Poslanecká snìmovna, její¾ mandát skonèil, pøijala mj. zákon, v nìm¾ se praví, ¾e Eduard Beneš se zaslou¾il o stát. To je nezpochybnitelný fakt, otázkou pouze zùstává, zda se toto tvrzení mìlo stát zákonem. Celá událost však zpùsobila, ¾e se zaèalo diskutovat o úloze E. Beneše v dìjinách první poloviny minulého století.
Beneš byl Masarykovým nejbli¾ším spolupracovníkem a obìma mu¾ùm se podaøilo díky pøíznivé konstelaci na poli mezinárodní politiky, a také díky nadprùmìrným vlastním schopnostem, zajistit vznik nového státu ve støední Evropì. Nositelem nové státnosti se stal „národ èeskoslovenský“.
V Èeskoslovenské republice však ¾ily i další národnosti, z nich¾ nejvíce bylo 3,5 milionu Nìmcù. Mnozí Nìmci vznik republiky nevítali a nìkteøí se proti nìmu otevøenì postavili. Kdy¾ pak hospodáøská krize po r. 1929 nìmecké obyvatele pohranièí zbídaèila, zaèali vzhlí¾et na vzkvétající Hitlerovo Nìmecko, kde zbrojení zvedlo prosperitu. Nacistùm pak nedalo mnoho práce vyu¾ít valnou èást èeských Nìmcù pro své cíle. Podpora Hitlera je pak stála nejen desetitisíce padlých u Stalingradu a na jiných bojištích, ale také pováleèný odsun, zpìt do øíše, jak vyhlašovali pøed válkou.
Pøísní kritici vyèítají E. Benešovi, ¾e nesprávnì zhodnotil vývoj mezinárodní i vnitropolitické situace po 1. svìtové válce. Neuvìdomil si prý v 30. letech dostateènì, ¾e je v jiném postavení ne¾ v roce 1918, kdy bylo Rakousko pora¾eno, èeská armáda ovládala transsibiøskou magistrálu a èeské legie se na francouzské a italské frontì zaslou¾ily o výsledek války. Mnichovskou zradu západních mocností v r. 1938 proto pocítil jako nù¾ vra¾ený do zad a vyvodil z toho osobní dùsledky: orientaci na SSSR.
Nacistické tajné slu¾by mu v polovinì 30. let podstrèily padìlané dokumenty svìdèící o podvratných aktivitách sovìtského maršála Tuchaèevského a dalších špièek Rudé armády. Správnì pøedpokládaly, ¾e je pøedá Stalinovi, a ten ¾e je vyu¾ije k likvidaci mo¾ných politických odpùrcù a oslabí tak obranyschopnost SSSR. Beneš se domníval, ¾e si pøedáním dokumentù vyslou¾il u Stalina vdìk a pøízeò pro své politické cíle. A právì tuto orientaci, která jej vedla k úzké spolupráci s KSÈ, a k únoru 1948, mu jeho kritici vyèítají nejvíce.
Otázka zní, zda mohl v tehdejších podmínkách jednat jinak, a jak.
U¾ za války v Londýnì Beneš vystupoval jako president, aèkoliv v roce 1938 dobrovolnì abdikoval, ani¾ by vydal pøíkaz k ozbrojenému odporu, jak to od nìho národ oèekával. Obklopil se sobì naklonìnými politiky, z nich¾ vytvoøil jmenovanou vládu. Po jednáních v Moskvì se Stalinem a pøedstaviteli KSÈ uèinil rozsáhlé politické, ekonomické a územní ústupky, které pøedurèily další politický vývoj po válce.
Dodnes se diskutuje o pováleèném odsunu sudetských Nìmcù. Beneš jej zaèal prosazovat na mezinárodním poli u¾ za války v Londýnì, ale zprvu nenacházel pochopení. To našel u Stalina a postupnì i u ostatních Spojencù. Vyhnanci tvrdí, ¾e svým pováleèným prohlášením o nutnosti “Nìmce vylikvidovat“ chtìl zakrýt skuteènost, ¾e se vrátil jako nikým nezvolený samozvaný president, a ¾e to byl právì on, kdo vyvolal masové surové divoké vyhánìní ještì pøed oficiálním schválením odsunu na postupimské konferenci. Poukazují na to, ¾e vyvlastòování majetku Nìmcù, zrádcù a kolaborantù vyhlášené tzv. Benešovými dekrety se stalo psychologickou pøípravou na vlastnické zmìny, k nim¾ pøistoupili komunisté po pøevzetí moci. Poúnorovou abdikací se stal E. Beneš raritou: jedenkrát zvoleným presidentem, který dvakrát abdikoval, aby uvolnil pole totalitním re¾imùm.
V pøedstavách starších lidí zùstává E. Beneš spoluzakladatelem státu a symbolem demokracie. Pøesto je dobré znát i kritické názory. Je tøeba také uvá¾it, ¾e na presidentovo poèínání v posledních letech ¾ivota mìlo vliv i chatrné zdraví, jeho¾ stav se pøed obyvateli utajoval.
Období po roce 1948 bylo pro náš národ velkou historickou zkušeností. Estébácké muèírny, pracovní tábory, zmanipulované soudy, podpisové archy a rezoluce po¾adující nejpøísnìjší tresty, rozlišování obèanù podle tøídního pùvodu a èlenství v KSÈ, vyvlastòování, o¾ebraèování poctivých rolníkù a øemeslníkù, atd., atd. Kdo by si z pøesvìdèených demokratù pøed válkou pomyslel, ¾e nìco takového bude v republice mo¾né. A pøece bylo.
Naskýtá se tudí¾ otázka, zda mohli také sudetští Nìmci pøed válkou tušit, co je èeká a jaké následky bude mít jejich poèínání?
Ivan Kries
Pozn.: Autor nechce poèínání sudetských Nìmcù ani omlouvat, ani zlehèovat, stejnì jako nechce degradovat ¾ivot a dílo E. Beneše. Chce jen ponouknout k zamyšlení a k poznání ménì známých historických skuteèností.