Èekání na válku
(pøed 23 lety)
Pøi domácím úklidu jsem našel starý blok a v nìm zápis nazvaný Kronika naší doby z kvìtna, èervna a øíjna 1983. Psal jsem jej tehdy s úmyslem pøeèíst si to po letech a pøipomenout si, èím jsme tenkrát ¾ili a jak jsme uva¾ovali. Dnes u¾ je mnohé zcela jasné všem, ale v té dobì se mé úvahy vymykaly z bì¾ného prùmìru. Nic jsem nezmìnil, a tak i jazyk odpovídá té dobì.
Píše se kvìten 1983
Slavím svùj svátek. Praha je na mnoha místech rozkopaná. Na Karlovì námìstí, na Jungmanovì, u Andìla i jinde se pøipravuje nová trasa metra B. Národní divadlo opouštìjí stavbaøi a na listopad se chystá slavnostní znovuotevøení.
Ve svìtì je neklid. Sýrie odsoudila libanonsko-izraelskou smlouvu pøipravenou pod patronací USA, v ®enevì pokraèují americko-sovìtská jednání o omezení jaderného zbrojení. To vše si zájemce mù¾e pøeèíst dnes i po letech v novinách.
Co si však myslí obyèejní lidé? Jak ¾ijí? Jaké mají starosti?
To v oficiálních publikacích není. Vlastnì je. Ale peèlivì vybráno, upraveno tak, jak to vyhovuje souèasným politickým potøebám. Ta pravá, skuteèná tváø dnešní doby, zùstává našim potomkùm utajena. Pokusím se vybrat a ulo¾it své poznatky pro pamì» budoucích generací. Pro mé vnuky a pravnuky bude dnešek dávnou minulostí. Jestli ovšem pøe¾ijí. Proto¾e nejpalèivìjší otázkou dneška je: Bude nebo nebude válka?
Z nás obyèejných lidí válku nikdo nechce. Oficiálnì se to vyhlašuje i ve sdìlovacích prostøedcích. Slyšíme i o protestech na Západì, o velikonoèních pochodech, masových shromá¾dìních. Sovìtský svaz vyhlašuje nové a nové mírové iniciativy. Pøi tom to však byl on sám, kdo potichu vyzbrojil svá vojska raketami SS 20 a zamíøil je na cíle v západní Evropì. Západoevropské státy se zaèaly cítit ohro¾eny. Minulost ukázala, ¾e SSSR není ¾ádný beránek. Pøed 2. svìtovou válkou násilnì pøipojil pobaltské státy Litvu, Lotyšsko a Estonsko, bìhem války a po válce rozšíøil své území o èást Finska, Polska, Zakarpatskou Ukrajinu, Besarábii, Kurilské ostrovy. Po válce s vypoøádal s Maïary, obsadil ÈSSR, vnikl do Afganistanu. Dnes vlastní snad nejvìtší a nejlépe vyzbrojenou armádu na svìtì, která je pøipravena, jak øíká soudobá anekdota, uhájit mír a socialismus kdekoliv na svìtì.
Kapitalistické státy procházejí dlouhodobou krizí. U¾ ve škole nás uèili, a dìjiny to potvrzují, ¾e východiskem z krize byla buï válka nebo sociální revoluce. Sovìtský model socialismu je však pro západní demokracie nepøijatelný a pro lidi nijak pøita¾livý. Vyspìlý kapitalistický systém skýtá prostým lidem navzdory krizi a nezamìstnanosti více svobod a lepší ¾ivotní úroveò ne¾ je v SSSR po letech socialismu. Zbývá snad druhé øešení – válka?
Èerven 1983
Je první letní den roku 1983 a v Praze se schází svìtové mírové shromá¾dìní. Bude to výrazný pøedìl v mírovém úsilí lidstva, anebo jen maškaráda, na kterou si po letech nikdo nevzpomene?
Tì¾ko øíci. Je nepochybné, ¾e další existence lidstva le¾í na srdci statisícùm poctivých lidí na celém svìtì. Avšak nejsou to tito lidé, kteøí urèují bìh dìjin, ale mocní tohoto svìta: jak prùmyslové kruhy Západu, tak i sovìtské politbyro, v nìm¾ se definitivnì ujal moci nový èlovìk, J. Andropov. Celá øada vìcí ukazuje, ¾e mírový kongres bude jen tahem na šachovnici ve høe, kterou hrají mocní tohoto svìta. Ve høe, kde národy a kontinenty jsou jen pìšáky, které je mo¾no obìtovat v zájmu dosa¾ení vyšších cílù.
Praha tìchto dnù, a nejen Praha, pøipomíná jednou velkou Potìmkinovu vesnici. Organizátoøi usilují u¾ øadu mìsícù o dokonèení stavebních prací. Mìsto se zkrášluje, dìlníci pøišlí z jiných mìst opravují vozovky, natírají zábradlí atp. Mírové shromá¾dìní je pøipravené do posledního puntíku. Ka¾dý delegát bude obklopen mimoøádnou péèí a peèlivì sledován. Tlumoèníci mají své dubly, kteøí budou kontrolovat, zda se hostùm neøíká nìco ne¾ádoucího. Do obchodù pøišla mimoøádná nabídka zbo¾í, které u¾ dávno nikdo nevidìl: zlato, diamanty, ale i dovezené zbo¾í spotøební: boty, hraèky. Delegáti musí získat o socialismu ten nejpøíznivìjší dojem…
Vládní orgány mají ze shromá¾dìní zamotanou hlavu. Do republiky mù¾e v tomto týdnu pøijet kdokoliv a nesmí být nijak viditelnì obtì¾ován. Jsou obavy z výtr¾ností, demonstrací, provokací a obèané na pracovištích jsou varováni. Na zítøek se plánuje manifestace na Staromìstském námìstí. Je snaha, aby organizované davy èeskoslovenských obèanù zabránily západoevropským pacifistùm vyjadøovat nesouhlas se sovìtským zbrojením. Existují obavy, aby nedošlo k demonstracím pøed vojenskými základnami sovìtských spojencù, obavy z drog atd. Praha je zaplnìna pøíslušníky VB, kteøí však prý nesmìjí u¾ít násilí a hovoøí se i o èetných pøesunech vojsk v okolí Prahy v minulých dnech. Prostí lidé mají z obav politických pøedstavitelù legraci a vnitøní potìšení, projevují zvìdavost, co se bude dít, ale nikdo neoèekává, ¾e by mìlo dojít k nìjakým významným událostem. Mírový kongres, na nìj¾ se dobrovolnì-povinnì vybralo zatím na 60 milionù korun se obecnì pova¾uje za velkolepé divadlo, v nìm¾ poctiví lidé, obránci míru, hrají smìšnou roli naivek, které se domnívají, ¾e upøímné øeèi a opravdové zaujetí mù¾e nìco zmìnit na strukturách a cílech obou protivných systémù.
Øíjen 1983
Na Staromìstské námìstí jsem byl osobnì. Vyslechl jsem všechny projevy a peèlivì pozoroval své okolí. Hosté ze Západu byli ohromeni velkolepým divadlem. Dìtmi, které za nimi pøišly, péèí, kterou jim vìnovali oficiální pøedstavitelé, plní porozumìní pro jejich ušlechtilé cíle. Ohromila je i osobní bezpeènost, kterou skýtalo mìsto ve veèerních hodinách. (Tak krásné to zas není, poznal jsem to, kdy¾ mì chtìli oholit krabièkáøi v kavárnì U Novákù pøi nabízené koupi tuzexových bonù. Hovoøí se o vrahovi pøepadávajícím ¾eny za vchodem do domu, o úchylácích, kteøí støíkají kyselinu v dopravních prostøedcích na sexy obleèené ¾eny atp. O tom se však nikdo oficiálnì nedoví, proto¾e noviny o tom nesmìjí psát.)
Pro mláde¾ byla povinná úèast na manifestaci pøíle¾itostí k rùzným alotriím. Vytváøela hady, které prorá¾ely davy, zpùsobovali vlny, jim¾ padlo za obì» nìkolik lidí, kteøí byli umaèkáni nebo dostali srdeèní záchvat. Ani o tom se samozøejmì v novinách nepsalo. Veèer bylo mìsto klidné, jen na Václavském námìstí prý došlo k zásahu VB proti demonstrantùm, kteøí, jak zní dobový jazyk „ chtìli vyu¾ít mírového kongresu k protisocialistickým vystoupením.“
V minulých dnech se opìt konalo shromá¾dìní na Staromìstském námìstí, jemu¾ pøedcházelo pøedèítání mírových rezolucí s podpisy na závodech a v úøadech. Vypadalo to jako odraz velkých mírových shromá¾dìní v NSR a jinde na Západì. Ve skuteènosti to však byla politická pøíprava na prohlášení, které vèera vydala vláda ÈSSR, NDR a SSSR, a které postavilo národy pøed hotový fakt: na území obou státù budou rozmístìny taktické rakety s atomovými hlavicemi.
Jak to ve skuteènosti s atomovými hlavicemi je, to nikdo neví. V létì se dokonce mluvilo o tom, ¾e kdesi u Turnova se konalo cvièení sovìtských vojsk a ¾e prý mìla vybuchnout jaderná nálo¾ a celá jednotka prý zahynula, kromì velitelù, kteøí sledovali cvièení z bunkru. Ví Bùh, co je na tom pravdy.
Rozmístìní raket na našem území se dalo oèekávat, kdy¾ Francie a Anglie odmítly zapoèíst své rakety do rozhovorù o sní¾ení raket ve støední Evropì. Tì¾ko øíci, jak se vìci vyvinou. Zda jde jen o licitaci nebo o skuteènou pøípravu k válce, v ní¾ by ¾iví závidìli mrtvým, jak se otevøenì øíká.
Èas uká¾e, kam vìci spìjí.
Ivo Krieshofer
