Smutné výroèí
Sedmý èervenec 1997 - datum, na které lidé v Bohumínì nikdy nezapomenou a zùstane nav¾dy zapsáno v historii mìsta. Do mìsta vtrhla pøed patnácti lety katastrofická povodeò. Tisíciletá nièivá voda si brala vše, co jí pøišlo do cesty. Vehnala se i do míst, kde ji nikdo neèekal. Zatopila sklepy, domy, mosty, školy, nemocnici, podniky, silnice, chodníky, ¾eleznici... Na námìstí v centru Bohumína bylo témìø 80 centimetrù vody. Chodci se promìnili v plavce, v ulicích se namísto automobilù prohánìly lodì a tì¾ká oboj¾ivelná vozidla vojákù. Zkolabovala elektøina i telefonní spojení. Bohumínské gymnázium se promìnilo ve sklad plný potravin. Na pomoc pøispìchali hasièi, Èeský èervený køí¾, armáda i mnoho dobrovolníkù.
„Mìli jsme vyhlášený stupeò pohotovosti a o vodì jsme dostávali informace od okresního úøadu. Tehdy ještì nebyl na internetu stav prùtoku vody. Z okresního úøadu jsme dostali nakreslenou mapku, kam vystoupí voda v nejkrizovìjší situaci. Centrum Bohumína i nemocnici ve Starém Bohumínì podle ní voda zasáhnout vùbec nemìla. Vyzývali jsme obèany k zaparkování aut na námìstí. Kdy¾ jsme objí¾dìli mìsto, sledovali jsme, jak hladina øeky Odry klesá. Jeli jsme také do Starého Bohumína a najednou se tam zaèala valit voda, ale ne od øeky, naopak od Ostravy. Stali jsme se tak pøímými svìdky urychlené evakuace zaplavující se nemocnice, pøi které jsme okam¾itì zaèali pomáhat. Vynášeli jsme pacienty spolu s vojáky a hasièi, pacienti mìli kapaèky, nosili jsme je do náklaïákù a nevìdìli jsme, zda ještì projedou. O hodinu pozdìji by to u¾ nebylo mo¾né. Pacienty auta odvá¾ela do Orlové, do Karviné, všude, kam to šlo. Jakmile jsme skonèili, tak tak jsme se ještì stihli vrátit do centra mìsta. To bylo ale do pùl hodiny neoèekávanì zaplaveno. Dodnes se nedá øíci, co se stalo, ¾e voda pøišla tak náhle. Byla to bezmoc, hladina stoupala a my jsme nemohli nic dìlat,“ vzpomíná na povodeò starosta Bohumína Petr Vícha a dodává: "Pak pøišla noc a všude bylo ticho. Jediným spojovacím prostøedkem byly vysílaèky mìstských policistù, kteøí byli nasazeni i na prostøedcích hasièù. To jsem se na lodièce a pak po pás ve vodì vydal ven z mìsta a pak jel z nezatopené Skøeèonì na okresní štáb popsat jim naši situaci."
Bohumín byl pod vodou dlouhých pìt dnù. Voda zaplavila pøes 80 procent mìsta. Bylo jen málo tìch, kteøí øádìní ¾ivlu nepocítili na vlastní kù¾i. Povodeò zasáhla do ¾ivota tisícù Bohumínských a ochromila celé mìsto. Kdy¾ voda koneènì opadla, zùstala po ní katastrofální spouš» a zkáza za více ne¾ jednu miliardu korun. Podmáèené a vytopené domy, zdevastované prodejny a restaurace, znièené komunikace, uhynulá zvíøata, beznadìj, smutek, slzy...
„Ú¾asná byla v první fázi vzájemná pomoc obèanù, kdy šlo o ¾ivoty a zdraví. Skvìlí byli hasièi, ale i mnoho dalších dobrovolníkù. Je tøeba si uvìdomit, jaké mno¾ství práce bylo tøeba udìlat poté, co voda opadla. Odvá¾et mrtvá zvíøata, rozvá¾et jídlo, vodu, dezinfekci, zajistit ubytování posti¾eným, výplatu nejnutnìjších sociálních dávek, obnovit dopravu... Hektických proto bylo prvních pár dnù, kdy se odstraòovali stovky, ba tisíce uhynulých zvíøat a rozdìlovali desinfekèní prostøedky. Pøijela armáda, která pomáhala vyklízet lidem bahno z objektù. Zøídila se støediska, ve kterých se rozdávala humanitární pomoc a chleba, nákladní auta rozvá¾ela pomoc po mìstských èástech. Elektøina ještì nìkolik dnù nefungovala, nejezdila auta. Kdy¾ opadávala voda, vyrá¾eli sociální pracovníci do poškozených oblastí, kde podle výše poškození zaèali okam¾itì rozdìlovat základní finanèní prostøedky, které mìly pomoci pøe¾ít tìch prvních pár dnù a týdnù,“ pokraèuje starosta Bohumína Petr Vícha.
Povodòové vlny mìstu mnohé vzaly, ale pøinesly s sebou i vlny solidarity mezi lidmi. „Nikdy na solidaritu napøíè republikou nezapomenu. Dostali jsme spoustu nabídek, darù od lidí, rodin, pro naše zatopené rodiny. Dorazila k nám obrovská spousta humanitární pomoci od vody, pøes dezinfekci, baterky, obleèení. Od obcí jsme dostali finanèní dary. Jen do konce roku 1997 dostal Bohumín témìø 10 milionù korun. Nezapomínáme na to a kdy¾ se jinde stane neštìstí, s vdìèností pomoc vracíme a posíláme zase my penì¾ní pomoc posti¾eným obcím. Kdy¾ voda tehdy pøed 15 lety opadla, bojovali jsme o finanèní pomoc státu a o odstranìní tìch nejvìtších škod. Získali jsme spoustu dotací na pøestavbu nebytových prostor na byty, nìkteré domy jsme museli zdemolovat, dodal Petr Vícha s tím, ¾e povodòové škody se odstraòovaly ještì v roce 2000.
Povodeò paradoxnì pøinesla Bohumínu další impuls v rozvoji mìsta. Odvezlo se 16 tisíc tun odpadù, zrekonstruovaly se sítì, opravily se cesty, obnovily se ponièené objekty a zdemolovaly naopak zchátralé domy. Lidé investovali do oprav svých rodinných domkù. Urèitì však v Bohumínì není nikdo, kdo by chtìl, aby se taková situace opakovala. „Od povodní se zlepšila technika i spojení. Na ochranu a mo¾nost evakuace jsou hasièi i my lépe pøipraveni. Na radnici máme náhradní zdroj, který by mohl zajiš»ovat nabíjení mobilù a vysílaèek. Dnes máme protipovodòové hráze v nìkterých mìstských èástech, chybí ještì ve Vrbici a Pudlovì. To jsme si ostatnì provìøili v roce 2010, kdy povodeò opìt udeøila. Ale stav pøipravenosti, technika i mo¾nosti informovanosti i prostøedky hasièù jsou na mnohem vyšší úrovni. V roce 1997 jsme mìli dva mobily a i ty skonèily, kdy¾ nebyl proud. V roce 2010 jsme udr¾eli zásobení elektøinou a tím i permanentní pøístup tisícù lidí k informacím na internetu. O opìt paradoxnì pomohla velká voda v roce 2010 pro výstavbu chybìjících hrází. Po ní toti¾ vlastníci pozemkù po letech sporù prodali pozemky pod hráze ve Vrbici a ta by se mìla letos zaèít stavìt. A projektují se hráze pro Pudlov. Ale kupodivu lidé rychle zapomínají a staví i v místech, kde jsou ohro¾eni. Jsme nìkdy nepouèitelní," uzavøel starosta Petr Vícha.
Lucie Balcarová