Tento stálezelený keø je vyhledáván pro pìkný ko¾ovitý list. Bobkovišeò pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. V domovinì vytváøí mohutné keøe, dorùstá výšky kolem 6 m. U nás dosahuje do 2 m, keøe jsou nepravidelnì øídce polokulovité, obrys není jednolitý, místy bývá prùhledný. Nejvýraznìjším znakem jsou velmi hezké ko¾ovité elipsovité listy, které zùstávají na keøi po celý rok. Délka listù se liší podle odrùd, v prùmìru dosahuje 10 a¾ 15 cm, okraje listù jsou celistvé. Kvìty jsou bílé, sestavené v štíhlých hustých hroznech, a objevují se v kvìtnu a¾ èervnu. Plody jsou drobné èerné peckovièky. Koøenový systém je dlouhý, bohatì vìtvený a s bohatým koøenovým vlášením. Rostlina je jedovatá.
Nejlépe roste na polostinných chránìných místech s propustnou, vý¾ivnou a alkalickou pùdou. Vysazuje se i na stinná stanovištì. Vláhu vy¾aduje vyrovnanou, nìkteré odrùdy snášejí i sucho. Pro bobkovišeò není vhodná lehká pùda, ani pùdy tì¾ké, jílovité a zamokøené. Hodí se do mìstského zneèištìného ovzduší. Mù¾e namrzat, pøedevším ve vyšších a exponovaných polohách, ale dobøe obrùstá. Mladé výsadby chráníme pøikrývkou u koøenù a zástìnou proti pøevládajícím vìtrùm. Také je chráníme proti zimnímu oslunìní. Nepravidelné nápory sluneèních paprskù prostøídané chladnými nocemi výraznì mohou poškodit partie keøe i vytvoøit na døevitých èástech mrazové destièky a trhliny, na kterých se následnì vytváøí klejotok. V zimním období nezapomeneme sledovat vláhu. V suchých letech a pøi nedostateèné snìhové pokrývce doplòujeme v zimì zálivku. Stálezelené rostliny mají i v zimì pomìrnì velký výpar listy a mohou proto pøi nedostateèné závlaze zaschnout. Nehodí se do podhorských a horských oblastí. Keøe zvìø neokusuje. Bobkovišeò vysazujeme zjara z kontejneru nebo s kvalitním koøenovým balem. Øez omezujeme na odstraòování suchých a nemocných vìtví, i kdy¾ bobkovišeò snese i hlubší øez. Nikdy neøe¾eme v zimním období. Starší exempláøe snášejí špatnì pøesazování. Rozmno¾uje se v létì øízky.
Nejèastìji se pou¾ívá jako podrost a do keøových skupin. Dá se vysazovat také do nádob, ale musí se v zimním období dobøe zabezpeèit proti promrzání. Pou¾ívá se i na dekoraci v rùzných aran¾má. Vytváøí zajímavé podrosty mezi vysokými øídkými døevinami. Pùsobivé jsou i skupiny s rozmanitì tvarovaným listem rozdílných odrùd. Èasto se vysazuje pøed porosty rododendronù, kombinuje se s cesmínami a hlohyní. Dále se hodí pro volnì rostoucí ¾ivé ploty v teplejších oblastech, v našich podmínkách se èastìji vyu¾ívá ve smìsi døevin, ale i jednodruhový plot je zajímavý. U nás se tradiènì pìstují otu¾ilé odrùdy Schipkaensis, Caucasica a Zabeliana. Nejèastìji se vysazují jako podrost. Schipkaensis má øidší vzrùst a dosahuje kolem 2 m, listy jsou podlouhlé a tmavì zelené. Dobøe se osvìdèila také bujnì rostoucí odrùda Caucasica. Zabeliana má ni¾ší a lehce pøevislý rùst a¾ 1,5 m, snese sucho, hodí se i na ¾ivé ploty. Do vegetaèních nádob se pou¾ívá odrùda Otto Luyken, dosahující asi 1 m, s tmavì zeleným listem a výraznými dlouhými hrozny bílých kvìtù.
Jiøí Korejš
Poznámka redakce: Zájem lidí o vlastní kousek zelenì pøetrvává. I lidé, kteøí se o zahradnictví vùbec nezajímali, chtìjí mít nyní aspoò svùj zelený truhlík èi kvìtináè. Široký sortiment rostlin umo¾òuje pìstování mnoha druhù na balkonech, terasách a dalších malých plochách. Stále pøibývají také nové zahrady.
Evropská kampaò „Rostlina mìsíce“ odstartovala v roce 1992. Ka¾dý mìsíc byla pravidelnì pøedstavována okrasná rostlina, vhodná pro trvalé venkovní výsadby do volné pùdy i do nádob. Také my jsme se rozhodli na našich stránkách tuto aktivitu podpoøit. Program probíhal v devíti evropských zemích (Belgii, Èesku, Dánsku, Francii, Irsku, Nìmecku, Nizozemsku, Švédsku, Velké Británii). U nás byl zahájen v roce 2000. Program vede organizace Plant Publicity Holland, která spolupracuje se zahradníky-pìstiteli, øadou souvisejících oborù a odbornými zahradnickými ¾urnalisty nejen v Evropì, ale i v zámoøí.
Úkolem je mimo jiné rozšíøit povìdomí laické veøejnosti a zájem o vyu¾ití zahrad i menších prostor (balkony, lod¾ie) jako odpoèinkových a estetických ploch.
Tento stálezelený keø je vyhledáván pro pìkný ko¾ovitý list. Bobkovišeò pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. V domovinì vytváøí mohutné keøe, dorùstá výšky kolem 6 m. U nás dosahuje do 2 m, keøe jsou nepravidelnì øídce polokulovité, obrys není jednolitý, místy bývá prùhledný. Nejvýraznìjším znakem jsou velmi hezké ko¾ovité elipsovité listy, které zùstávají na keøi po celý rok. Délka listù se liší podle odrùd, v prùmìru dosahuje 10 a¾ 15 cm, okraje listù jsou celistvé. Kvìty jsou bílé, sestavené v štíhlých hustých hroznech, a objevují se v kvìtnu a¾ èervnu. Plody jsou drobné èerné peckovièky. Koøenový systém je dlouhý, bohatì vìtvený a s bohatým koøenovým vlášením. Rostlina je jedovatá. 
kterých se následnì vytváøí klejotok. V zimním období nezapomeneme sledovat vláhu. V suchých letech a pøi nedostateèné snìhové pokrývce doplòujeme v zimì zálivku. Stálezelené rostliny mají i v zimì pomìrnì velký výpar listy a mohou proto pøi nedostateèné závlaze zaschnout. Nehodí se do podhorských a horských oblastí. Keøe zvìø neokusuje. Bobkovišeò vysazujeme zjara z kontejneru nebo s kvalitním koøenovým balem. Øez omezujeme na odstraòování suchých a nemocných vìtví, i kdy¾ bobkovišeò snese i hlubší øez. Nikdy neøe¾eme v zimním období. Starší exempláøe snášejí špatnì pøesazování. Rozmno¾uje se v létì øízky.