Šinu si to takhle odpoledne pøes Masarykovo nádra¾í, kdy¾ mì osloví slušnì obleèená asi pìtatøicetiletá dáma. Myslel jsem, ¾e chce poradit kudy kam, tak jsem se ochotnì zastavil k pomoci. Ale záhy jsem pochopil, ¾e nepotøebuje poradit, ale ¾e jde o nabídku zcela jiného druhu. Na takovou nabídku jsme obšem nemìl v úmyslu reagovat. Tak jsem šel dál a ona vytrvale ještì nìkolik metrù se mnou. Teprve teï jsem si všiml její snìdìjší pleti a pøebarvených vlasù.
Naše cesty se rozdìlily...
V tramvaji jsem pøemýšlel, co by se asi stalo, kdybych nabídku pøijal. Ty èasy, kdy jsem mohl kdykoliv a kdekoliv, jsou v mých tøiasedmdesáti letech nenávratnì pryè. Asi by si na své peníze nepøišla.
