Po Starých zámeckých schodech do Rychnova

Úterní podvečer 28. června od 18 hodin na nádvoří Pelclova divadla v Rychnově nad Kněnžou patřil v rámci Poláčkova léta Prausovu pěveckému sboru, který uspořádal "Přátelské posezení se zpěvem".
Koncertní vystoupení pokračovalo společným zpíváním s obecenstvem, mimo jiné i jedné z nejznámějších hašlerovek - Po Starých zámeckých schodech. Málokdo možná ví, že autorem její melodie byl Hašlerův blízký přítel Rychnovák Anatol Provazník.

K přečtení nabízím zatím rozpracovanou kapitolku o Anatolu Provazníkovi. Pracuji na ní a momentálně probíhá E-mailová korespondence s dcerou M. J. Kolowratové, která žije v USA. A když už je řeč o Provazníkovi, podařilo se mně dohledat notové zápisy originálů dávno zapomenutých rozhlasových znělek Rychnova nad Kněžnou. Věděl jsem o jejich existenci z kratinkého záznamu profesora rychnovského gymnázia Eduarda Weise z roku 1942, že tzv. slavnostní znělku vytvořil Anatol Provazník, kdysi zástupce šéfa hudebního oboru v pražském studiu Československého rozhlasu, a tu druhou tzv. každodenní znělku složil Miroslav Krejčí, oba Rychnováci.

Po Sratých zámeckých schodech do Rychnova. Že ne? Ale ano - prohřešme se a prozraďme pointu:
Je pravda, že slova ke slavné staropražské písničce Po Starých zámeckých schodech si napsal roku 1910 sám Karel Hašler (1879-1941), ale autorem její melodie byl jeho blízký přítel rychnovský rodák Anatol (psaný taky Antonín) Provazník (1887-1950). V té době (1907-1911) varhaník ve svatovítské katedrále a v její císařské kapli (výslovně tak uvádí 5. října 1907 rychnovský Posel z podhoří: "Antonín Provazník, varhaník při metropolitním chrámu Páně na hradě Pražském u sv. Víta ustanoven také v císařské kapli varhaníkem)." Čtěme dál ve stejném periodiku z 15. 5. 1909 oznámení: "Rodáku našemu p. Ant. Provazníkovi, varhaníku při dómu u sv. Víta, dostalo se za skladbu, věnovanou Jeho c. a k. Výsosti panu arciknížeti Františku Ferdinandovi d´Este milostivého přijetí, nejvyšší uznání a císařský dík."

Vyjmenujme všecky a popořadě Provazníkovy melodie na Hašlerova slova: Nedorozumění (1907), Pan Johanes a panna Pavlínka (1907), Kde, prosím, jste tu smělost vzal (1907), A budu vzpomínat (1909), Po Starých zámeckých schodech 1910), Raněným srdcím (1910) a Prolog kabaretní (1918).

Anatol Provazník, autor 240 hudebních prací, zkomponoval několik oper a operet (o jedné z nich referuje Posel z podhoří 25. 1. 1913: "Náš rodák Ant. Provazník složil operettu „Bonbonový král“, která se bude dávat 25. ledna na Královských Vinohradech, celá pražská společnost s napjetím očekává premieru. Bude se též dávat ve Vídni, Berlíně a v Paříži v „Apollotheater“. Operettu „Dáma s modrým vlasem“ dokončil při posledním pobytu u Studánky a připravuje novou velkou práci pro Vídeň. Mnoho zdaru a úspěchu!"

 
Byl synem rychnovského regenschoriho Aloise Provazníka, tady chodil do gymnázia, odtud přešel do Prahy studovat skladbu na varhanickou školu, pak do Berlína radiofonii a zpátky do Prahy. Tam působil v hudební sekci Radiojournalu, stál při zrodu Československého rozhlasu a od roku 1930 byl jeho zaměstnancem. A tak i jeho zásluhou byli v Radiojournalu angažováni Kocourkovští učitelé, kteří se tak stali známými po vlastech českých. No a že Kocourkovští přece vznikli v Rychnově a že je uvedl Karel Poláček, je taky pravda.

Kdopak ví, že Anatol Provazník byl i klavírním doprovázečem Marie Jany Kolowratové (1909-2006), ve své době druhé nejlepší mladé sopranistky na světě, jak ji charakterizoval v roce 2011 profesor kroměřížské konzervatoře Karel Janeček. M. J. K. byla dcera Hanuše Kolowrata a Huberty, hraběnky z Wurmbrand – Stuppach, sestra rychnovského Kryštofa Kolowrata. Často zpívala v pražském rozhlase, především za 2. světové války. Spolu s Anatolem Provazníkem přispěla ke kulturnímu životu v Černíkovicích, v tamním zámeckém parku pořádala kulturní vystoupení. 25. listopadu 1945 se provdala za Ivana Laxu, 1967 vysídlila legálně do USA, kde měla zařízenou výrobu uměleckých předmětů, a Českou republiku, Rychnov a Černíkovice několikrát navštívila. V roce 2006 tu v kryptě rychnovské Trojice byla pohřbena.

„S Anatolem Provazníkem jsem se znal, dokonce se pamatuji na jednu skladbu, kterou v Praze hrál, a jak kouzelně švindloval. Samozřejmě i v doprovodech. Ale pozor, jemu ten klavír vždy zněl! On to opravdu byl velice dobrý hudebník, více spontánní než přemýšlivý, proto vždy při jeho vystoupeních jste mohl čekat nějakou odchylku od tradice i jeho vlastního provedení při jiných příležitostech. Navíc i jako člověk působil velice příjemně, já jsem si ho velice vážil Po válce M. J. se rozhodla, že se zúčastní pěvecké soutěže ve Švýcarsku. Aby se mohla zúčastnit, musela nahrát a poslat dvě písně. To udělala v AR studiu v Praze (v Lucerně) a poslala jim ji. Vyhrála druhou cenu (čili byla druhá nejlepší mladá sopranistka na světě!), a tím i její deska náhle byla cenná. A teď ten hlavní důvod, proč to píši: Aby nemuseli Marii platit žádné peníze za tuto desku, dali do středu novou nálepku "Made in Switzerland" a rozmnožili ji a prodávali kopie. Ovšem na bílém pruhu, který vede přes drážky, to už přetisknout nemohli, takže tam se to částečně ještě dodnes dochovalo. A nyní hádejte, kde ta deska je! To byste asi těžko uhodl, je v mém majetku, ani M. J. K., ani nikdo jiný z rodiny to nevěděl, kdybych jim to neřekl. Nějak se k ní dostal Kryštof Kolovrat , a ten mi ji věnoval. Byl byste překvapený, jak Kryštof měl rád vážnou hudbu a jak znal i poměrně moderní skladby,“ napsal mně profesor kroměřížské konzervatoře Karel Janeček.

Josef Krám