Piknik u Niagary (1)
Z kanadského deníku Bøetislava Olšera
Cikáni šli do nebe, Romové do Kanady
Moje první cesta do Toronta je spojena s neuvìøitelným zá¾itkem, který následnì ovlivnil spoustu lidí u nás doma. V jednom tamním baru jsem potkal známého Roma z Ostravy-Pøívozu. ,,Co tady dìláš, tak daleko od Ostravy?" ptám se s neskrývaným pøekvapením.
,,®ádám tady o azyl!" øíká sebejistì; mám pocit, ¾e si ze mì dìlá legraci.
,,Azyl?" ¾asnu. ,,Je pøece rok 1997, u nás se dávno zmìnil re¾im a oficiálnì není pøece dùvod emigrovat," sna¾ím se dozvìdìt, o èem to mluví. ,,Jak dlouho jsi v Kanadì?"
,,Asi dva mìsíce!"
,,To ještì jde, ¾ádat dnes o azyl?" nepøetr¾itì se divím.
,,Kdy¾ øekneš, ¾e tì v Èesku ohro¾ují skinheadi, kteøí Romy zabíjejí a šikanují, mù¾eš ¾ádat o status uprchlíka," sdìluje mi s úsmìvem a je patrné, ¾e se u¾ seznámil s kanadským imigraèním zákonem.
,,Hele, co kdybych si tady po¾ádal o azyl i já?" šokuji Roma, který se mù¾e smíchy potrhat.
,,Copak tebe nìkdo v Ostravì diskriminuje?" vytøeští na mì oèi. ,,My nemù¾e jít v klidu po ulici ze strachu, ¾e nás zbijí holé lebky!" øíká bezostyšnì. ,,Ty nejsi vhodný pro azyl," kroutí hlavou.
,,Co kdybych øekl, ¾e mì diskriminují Romové, proto¾e nemù¾u jít v klidu v Ostravì po ulici ze strachu, ¾e mì okradou!" vybuchuji vzteky nad jeho neurvalostí.
,,To je naše kulturní identita, naše tradice!" tvrdí sebevìdomì. ,,Kradení èorkaøù se u nás dìdí z rodu na rod!" papouškuje jako pøemoudøelí ochránci lidských práv.
,,Hele, stateèný dìdici cikánské kulturní identity, co kdy¾ se domluvíme a budeme si v Kanadì dìlat jeden druhému svìdka u imigraèního soudu?" plácnu ho pøátelsky po zádech. ,,Ty mi dosvìdèíš, ¾e jste mì v Ostravì napadli a zranili, pøièem¾ jste hanobili moji rasu, já ti zase pøed imigraèním soudem potvrdím, ¾e jsem tì chtìl zabít za to, ¾e jste mé ¾enì ukradli v tramvaji z kabelky deset tisíc korun, doklady a firemní razítko!"
,,Ty jsi ale bìloch, gad¾o, tobì tady fakt azyl nedají!" øíká znovu vá¾nì, ani¾ by hnul brvou. ,,A vùbec - kdo tebe tam u vás teï šikanuje, kdy¾ jsem u¾ v Kanadì?" sna¾í se nejapnì ¾ertovat. ,,Tak vidíš, kamaráde! Kdy¾ se všichni Romové vystìhují z Èeska do Kanady, budete spokojeni i vy, gad¾ové z Ostravy! Tak proè si s tím lámat hlavu?” smìje se.
Náhle mi bylo jasné, proè se moji bystøí romští spolucestující šprtali v letadle tøi slùvka v angliètinì: status of refuges - status uprchlíka.
Vyslovili je pøed celníky a mìli rázem, jako pronásledované a diskriminované èeské etnikum´, co srdce ráèí. Na letišti se jich nì¾nì ujali imigraèní úøedníci, zadarmo je odvezli do motelu, dali jim ubytování na úèet státu i peníze na stravu. K tomu bezplatnì tlumoèníka a slevu na mìstskou hromadnou dopravu i na nákup základních potravin. A ještì peníze ,na pøilepšenou´.
Suma sumárum - pro ètyøèlennou rodinu to za rok èekání na rozhodnutí o azylu pøedstavovalo ,pøilepšení´ ve výši asi 15 500 kanadských dolarù, tedy kolem 310 tisíc Kè. A bez hnutí prstem pøi nìjaké práci. Plus stovka dolarù na Vánoce na další pøilepšenou. Taková byla sladká uprchlická realita v Kanadì roku 1997.
,,Jak chceš dìlat øidièák, kdy¾ neumíš anglicky?" chci pochopit, odkud se bere jeho nevídané sebevìdomí.
,,Nauèím se!" pohrdlivì se ušklíbne. ,,V osmnácti jsem byl zdravý, jak kosmonaut a dostal jsem v Ostravì invalidní dùchod na ledviny, proè bych teï jako nebohý psanec nemìl v Torontu dostat øidièák...?"
Vìtšina z èekatelù na azyl dostávala sociální výpomoc pro chudé a ještì tajnì pracovala. A pokud by se pøišlo na to, ¾e imigrant na uprchlické privilegium nárok nemá, byla mu poskytnuta letenka do Prahy, opìt za výlohy Kanady. A nikdo po nìm nepo¾adoval, aby tyto peníze vrátil.
V Èesku mìla v té dobì ètyøèlenná romská rodina na sociálních a vyrovnávacích podporách mìsíènì ,pouze´ 13 000 Kè.
V Torontu dostávali èeští Romové, ¾ádající o azyl sedm kanadských dolarù na den jako pøilepšení, pøièem¾ jim ale zdejší radnice platila ubytování a stravu. Pìtièlenná romská rodina tak mìla i bez práce dennì èistý zisk skoro pìtatøicet dolarù. Kdo mìl jídlo tøikrát dennì a na pokoji sprchu, dostal pìt dolarù na den, na koho zbyla skromnìjší ubytovna, tomu pøidali.
,,Co všechno se dá za pìtatøicet kanadských dolarù nakoupit?" zeptal jsem se v jedné torontské samoobsluze.
,,Za tuto sumu lze poøídit nákup, v nìm¾ jsou ètyøi kila vepøového masa, dvì kila kuøecích párkù, ètyøi litry stolního oleje, bochník chleba a deset housek, do této ceny se ještì vejde i tøicet buchtièek a kostka margarinu," dostal jsem šokující odpovìï.
A tak jsem zaèal ještì v únoru 1997 psát z Toronta pro èeské deníky o romském exodu. Pøeèetl si je i redaktor publicistiky televize Nova Josef Klíma, sebevìdomý pra¾ský ¾urnalista.
,,Mìl bych zájem o tomto problému nìco natoèit. Mohl bych pøijet do Ostravy, kde bychom si o tom promluvili?" øekl mi po telefonu.
Sešli jsme se. Na schùzku jsem pozval zástupce ostravské romské rodiny Horvátù, kteøí se chystali odcestovat do Toronta, vedoucí sociálního odboru Mìstského úøadu v Ostravì - Mariánských horách Miluši Lukášovou a Èechokanaïana Jiøího Peterku, emigranta z Frýdku - Místku, ¾ijícího skoro tøicet let v Torontu. Kontaktoval jsem i své pøátele v provincii Ontário, aby byli Klímovi nápomocni pøi jeho práci na reportá¾i v Kanadì.
A vznikl dokument, v nìm byl pøíbìh rodin, ze dne na den pøesazených do tisíce kilometrù vzdálené cizí zemì, prezentován jako rozmarný výlet na státní útraty. Vše mluvilo jednoznaènì jako výzva:
,,Všeho v Èesku nechejte a pøile»te do Kanady, kde vám budou létat peèení holubi do huby!"
Motely plné radosti
,,Kdy¾ náhodou v Kanadì azyl nedostaneme a budeme se muset vrátit do Èeské republiky, nezboøí se svìt," ujistil mì klidnì další romský ¾adatel o azyl, pohodlnì si u¾ tøetí mìsíc ¾ijící na útraty daòových poplatníkù v jednom z torontských hotelù. 
,,Náš byt v Ostravì jsme pronajali, tak¾e nám za nìho jdou peníze a máme se po návratu kam nastìhovat. Navíc nám do rodiny pøibude kanadský obèan," øíká s úsmìvem man¾elka tohoto romského vypoèítavce a nì¾nì pohladí své baculaté bøíško.
,,Jsem toti¾ v jiném stavu a podle zdejších zákonù získá ka¾dé dítì, narozené tøeba pøi mezipøistání v Montrealu, kanadské obèanství. A my to dìcko èekáme do mìsíce. Do té doby nás nevystìhují. A a¾ bude mít náš potomek jednou osmnáct, klidnì nás jako Kanaïan mù¾e bez potí¾í vzít zpátky do Toronta."
,,Kdy¾ se¾eneme byt, dostaneme od vlády Ontária sociální podporu. Ta èiní mìsíènì 650 kanadských dolarù na ubytování, kolem ètyø stovek je na stravu," øíká spokojenì Rom Vojta a vesele si brnká na kytaru. ,,K tomu dostaneme dalších 700 dolarù jednorázovì, jako tak zvané ,startovné´ na zaøízení bytu. Pøed Vánocemi nám pøibude obligátní stovka na dárky a sleva na mìstskou hromadnou dopravu," dodává informovanì.
A pokud hledali jakékoli zamìstnání, našli ho, proto¾e bì¾ný Kanaïan by špinavou, tì¾kou, nebo spoleèensky neúnosnou práci nedìlal. Také proto je roènì do Kanady pøijímáno na ètyøicet tisíc imigrantù ze zemí tøetího svìta. Údajnì z humanitárních dùvodù, pravda však byla taková, ¾e jde o levnou pracovní sílu, která by zametala chodníky, kácela stromy, dìlala dìlníky v tì¾ebním prùmyslu, nebo svá¾ela odpad.
Šancí mají Romové za oceánem dost. Kanada je pøece na prvním místì ve svìtì v tì¾bì uranu, kterého vydobývá 34% svìtové produkce. Dost práce je rovnì¾ v døevozpracujícím prùmyslu, v¾dy» dvì tøetiny na svìtì vyrobeného papíru pocházejí z Kanady.
A pak je tady zemìdìlství - ka¾dý tøicátý tøetí Kanaïan pracuje v tomto odvìtví, které je spolu s lesnictvím a døevaøským prùmyslem hlavním hospodáøským odvìtvím zemì. Prùmìrná farma zde má rozlohu 225 hektarù a potøeba je doslova ka¾dé ruky. Prùmysl zamìstnává dvacet procent obyvatelstva a vytváøí 27% HDP.
Zázraky se tøeba dìjí a jednou se tøeba i na tvorbì hrubého kanadského národního produktu zaènou podílet i ostravští Romové z Pøívozu... A pøimluví se v Ottavì, aby nám Kanada koneènì zrušila vízovou povinnost.
Text a foto: Bøetislav Olšer
Popisky k foto:
1) Nejvyšší vì¾ová stavba na svìtì je v Torontu.
2) Torontský Manhattan.
3) Metropole Ontaria je znaènì multikulturní.
