Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta po Španìlském království

Cordoba


Tak to vezmete hodnì starou, ještì plechovou krabièku èerného ¾ivoèišného uhlí, nebo radši dvì, krabici bílého kostkového cukru, nasypete to do jedné veliké nádoby, hodnì to protøepete a vysypete to do celkem rovné krajiny. A ono to není nijak krásné a ani nijak milé. Ale pøesto od toho nemù¾ete odtrhnout oèi a vám se najednou zaène ta bìloba a hranatost cukru a èernota a kulatost uhlí líbit a líbí se vám èím dál tím víc a víc. A vy si uvìdomíte, ¾e vlastnì ty nejkrásnìjší vìci jsou i nejnormálnìjší a nejpøirozenìjší vìci Vesmíru, tak jako i vy sám a všichni a všechno kolem vás. ®e vy jste ten cukr a vy jste to uhlí. Proto¾e líbit se vám mù¾e jen to, co vaše oèi, rozum a srdce pochopí. 


Cordoba nemá jemnost a grácii Granady a také nemá eleganci a sváteèní atmosféru Sevilly a pøesto k nim patøí. Je to ta temnìjší èást Andalusie, ale má-li Andalusie duši, tak le¾í právì zde. Tady je nejvìtší èást té staré berberské Afriky, odkud kdysi ti Maurové pøišli v ne pøíliš hojném poètu a za rekordnì krátkou dobu si podmanili celé Španìlsko a kus Francie k tomu. Taky je tu cítit tajemství dávnovìku natolik hmatatelnì, ¾e by vás vùbec nepøekvapilo, kdyby z támhle té ulièky vyjeli zrovna teï maurští bojovníci na arabských plnokrevnících a unesli naše ¾eny. Tedy kdyby je unesli. Toledo je skuteèným mìstem køes»anského støedovìku, ale Cordoba je mìstem dávného svìta maurského. I s tìmi cizokrajnými ¾enami nabízejícími nám procházejícím mu¾ùm nejstarší ¾enské slu¾by na svìtì. Aèkoliv korán ani bible vlastnì tyto slu¾by nedovoluje, Cordoba mi je doopravdy nabídla. Mám-li být upøímný, a¾ jsem se z této skuteènosti trochu vylekal. Èekal bych to v Paøí¾i, Praze èi Hamburku, ale rozhodnì ne zde. Na obranu téhle knì¾ny lásky musím prohlásit, ¾e její odhalené nohy byly vskutku excelentní, její zbývající kus byl cizokrajnì výjimeèný a ¾e své slu¾by nenabízela zas a¾ tak moc vulgárnì.


Jejda ale to u¾ píšu o Cordobì a zatím jsme jen v hotelu. Spíme tu u¾ druhou noc a hotelu Camiòo by bylo moc líto, kdybych o nìm neutrousil alespoò nìjaké slovo. No, mramoru tedy mají ve Španìlsku dost a všude. Je i tady kolem nás, ale s ním i pøirozený vkus. Takový ten vkus, ¾e vùbec necítíte, kolik to vlastnì stálo.Taky je tu jedna recepèní, co se mi moc líbí, a ona o tom urèitì ani neví. Mají tu i bazén, víøivku a moc dobøe tu vaøí. Myslím si, ¾e je spokojená i paní profesorka z Brna, co je pùvodnì z Prahy. I kdy¾ ona vlastnì není profesorka, ale má na povel tu naši èeskou vysokoškolskou angliètinu, aby se nám nezmršila do èeštiny a zùstala angliètinou. Rozpráví s personálem tak dokonale anglicky, ¾e jí obèas nerozumí, proto¾e tak dobøe ten personál zase anglicky neumí. Paní profesorka z Brna, co je vlastnì z Prahy a co vlastnì není profesorkou, je pak z toho trochu neš»astná a má obavy, zda není taky trochu chyba na její stranì. Není. Leè máme ještì øeè posunkovou a ta je tou øeèí nejdokonalejší. Ta nikdy nezklame a stojí v¾dycky na vaší stranì. Trochu z ní obèas bolí ruce, ale jak u¾ jsem asi psal, s tou mou minimální nìmèinou a takøka nulovou francouzštinou to prostì ve Španìlsku skoro nejde. Blonïatá paní z Brna, co je vlastnì z Prahy, mì minule rozesmála, a¾ jsem si poprskal fotoaparát. Náš prùvodce František má zajímavý zvyk, ¾e zaène cosi vyprávìt, pak na nìkolik minut èi alespoò na nìkolik desítek vteøin zmlkne. Z jakési roztr¾itosti èi èeho se odmlèí a pak dopoví a¾ po èásteèné nebo úplné ztrátì zájmu posluchaèù o jeho urèitì zajímavé sdìlení. Kdy¾ u¾ se mu to tady za tu dobu povedlo po nìkolikáté, tak paní profesorka z Brna, co je z Prahy, docela nahlas a na celý autobus prohlásila: “Tebe bych tedy hochu chtìla mít doma!” Podle temného zabarvení sdìlení mi po chvíli došlo, ¾e to není vyznání lásky, ale ¾e chce mít doma Františka nejpravdìpodobnìji vycpaného.


Paní profesorka co není profesorkou je ale stejnì super dáma. Ona toti¾ udìlala to, èím já jen za svého ¾ivota musím obèas vyhro¾uji, ale co jsem zatím nikdy neudìlal. Kdy¾ jí proti její vùli udìlali na té pra¾ské vysoké škole jakousi šéfovou, dala jim výpovìï. Ona je pøece varovala. Co slíbila, také splnila. A nastoupila na vysokou do Brna, kde tedy šéfovat nemusí. Mám rád lidi, kteøí mají jasno. I venku je dnes úplnì jasno. Slunce pálí, zase je tøicet osm stupòù a my jsme na parkovišti za øekou Guadalquivir. Tohle u¾ je velká øeka. Øeka velká, ale vody ménì. Je konec srpna, voda je bílá tak hodnì, ¾e si nedovedu pøedstavit, ¾e by v ní mohly ¾ít ryby. Ale urèitì ¾ijí. Ty volavky co stojí v proudu a èuèí do toho mléka, na nì jistojistì èekají. Samotná historická Cordoba je na druhé stranì øeky a vede k ní dlouhý a starý most. ®ádná bìlost a ¾ádná andaluská záø na nás neútoèí. Vše je ¾luté, staré a vypadá zašle. Cordoba si urèitì na nic nehraje. Kašle na to, co si o ní budete myslet. Její historie je tak strašnì dlouhá a tak strašnì stará, ¾e u¾ se nemusí vùbec nijak pøita¾livì tváøit. Byla hlavním mìstem øímské provincie Beatica v dobách kdy praotec praotce Praotce Èecha nenosil ještì ani lýkové støevíce. Ze zdejšího kraje pochází Seneca mladší i starší a ne o moc dál tu vyrùstali císaøové Traján a Hadrián. Ale mnoho toho u¾ bylo i pøed Øímany a mnoho toho bude i po nás a¾ my u¾ nebudeme. Ona Cordoba pøece ví svoje. Tak k èemu tváøení, ¾e.


Co je však na Cordobì nejcennìjší není nejøímštìjší. Je to maurské a svým významem, ale i zvláštní zemitou krásou se vyrovná granadské Alhambøe. A to je pro cordobskou katedrálu vlastnì to nejvyšší vyznamenání. Katedrála nebyla kdysi katedrálou, ale Mezqvitou. Vlastnì stále je. Páteèní mešitou, do které se musí všichni islámští mu¾ové v¾dy v pátek dostavit k motlitbì. Dal ji postavit emír Abd ar-Rahmán na místì vizigótského kostela u¾ v roce 785. Nastupovali po nìm i další maurští panovníci a mešitu rozšiøovali a¾ do ú¾asné velikosti 23 000 metrù ètvereèních. Klenbu podepírá 1293 sloupù a nìkteré z nich tu stojí u¾ od doby vizigótského kostela. A to ty sloupy samy jsou nejen øímské, ale nìkteré i kartágské. Obrovský prostor natolik zastiòuje velké mno¾ství návštìvníkù, ¾e tím pøipomíná øímského Svatého Petra, ale nìjak bez té šílené katolické pompéznosti. Asi za tu pøirozenou nepompéznost mohou oblouky z bílých a èervených cihel, barevné mozaiky tam nìkde u stropu a mno¾ství skromných a olejovým lampám podobných svìtel zavìšených od stropu. Tohle všechno ten obrovský prostor umravòuje a zlidš»uj. A vy se tu cítíte jako v nìjaké chaloupce a pyramidì najednou. Cosi vás pøitiskne k zemi a vy mù¾ete zapomenout na to, ¾e máte èi jste mìli nìjaká køídla, ideály èi zrovna teï vztek. Jste pøitlaèeni do zvláštní skromnosti a pokory, která vás ale nebolí a nevadí vám. A uprostøed téhle nádhery dal svìt katolických králù postavit pompézní katedrálu, aby si èlovìk uvìdomil jednotu rùzných bohù a vír, ale pod køes»anským vedením. Katedrála se však stála jen doplòkem té mnohem starší Mezqvity, na co¾ u¾ pøišel dávný její zakladatel, øímský král a císaø nìmecký
Karel V., který ale byl ve Španìlsku jen Karlem v poøadí prvním.


Nevšední je u¾ vstup na nádvoøí osázené strašnì prastarými pomeranèovníky. Vstoupíte bránou v nevzhledné zdi a náhle se z toho šíleného vedra dostanete do pøíjemného stínu pomeranèovníkù s fontánami. Proti vám se zvedá jedna jediná opravdová vì¾ s tak typickým vzhledem, ¾e u¾ ji do konce ¾ivota nezapomenete. Kdykoliv ji spatøíte, tak víte, ¾e je z Cordoby. Vùbec španìlské katedrály mají dvory dost èasto. A tak se ochlazujete ve stínu pomeranèovníkù, pak v katedrále a pak i v úzkých ulièkách nevšedního starého mìsta. Cordobské domy u¾ jsou ale zcela andaluské. Bílé a úzké, samý kvìtináè, barevné okenicemi, balkóny a dveømi. K tomu glazované dla¾dice na všechny zpùsoby a nejrùznìjších námìtù a vzorù. Èasto se za otevøenými dveømi objevují kouzelné dvorky, kde se vlastnì skuteènì ¾ije a kterým se zde øíká patia. Mù¾ete do nich nahlédnou a obèas i vstoupit. Cordoba se mù¾e také pochlubit pøed celièkou Evropou první universitou na jejím území, prvním veøejným osvìtlením a jako rodištì významných filosofù tøí nábo¾enství. Judaismu, islámu a køes»anství. Celé mìsto je vlastnì dodnes multikulturní. V dobách nejvìtší slávy bylo i nejlidnatìjším mìstem svìta. V jednu chvíli zde ¾ilo milión obyvatel. V té dobì mìstu mohla konkurovat lidnatostí snad jen Konstantinopol.


Procházím katedrálou pomalu a cik cak, pak si i chvíli sednu a nenechám se tlaèit èasem do kouta. Ostatnì nám ho dali prùvodci pomìrnì dost. Je tu jakási nespoutaná radost prostoru a ú¾asná pokora a klid. Barevné stíny z vitrá¾í jen pomalu klou¾ou po podlaze a obèas se jimi nechá nìkdo ozáøit. Tak i já po sobì nechám chvíli klouzat to tajemné barevné svìtlo a pak se jdu podívat na tu nádhernou mahagonovou slovutnost køesel v katedrále. V boèních lodích je vystaveno mnoho zlatých církevních monstrancí, køí¾ù a rùzných svatých nádob a nìjak na vás z toho mno¾ství zlata, støíbra a vzácného kamení pøechází tíseò. A ta tíseò vás vyhání zpìt do maurské pohody pod ty èervené a bílé oblouky a k jemným krajkám ú¾asných ornamentù. Spolu s prùvodci jsme si prošli i ¾idovskou èástí mìsta. Je celkem strohá, ¾idovsky tajemná, ale asi i proto dùstojná. Opìt se mù¾ete potìšit pohledem na kaskády a vodotrysky, ale tyto jsou úplnì jiné ne¾ ve vzletné Granadì. A pak u¾ jdu sám a sám ve stínu úzkých ulièek, celkem neznièen tøiceti osmi stupni Celsia. Nahlí¾ím do dvorkù a dvorù a vzdaluji se tìm èástem mìsta, kudy nás vedli prùvodci. Èas právì stojí pøilepen na tamhle té okenici, v tamhle tom patiu a vùbec se netváøí jako nepøítel. Taky nikam nespìchá. Obèas z nìkterého domu vyjde starý pán èi nìmecký turista a chvílemi je slyšet francouzštinu. Ale i to se vzrùstající vzdáleností od Mezqity konèí a je prázdno a ospalé pusto. Vzduch se ani nehne, není slyšet hudba ani hovor, nezpívají ptáci. Jsem najednou úplnì sám. Náhle se v jednìch otevøených dveøích zjeví dívka s vlasy èernými jak antracit a postavou drobnou jak z arabské pohádky. Odhaluje se pøede mnou a¾ dopasu, celé to uèiní pohybem profesionální taneènice flamenga, její oèi se svádivì a temnì smìjí a kývne na mne hlavou, abych šel dál. Vidím její štíhlé nohy a ještì mnohem, mnohem víc ne¾ bych si kdy jen dovedl pøedstavit. Kroutím hlavou ¾e ne a urèitì se i u toho èervenám.


Rychle z té nabídky utíkám pryè, jistì mì nìkde za ¾aluzií sleduje její pasák a ona po mém odmítnutí mizí zase ve dveøích. Jsem z toho vedle jak ta jedle. S tímhle jsem tady tedy nepoèítal ani náhodou. Jdu ponìkud zmatený dál, èas se mi krátí a já se musím rychle najít. Trochu jsem zabloudil ve mìstì i v sobì. A pak si uvìdomuji, ¾e mi pøece u¾ dávno není patnáct a ¾e tohle u¾ jsem pøece taky párkrát za¾il, ¾e tohle je skuteèný ¾ivot, který je a který nejen nìjak vypadá, a pak u¾ jsem na nábøe¾í a v dálce vidím ten náš pøíjezdový most. Kape mi vytrvale z nosu a z èela, ostatní jsou u¾ roztroušeni ve stínu pod korunami stromù a za chvíli vyrá¾íme smìr Sevilla do dalšího spacího hotelu. A já mám pøed oèima katedrálu a pak zase tu drobnou a odhalenou slu¾ebnici Amorovu a nemù¾u se tìch obrazù zbavit, i kdy¾ se o to upøímnì sna¾ím. Nakonec se to vytratí jako obraz na vypnuté televizi. Klimatizace v autobusu funguje a hotel se blí¾í. Bydlíme tuto noc v jakési turistické vesnièce v apartmánech a všichni spìcháme do jediného obchodu doplnit si pití a peèivo.
Spím na patøe, ale spíš nespím proto¾e je hroznì horká noc. Tak tahle Cordoba ve mnì zùstane urèitì dlouho. U¾ za svou upøímnost ,se kterou se se mnou vùbec nepárala. Hochu, chtìl jsi mì? Tak taková já jsem. Upøímná! A já jsem rád, ¾e existuje a ¾e ji ještì nikdo nevyblýskal do diamantového lesku a nenalakoval a nenakonzervoval do mrtvolné strnulosti. Cordobo, díky…

Jiøí Suchánek

 

 

 

Fotogalerie - 1

Fotogalerie - 2

Fotogalerie - Zaragoza

Fotogalerie - Madrid a El Escorial

Madrid - 2

Toledo

Granada

Cordoba 

 

Další èlánky autora




 



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.11.2010  17:45
 Datum
Jméno
Téma
 16.11.  17:45 venca
 14.11.  09:33 jisuch53
 14.11.  06:19 Bobo :-)))
 13.11.  20:01 her.vera
 13.11.  13:13 EvaP
 13.11.  08:33 ZdeòkaT.
 13.11.  07:02 KarlaA