Klapoklidez
Naši vnuci, a dost mo¾ná i naše dìti, u¾ ani nevìdí, co toto prapodivné slovo znamenalo. Nevìdí to mo¾ná ani naši krajané (nepíši emigranti, proto¾e to slovo dosud nepozbylo svou pachu»), kteøí je u¾ neza¾ili nebo dávno zapomnìli.
Co to tedy je? Zlidovìlá zkratka výrazu z kádrového dotazníku, jeho¾ význam museli prokazovat uchazeèi o zajímavou práci èi o studium:
Kladný pomìr k lidovì demokratickému zøízení.
Jak se klapoklidez prokazoval?
V dobách po únoru 1948 to bylo èlenství a funkce v organizacích tzv. Národní fronty: v „obrozených“ politických stranách, v odborech, ve Svazu èeskoslovensko-sovìtského pøátelství, a u mladých ve Svazu èeské mláde¾e, pøejmenovaném posléze na Èeskoslovenský svaz mláde¾e (ÈSM).
To ovšem samo o sobì nestaèilo, bylo tøeba vykazovat nìjakou èinnost. Mladí se zúèastòovali bezplatných pracovních brigád, krátkodobých èi dlouhodobých. Krátkodobé se konaly napø. na úpravì okolí bydlištì, jako výpomoc v továrnách èi v zemìdìlství. V létì zpravidla individuálnì, bìhem školního roku jezdily celé školní tøídy místo vyuèování na brigády: na jaøe pøi jednocení cukrovky, zavádìní chmele, na podzim pøi sklizni øepy èi brambor. Velmi se hodnotila úèast na Stavbách mláde¾e: napø. na pøehradì Klíèava u Kladna, èi pøi výstavbì Nové huti Kl. Gottwalda v Kunèicích. Do práce chodili brigádníci v útvaru, èasto s vlajícími prapory, a za zpìvu budovatelských písní. Nevhodnì obleèeni a obuti, bez ochranných pomùcek, pracovali spolu chlapci i dívky nezøídka ve dvanáctihodinových smìnách, ve dne i v noci, za pakatel. Je však tøeba pøiznat, ¾e mnozí pracovali s radostí a nadšením, pøesvìdèeni, ¾e pøibli¾ují záøný ideál komunismu, v nìm¾ ka¾dý dostane všechno podle svých potøeb.
Dalším dùkazem o úsilí pøi budování svìtlých zítøkù bylo získání nìjakého odznaku. Nejdøíve to byl Tyršùv odznak zdatnosti (TOZ), v oblasti ideové pak Fuèíkùv odznak. Ten spoèíval v tom, ¾e ka¾dý zájemce musel pøeèíst urèitý poèet knih ze seznamu. O jejich obsahu a správném pochopení se diskutovalo v krou¾cích, kde zvláš» politicky uvìdomìlý vedoucí sledoval, kdo jak obsah pochopil a jak se ním ztoto¾òuje. Mezi studované knihy patøila, kromì Fuèíkovy Reportá¾e psané na oprátce, Olbrachtova Anna proletáøka, Zápotockého Rudá záøe nad Kladnem, Fadìjevova Mladá garda èi Ostrovského Jak se kalila ocel aj. Na závìr se skládala zkouška pøed komisí, diskuse o pøeèteném, na ní¾ se rozhodlo, zda uchazeè obstál a odznak dostane.
Touha po odznaku a veøejném uznání pøimìla poèetné vrstvy obyvatel k úèasti na zvelebování obce. V Praze to byla úprava Letenské plánì, kde se za urèité poèty odpracovaných hodin dal získat bronzový, støíbrný a zlatý odznak Za výstavbu socialistické Prahy. Ten pak slou¾il v zamìstnání jako dùkaz pro klapoklidez, mláde¾níkùm jako ozdoba modré svazácké košile a podpùrný doklad k pøijetí na vysokou školu.
Re¾im získával mláde¾ k aktivitám v èetných kulturních souborech, taneèních èi pìveckých. Vystoupení pøedních oblíbených souborù ve velkých sálech, napø. v Lucernì, bývala zcela vyprodána a byla prezentována jako demonstrace nadšení mláde¾e pro socialismus.
Dalším mo¾ným pøihlášením se k výstavbì socialismu byla úèast na prvomájových prùvodech. Byli tací, co chodili s nadšením, jím¾ splynutí s masou stejnì smýšlejících pøinášelo pocit uspokojení a radosti, byli jiní, kteøí chodili z donucení, proto¾e neúèast by je existenènì ohrozila. Lidé vìdìli, ¾e jsou jejich aktivity sledovány, proto pokornì zdobili okna, vyvìšovali èeskoslovenské a sovìtské praporky o státních svátcích, poslušnì chodili na výzvu uklízet okolí bydlištì. Vìdìli, ¾e neúèast ohro¾uje nadìji na pøidìlení bytu pro jejich odrostlé dìti, znemo¾òuje pøijetí do jeslí, školky, gymnázia nebo na vysokou školu, èi pracovní postup v zamìstnání. Nad tím bdìly ulièní výbory slo¾ené ze skalních komunistù i zdatných pøisluhovaèù. Odznak nosí, okna zdobí – bývalo èastým vyjádøením ulièního výboru, které se stalo posmìšným poøekadlem pro jeho èinnost.
Nìkolik let po zákazu Sokola se re¾im neštítil vyu¾ít obliby sokolských sletù k vyhlášení spartakiád. A je nutno øíci, ¾e mìl úspìch. V hromadných cvièeních nacházeli lidé mo¾nost si zacvièit, spolèit se za úèelem realizace nepolitické aktivity, která byla jinak tak omezena. Re¾im ovšem dokázal tuto èinorodost nále¾itì politicky zneu¾ít, a tak se po pøevratu hromadné cvièení stalo neatraktivní. I úèast na spartakiádì se ovšem poèítala k dobru jako dùkaz klapoklidez.
Zaèátkem 60. let se objevil nový fenomén, brigády socialistické práce. Do nich se zapojily desetitisíce lidí, mnohdy jen proto, ¾e se jim podaøilo zlepšit pracovní podmínky, zvýšit pracovní výkon a hlavnì, dosáhnout vyšších platù a odmìn. Získání odznaku èlena støíbrné èi zlaté brigády socialistické práce bylo jasným dokumentem o klapoklidez a pøinášelo nejen výhody platové, pøi hledání nového výhodnìjšího místa, ale i pøi jiných okolnostech, o nich¾ pravovìrní a re¾imu oddaní èinitelé rozhodovali (napø. tzv. výjezdní dolo¾ka, umo¾òující vycestovat na dovolenou do Jugoslávie nebo dokonce do kapitalistické ciziny). Dobrovolnì nedobrovolná èinnost BSP dokázala mnohde pøeklenout finanèní a ekonomické problémy podnikù vyplývající z nesvobody a centrálnì øízeného hospodáøství.
Jak se blí¾il rok 1968, význam èinností nasmìrovaných k osvìdèení klapoklidez se umenšoval. První máj 1968 byl nefalšovaným prùvodem nadšení a projevem vzbuzených nadìjí na lepší pøíští. Po sovìtské okupaci se nìkteré pøedchozí aktivity, jako napø. brigády socialistické práce, obnovily, ale spoleènost jako celek se uchýlila do vnitøní emigrace, na chaty a chalupy. To u¾ je však doba, na ni¾ se mnozí pamatují. I ta by však zasluhovala podrobnìjší popis, aby se pamì» neomezovala jen na Chartu 77 a na sezónní fronty na pomeranèe a banány.
Ivo Krieshofer