchozí jsem neudr¾el v pamìti... To pak byla za mìsíc „luš»ovka“!
Poèkej, poèkej a¾ i Ty budeš „senijórem“!

 

Mistr Pera na svém díle, tj. na pøepisu deníku, údajnì pracoval celých 8 hodin – to tvrdil on. Bìhem této doby jeho duševní„motor“ zkonzumoval ( pøepis úètenky):


2x velkou a moc dobrou drš»kovou polévku s rohlíkem,
dvojitý guláš - jednou se šesti knedlíky a podruhé s chlebem,
celkem 10 Plzní výteèné kvality,
a jedno velké kafe na závìr, aby se, „jak nam mluvil, trefil domu a te¾ i klièkem do zamka“!


Ukonèení Mistrovy tvorby se shoduje se zavírací hodinou ve známé restauraci „U Eliáše“, kde v potu tváøe konzumoval - pracoval!


Kempy


Bìhem našeho putování jsme zásadnì spali v kempech, a alespoò já z dùvodu své a naší bezpeènosti. Navíc se volné kempování z mnoha dùvodù nedoporuèuje (LP)… Vše pro nás v¾dy zaèínalo inf. v LP. Podle této pøíruèky jsme pøedem vyhledávali místa mo¾ných noclehù v kempech. Bohu¾el pro nás, je LP orientována pøedevším na hvìzdièkové turisty a tak jsme si museli pomáhat jak se dalo.


Mo¾ností bylo hned nìkolik. Jednak ukazatelé u silnic – tyto byly zvláštì v podveèer špatnì èitelné, dále IS, zøídkakdy policie a kdy¾ bylo nejhùøe, tak jsme vyu¾ívali slu¾eb místních radilù. Zpoèátku nás mátlo i oznaèení Caravan Park. Postupnì jsme však zjistili (a¾ na jeden pøípad), ¾e i takto oznaèená zaøízení vìtšinou poskytují slu¾by kempíøùm jako jsme my. V nìkterých okrajových oblastech kolem Shwy to byly kempy samoobslu¾né, ale vhodnì umístìné a jednoduše a vhodnì vybavené.


Kempy, které jsme bìhem našeho putování navštívili se od sebe cenovì pøíliš nelišily. Za všechno (3 mu¾i, auto a stan) to bylo v¾dy kolem 30ti AD. Pøesto však byly rozdíly mezi kempy velké. Zaèínaly vhodností umístìní kempu (u dálnice, kruhového objezdu nebo bokem ruchu v zalesnìném pøedmìstí pøípadnì u moøe nebo øeky) a pokraèovaly jejich vybaveností a jejím stáøím. Pøedevším však „stavem pou¾itelnosti“ instalovaného vybavení. Další rozdíl jsem jako nespavec vidìl a hlavnì slyšel v mno¾ství øvoucích a trousících noèních ptákù. V této kategorii jasnì zvítìzil východ nad støedem a jihem Austrálie i kdy¾ jsem byl poblí¾ Kulgery (dole na jihu) napaden ptákem! Ptákem byl domorodý pštros a incident se odehrál ve dveøích pánského WC. Polekal jsem se natolik, ¾e jsem v první chvíli myslel, ¾e se jedná o kontrolu pøevleèeného pracovníka kontroly ¾ivotního prostøedí – pøehraboval se toti¾ i v odpadkovém koši... . Fotky ptáka mám, nekecám.

 

 

K základnímu vybavení kempù patøí mimo jiné i rùzné cedulky v kuchyòkách a sociálních zøízeních, se ¾ádostí o šetøení vodou, o nutnosti pøevaøit vodu a pod. Pozoruhodností pak byla skuteènost, ¾e mnoho kohoutkù „nezastavitelnì“ kapalo. Míra v Maree spoèítal, ¾e takovýto únik z vesele kapajícího kohoutku byl 720 litrù za 24 hodin (za 2 minuty nám nakapal litrový hrnek)… Další pozoruhodností bylo, ¾e ze studené tekla v¾dy teplá a¾ horká a z teplé pak voda doslova vaøící spojená s výronem páry – tak tomu bylo pøedevším v kempech kolem Shwy.


Komáøi, mouchy, mraveneèci a jiná havì»

 

Pan Folw nás ve své knize doslova postrašil mno¾stvím komárù a much na které pøi svých cestách Austrálií narazil. Nakonec i Míra s Chuckem u¾ mìli nìjaké zkušenosti - Milda ze Sibiøe a Chuck pøímo z Austrálie.


Netušil jsem, jak slo¾itým úkolem se pøed odjezdem ukázal nákup repelentù. Vzhledem k pokroèilé roèní dobì byl jejich výbìr v jakékoli podobì velmi omezený. Jde toti¾ o tzv. sezónní zbo¾í nebo» v øíjnu u¾ u nás komáøi nejsou. Co¾ je konec koncù logické! Nezbývalo ne¾ se spokojit se zbylými produkty a doufat, ¾e právì jejich „pachová neobvyklost“ bude, v boji proti tamìjšímu hmyzu naší nejsilnìjší zbraní.


Jak náš boj dopadl?


O komáry, kterými jsme byli nejvíce strašeni jsme prakticky nezakopli a obrana pøed útoènou mouchou australskou neexistovala. Moucha nereagovala na ¾ádný postøik, kterým jsme se opatøili a jedinou „obranou“ byla vèelaøská sí»ka pøes oblièej, spojená s pokrývkou hlavy. Tuto obranu uplatòovala místní bìlošská vìtšina, kde¾to domorodci a já, jsme si much prostì nevšímali. Australské mouchy na sebe neupozoròovaly ani tak svým mno¾stvím, ale pøedevším svou rychlostí a obratností.

 

Vyskytovaly se pouze oblastnì a moje bilance v pøímém souboji s mouchou australskou je následující:


1. ètyøi kusy much jsem polknul pøi pokusu o anglickou konverzaci,
2. tøi kusy pøi pojídání chicken and chips,
3. dvì mouchy jsem polknul pøi odpolední kávì.


Celkem jsem okradl australskou pøírodu o devìt pøièinlivých a rychle létajících much. Malé rezavé mravence jsem doma nacházel ještì dobøe mìsíc po pøíjezdu z Austrálie. S jinou havìtí jsme se nesetkali.


V souboji se sluníèkem jsme pou¾ívali:
já opalovací krém s faktorem 30 a Chuck s Mildou, jako tradiènì Indulonu –„bo ta je na všecko“! Všichni jsme krémy doplòovali vodou z místních zdrojù. Dá se øíci, ¾e jsme díky uvedeným opatøením pøe¾ili naše pìší výlety v pravé poledne bez potí¾í.


Angliètina


Problém s cizím jazykem má v našem vìku skoro ka¾dý Èech. Má to na svìdomí dílem kdysi jen povinná ruština a také omezený styk s kapitalisty na západì. Samozøejmì se to netýká tìch, kteøí byli talentovaní a pøièinliví. Ostatnì tak je tomu v¾dy.


Dnešní jazykové školy nás vybavují solidními porcemi gramatiky, kumulovanou snahou o výslovnost, ale obého po nás venku nikdo ne¾ádá. To, co po nás cizina ¾ádá je, abychom jejich jazyku rozumìli. Tím se naše spoleèná komunikace výraznì zjednoduší a to jak na úøadech, tak i ve styku s tamìjším obyvatelstvem. Na základì vlastních zkušeností si myslím, ¾e právì od „porozumìní“ mluvenému slovu bychom mìli studium jazyka zaèít. Pokud mo¾no pak pøedevším s rodilým mluvèím. Ale dost mo¾ná, ¾e u¾ podobné kurzy existují, nevím?!


Definitivní dohra


Po svém pøíjezdu jsem se rozhodl, ¾e pøedevším vyléèím své, nìmeckou turistkou poškozené koleno. Nález z magnetické rezonance nebyl nijak povzbuzující. Koleno je tzv.“vydøené“ nebo» chrupavèitá èást kloubních pouzder ji¾ takøka neexistuje… a k tomu navíc je kloub mechanicky poškozen. Po dvou mìsících bolest ustoupila a já jsem zaèal znovu mírnì ¾ít a „mírnì“ sportovat – lépe øeèeno posilovat podle rad rehabilitaèních lékaøù… jezdil jsem na doporuèeném cyklotrena¾éru.


Tento stav netrval dlouho a bolest se znovu vrátila. Opìt nastaly noci beze spánku a po nich dny plné zapomínání a ztrát. Dvì kšiltovky, jednu z nich jsem doslova oplakal, deštníku, klíèe od zámku uzamèeného jízdního kola – naštìstí jen 2 km od domova…. a mnoho prošvihnutých schùzek. Rùznými omluvami jsem poté postupnì zahltil svoji internetovou poštu.


Uplynul nìjaký èas a koleno se opìt èásteènì uklidnilo, ale objevila se mírná bolest v obou ramenou a v pravé kyèli. Zpoèátku vše ukazovalo na „pøetrénování“ ve Fitness. Bohu¾el jsem se na porubské cyklostezce støetl s vlèákem, který se venèil a jeho pánem, který se sice zrovna nevenèil, ale dr¾el psa na tøí metrovém vodítku – nata¾eném pøes celou cyklostezku. Ve snaze nepoškodit ani jednoho ze jmenovaných jsem pøehlédl sjezd a upadl - tentokráte jen na rameno pravé. Byl jsem sice potluèený, ale bolest v nara¾eném rameni ustupovala a tak jsem si nedìlal starosti. Ale od onoho okam¾iku se mùj zdravotní stav jen zhoršoval. Kromì ramen mne znovu rozbolely i jiné klouby, a to tak intenzivnì, ¾e jsem skonèil opìt u lékaøe…


Pøi jedné návštìvì u Chucka mi tento pravil, ¾e mu ta bolest pøipomíná pøechozenu boreliozu! Po¾ádal jsem lékaøe o nové vyšetøení krve a za týden bylo všechno jasné. Teï u¾ nejsem hypochondr, ale „hrdina“! Le¾ím a mám neš»astný pocit z doslova „prošustrovaného“ posledního pùlroku, kdy jsem rùznì cvièil, rehabilitoval a trénoval na kole a defacto si tím úspìšnì nièil zdraví. Kdy¾ se daøí, tak se daøí…. a o chorobì si nyní a vle¾e pøedèítám na internetu a tìším se na své uzdravení.


A tak zatímco já se pùl roku vìnoval „gauèingu“, Chuck pokraèoval ve svých turistických cestách. Obklopen milující rodinou navštívil postupnì Polsko a Itálii, pøièem¾ Island díky bující sopeèné èinnosti mu unikl jen z dùvodu omezení letecké dopravy.


Je pravda, ¾e jsem byl v jeho hledáèku pro výlet do Maroka, který se „díky“ zmiòované sopeèní èinnosti, neuskuteènil.


Vèera mi pravil, ¾e „je u¾ tøeba kupit letenky na ten Zeland a bo budu zasek jake levnìjši“!


Karel Jankù

Související èlánky:

Putování Austrálií - 1

Putování Austrálií - 2

Putování Austrálií - 3

Putování Austrálií - 4

Putování Austrálií - 5

Putování Austrálií - 6

Putování Austrálií - 7

Putování Austrálií - 8

Putování Austrálií - 9

Putování Austrálií - 10




 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 28.12.2012  13:39
 Datum
Jméno
Téma
 28.12.  13:39 Inka
 28.12.  09:57 jisuch53
 28.12.  08:53 kvìta
 28.12.  08:23 Bobo :-)))
 28.12.  08:04 LenkaP
 27.12.  18:31 Klára
 27.12.  09:28 Pavel
 27.12.  08:13 Blanka
 27.12.  07:19 Jindra