Ráno, šestý den pobytu - po probuzeni hlasem muezzina z nedaleké mešity, jsem bì¾ela k zrcadlu. Proè? Podle Bûlanta ka¾dý, kdo se vykoupe v termálním bazénu hotelu Hierapolis omládne nejménì o deset let. Vidìla jsem zmìnu, ale spíš k horšímu, nos jako bambulku. Trošku jsme to s tím koupáním pøehnali, chytli jsme rýmu, pùl autobusu kýchalo! Dalo se to pøe¾ít.
Horký èaj pøi snídani, paralen +, a bylo po problému. Pøed odjezdem z mìsteèka Pamukkale jsme ještì navštívili tamní mešitu. Boty jsme museli nechat pøed vchodem a bylo ¾ádoucí dát si šátek na hlavu.
Mešita musí být tak velká, aby pojala pøi páteèní modlitbì všechny vìøící z okolí.
Tak proto jsme tìch mešit vidìli cestou tolik, ve vìtších mìstech jich bylo v¾dy nìkolik, všechny vypadaly jakoby novì postavené.
Uevnitø nebyl ¾ádný sedací nábytek, podlaha ale byla vystlána mìkkým kobercem.
Bûlant nás informoval jak probíhají modlitby, a také o svátku Ramadán, co¾ je svatý mìsíc, pøi kterém musí vìøící dr¾et od slunce východu do slunce západu pùst . Od pùstu jsou osvobozeny dìti, nemocní, tìhotné ¾eny i staøí lidé.
Ramadán to není jen mìsíc, kdy se dr¾í pùst, ale znamená celou øadu pravidel. Napøíklad lidé, kteøí mají dobré pøíjmy by se mìli postarat o chudé lidi, podìlit se o své bohatství. V Turecku, kde je u¾ od dob Attatürka nábo¾enství pøísnì oddìleno od státu, poèet tìch, kteøí ramadán pøísnì dodr¾ují, rok od roku klesá.
Zpoèátku cesty jsem si myslela, ¾e Bûlant patøí ke køes»anské menšinì, proto¾e stejnì zaujatì jako o muslimské víøe, nám pøedtím vyprávìl o Sv. Mikuláši, apoštolu Pavlovi a pannì Marii. Na pøímý dotaz odpovìdìl, ¾e je trošku vìøící muslim, ¾e to bere rozumovì. Tøeba zákaz pití alkoholu a pojídání tuèného vepøového masa je v tìch vedrech rozumný. S tím vìtšinou souhlasíme .
Po odchodu z mešity jedeme pøekrásnou krajinou zpìt do Antalye. Šplháme do hor, a tam, ve výšce kolem 2000 m nad moøem zastavuje u manufaktury na výrobu ruènì vázaných kobercù. Cestou jsem si všimla pìkných malých domeèkù, novì postavených. Bylo to divné, proto¾e jsem si nedovedla pøedstavit kdo by chtìl ¾ít v tak odlehlých konèinách? Zeptala jsem se na to èesky mluvícího prùvodce v manufaktuøe. Ty domeèky postavila vláda a jsou zdarma k mání !
Jen s jednou podmínkou, nauèit se vázat koberce ! Nemá nìkdo zájem ?
Není pøesnì známo, kdy se koberce zaèaly vyrábìt, ale pøedpokládá se, ¾e to bylo nìkdy v 5.století pøed naším letopoètem. Bìhem staletí se ruènì vázané koberce staly souèástí kultury mnohých národù v Asii. Materiály pro výrobu kobercù jsou ovèí vlna, bavlna a hedvábí. Barvy se získávají z rostlin, jejich koøenù i plodù, a také z kvìtin. Motivy jsou ovlivnìny tradicí národa, i nábo¾enskými aspekty. Leckdy napovídají o dìjinách národa víc ne¾ jiná umìlecká díla.
Bylo nám umo¾nìno prohlédnout si celý proces výroby, tìch nejdra¾ších a nejkrásnìjších hedvábných kobercù. Turci je pova¾ují za turecký národní poklad.
Neustále stoupají na cenì, to je dáno tím, ¾e ubývá poèet lidí, kteøí je umìjí vázat, a taky populace bource morušového klesá. Bohatí Amerièané pova¾ují nákup tìchto kobercù za dobrou investici.
Výroba jednoho koberce mù¾e trvat a¾ nìkolik let. Je to závislé na velikosti koberce, a poètu uzlíkù na jeden metr ètvereèní. Mù¾e to být 150 000 a¾ 5 000 000 uzlù.
Èím víc uzlù tím lepší kvalita.
Toto všechno a ještì mnohem víc jsme se dozvìdìli od pána, který na nás èekal. Podle pøipravenosti na zájezdy turistù (velké parkovištì, dokonce i jídelna, prùvodci hovoøící mnoha jazyky) usuzuji, ¾e sem na exkurzi vozí mnohé cestovní kanceláøe své klienty. Zamìstnanci manufaktury nám pøedvedli skvìlou show.
Pobavili jsme se tureckým pøízvukem barvièe hedvábí, mìl takový smìšnì pisklavý hlas, kdy¾ èesky vykøikoval: hnìdá? Bé¾ová ? Dubìnka…
Po shlédnutí výrobního procesu od samého zaèátku, od odvíjení hedvábné nitì z kokonù bource morušového, po spøádání, barvení a uzlování, jsme byli odvedeni o poschodí výš, a bylo nám zakázáno fotografovat. O chránìných vzorech hovoøil prùvodce. Tam nahoøe toti¾ bylo nìkolik sálu s koberci, kam se podíváš. Na zemi, na stìnách, dokonce na oknech. Bylo to nádherné. Hedvábné koberce prosvíceny sluncem svìtélkují, vypadá to jako by v oknech byla sklenìná mozaika.
Rozsadili jsme se na lavice podél stìn jednoho z tìch sálù, po pøednášce o všem co se týká kobercù jsme dostali šálek turecké kávy a pohárek nìèeho, èemu øíkali rakije. Chutná to po pendreku a obsahuje alkohol, co¾ jsme konstatovali s údivem.
Vzít doušek do pusy ale nepolykat, a¾ po zapití kávou, nám bylo doporuèeno, pøedtím jsme se nauèili øíkat turecky na zdraví: Serafe !
Pak to zaèalo. Turci nosili jeden koberec za druhým, rozvinovali je a svinovali, hedvábné koberce mìnily barvy, mohli jsme si vyzkoušet chodit po vlnìných bosou nohou, nebo na nich le¾et, co¾ bylo pøíjemné !
Myslím, ¾e nìkolik lidí si nìjaký ten kobereèek koupilo, byli ujištìni, ¾e budou vlastnit unikátní výrobek, nikdo jiný na celém svìtì nebude mít stejný.
Po dobrém obìdì v jídelnì u manufaktury jsme pokraèovali dál. Náš cíl byla Antalya, cestou jsme si prohlédli a vyfotili se s impozantními vodopády Kursunlu v pozadí. Padají do moøe z výšky 42 m.
Poslední dvì noci jsme strávili v luxusním hotelu, na støedomoøském pobøe¾í v nejnovìjším turistickém støedisku Belek. O tom zase pøíštì…
K èlánku je rovnì¾ zpracovaná prezentace (pps), o kterou si mù¾ete napsat zde
bì¾ela k zrcadlu. Proè? Podle Bûlanta ka¾dý, kdo se vykoupe v termálním bazénu hotelu Hierapolis omládne nejménì o deset let. Vidìla jsem zmìnu, ale spíš k horšímu, nos jako bambulku. Trošku jsme to s tím koupáním pøehnali, chytli jsme rýmu, pùl autobusu kýchalo! Dalo se to pøe¾ít.
Tak proto jsme tìch mešit vidìli cestou tolik, ve vìtších mìstech jich bylo v¾dy nìkolik, všechny vypadaly jakoby novì postavené. 
Bylo nám umo¾nìno prohlédnout si celý proces výroby, tìch nejdra¾ších a nejkrásnìjších hedvábných kobercù. Turci je pova¾ují za turecký národní poklad. 
bource morušového, po spøádání, barvení a uzlování, jsme byli odvedeni o poschodí výš, a bylo nám zakázáno fotografovat. O chránìných vzorech hovoøil prùvodce. Tam nahoøe toti¾ bylo nìkolik sálu s koberci, kam se podíváš. Na zemi, na stìnách, dokonce na oknech. Bylo to nádherné. Hedvábné koberce prosvíceny sluncem svìtélkují, vypadá to jako by v oknech byla sklenìná mozaika.