Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek 1. svátek vánoèní,
zítra ©tìpán.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ve spárech obskuranta 

Jednoho veèera se mi udìlalo nevolno, špatnì, blbì, øekl by laik. Kdy¾ pro mì pøijela rychlá sanitka byl mùj stav pochopitelnì diagnostikován odbornìji.

Ve stavu, kdy jsem mìl na høbetì ruky vypreparovanou kanylu se šlaufkem,  a nevìdìl jsem kam mì vezou, u¾ o nic z mého pohledu nešlo. Prostì jsem se nechal unášet polobdìním s nadìjí, ¾e to nìjak dopadne. Také si z této doby nic detailního nepamatuji. Probral jsem se a¾ ráno natolik, ¾e jsem rozeznal u lù¾ka sedìt dceru, které jsem se pohotovì zeptal, kde to vlastnì jsem.

Tváøila se vá¾nì, naposledy jsem ji takovou vidìl, kdy¾ zemøel její tchán. Uklidnil jsem se, kdy¾ se smutnì usmála a øekla mi, ¾e jsem na oddìlení nefrologie, a ¾e jsem mìl menší selhání srdíèka. Dal bych ji za to vysvìtlení pusu, ale bránily mì v tom jakési šlaufky v nose, z kterých jsem vdechoval studený vzduch. Stiskl jsem jí alespoò ruku.

Pøišla krásná svìtice, které se zde øíkalo také sestra. Ta moji sestru vyprovodila a mnì sdìlila, ¾e budu pøestìhován do jiného pokoje. Neprotestoval jsem, proto¾e se mi mezi tolika hadièkami, sklenièkami, dr¾áky a blikajícími televizory nelíbilo. Postel jsem opouštìt nemusel, èemu¾ jsem se velice divil. Pøestìhován jsem byl s postelí chodbou, výtahem a nìkolika chodbami do pokoje, kde ji¾ byl jeden pacient ubytován.

Byl jsem hned napojen na podobné šlaufky, vèetnì nosu a sestra mi zmìøila tlak.

Protile¾ící pacient se po pozdravu pøedstavil, ale já to pøeslechl.

To bylo nejhorší, on mluvil chvílemi tak, ¾e otvíral ústa, ale já ho vùbec neslyšel. Znejistil mì, proto¾e já nevìdìl, o èem mluví, nebo jestli nejsem ohluchlý. V tìchto momentech jsem jen pokyvoval hlavou, ani¾ bych tušil, jestli mi zrovna nesdìluje, ¾e mì budou operovat. Moji nejistotu zesiloval tím, ¾e pøi jeho tichém mluvení se pøikrèoval a rozhlí¾el jako by mìl strach, ¾e je odposloucháván, nebo snímán skrytou kamerou.

Zdál se být velmi zkušený pacient. Pøišla za ním paní docentka s mediky a medièkami, které zkoušela ze znalostí jeho stavu a prùbìhu léèení. Kárala ho, aby jim nenapovídal, nebo ¾e jim zápoèet nedá. O své nemoci vyprávìl i mì. Bohu¾el v dobì, kdy zrovna mìl zpùsob, ¾e jen otevíral ústa a já ho neslyšel. Moje snaha odezírat jeho slova ze rtù byla marná. Jednak jsem to neumìl a jednak on pøi øeèi rty køivil jakoby spokl nìco pøíliš horkého.

Abych mu ale pøíliš nekøivdil. Vìtšinou zavádìl debatu srozumitelnì a slyšitelnì. Jenom¾e obsah jeho debat by bylo lépe poslouchat pøi jeho neslyšitelnosti. Nejpùsobivìjší byla jeho zdánlivá pøesvìdèivost. On mluvil o nìkterých nesmyslech takovým dùrazným, pøesvìdèivým zpùsobem, ¾e posluchaè mìl pocit, ¾e jsou obecnì platné. Já jsem nìkde èetl, ¾e existují lidé, kteøí jsou pøesvìdèeni, ¾e je Zemì placatá, ale pochyboval jsem o tom, ¾e by to bylo pravdivé. Jo. Teï jsem se dostal dokonce do pøímého kontaktu s takovým èlovìkem. Mluvil tak jednoznaènì a usilovnì, ¾e mohl ponìkud ménì vzdìlaného èlovìka snadno dostat na svou stranu.

 

„Podívejte, vy øíkáte, ¾e je Zemì kulatá,“ zaèal dotírat, „co kdy¾ se mýlíte! Jdete a jdete, stále rovina, tøeba hornatá, ale stále v ploše. I kdy¾ dojdete po celé Zemi na stejné místo, je to stále plocha. Ergo Zemì je plochá. A» jdete kterýmkoliv smìrem, pokud neuhnete a nezmìníte pøímý smìr, v¾dy dojdete na výchozí místo. Pøi pohybu vidíte, mù¾ete sledovat, stále jen plochu. Ergo Zemì je plochá. Vesmír je nekoneènì rozsáhlá soustava vzájemnì svázaných ploch.“

Mìl to promyšlené. Nevadilo mu, ¾e s ním nesouhlasím, asi na to byl zvyklý. Øekl jsem mu zprvu pøímo, ¾e je to nesmysl, ale on se nedal vyvést z míry. Naopak bylo vidìt jeho nadšení, ¾e dostal do spárù èlovìka, který s ním chce debatovat. Zaèal nenápadnì, asi mì tipoval.

„Podívejte pane doktore,“ mluvil hlasitì, „pokusy se provádìly pozorováním pomocí dalekohledù a ukázaly, ¾e lodì na horizontu postupnì nemizí nìjakým zakøivením, ale pouze kvùli optickému jevu se ztrácí schopnost je dál pozorovat. Tento jev byl peèlivì zkoumán vìdci, kteøí tak postavili novou teorii, která fyzicky i matematicky vysvìtluje, jak to vlastnì funguje.“

Pøedevším nebylo mo¾né do jeho vyprávìní vùbec vstoupit. Jak pøišel na oslovení doktore jsem netušil, proto¾e jak jsem se všiml v mobilu, nade mnou bylo na tabuli jasnì napsáno In¾enýr Bergr.
„Vy tedy myslíte, ¾e dùkazem plochosti Zemì je dosah viditelnosti objektù opticky.“
„Samozøejmì,“ rozhodnì pøisvìdèil a pokraèoval, „kdy byste znal pana Baèu a èetl o experimentech geodetù, kteøí mìøili vzdálenosti dvou výškových budov na dálku 3.050 kilometrù na patách a vrcholech pøi stejné nadmoøské výšce, tak by namìøené hodnoty musel být pøi zakøivení rùzné. Ale ony byly stejné, víte!“

Namítl jsem, ¾e to není ¾ádný dùkaz o tom, ¾e Zemì je placatá. To jsem si dal. Nazval mì falešným prorokem, neznabohem a nevìøícím Tomášem. Kdy¾ jsem se ho zeptal, kdy¾ je tedy Zemì placka, tak jak je silná a co je pod ní. Sice chvíli vypadal, ¾e pøemýšlí, ale pak si to zjednodušil.
„Podívejte se, já se dr¾ím ovìøených faktù. Pan Baèa tvrdí, ¾e je Zemì rovná. Co je pod ní? Takový výmysl. Nevíme to, ale také nevìøíme ve vesmír. Prosím vás, ¾e prý se nìkde vznášíme ve vesmíru.

Já vìøím, ¾e naše prostøedí vzniklo tak, jak je psáno v Bibli a vyznávám to, co mù¾u svými smysly pochopit a podle selského rozumu schopen pozorovat nebo promìøit.
Nechtìlo se mi vìøit, ¾e jeho bláboly mù¾e mít za správné, dokonce, ¾e by se tím nìkdo zabýval ve snaze to vést jako dùkazy. Zaèal jsem ho pozorovat, jestli je normální. Chtìl jsem se øídit osvìdèenou pouèkou, ¾e bláznùm se nemá odporovat. Jen¾e to nemìlo ten úèinek, který jsem pøedpokládal.

On zaèínal svá tvrzení o placatosti Zemì pøi ka¾dé pøíle¾itosti a podával mi taková fakta, na která jsem mu nebyl ani schopen odpovìdìt, nato¾ mu je vyvrátit.
 
  

„Kdybyste poslouchal pana Baèu, jak pøesvìdèil pana Grygara o tom, jak vznikla Zemì. Zemì je plocha, prostì placka,“ rozhorlil se s takovou vehemencí, ¾e byl slyšet nahlas, „a nad ní kolem soustøedného bodu cirkuluje Slunce s Mìsícem. Slunce je docela malé, Mìsíc je také malý, velký asi jako Slunce.“

Sna¾il jsem jeho pøednášky poslouchat jedním uchem. Nìkdy jsem ji¾ nevydr¾el, a sna¾il jsem se do jeho teorií, podepøených jakýmsi pro mì neznámým panem Baèou vstoupit, ale marnì. Okam¾itì mì uzemnil.
„Pane doktore,“ s vá¾ným hlasem se sna¾il pøesvìdèit, „nepodezírejte mì z nìjakého lezení do zadku Americe, ale oni jsou v této teorii a názoru o hodnì dál a tìší se velké popularitì.“

Poznamenal jsem, ¾e on asi musí své pøesvìdèení nìèím upevòovat, v¾dy» to, co tvrdí je podle mì pøímo obskurní. Placatou Zemi pøece nelze nièím dokázat. Ani nevzdìlaný èlovìk, obyèejný, tøeba øidiè, zpìvák, nemusí to být vìdec, chápe, ¾e je Zemì kulatá a obíhá ji Mìsíc. Ne, situaci jsem jen zhoršil. Dostal záchvat dušnosti, ¾e jsem radìji okam¾itì zavolal sestru.
Pøišla okam¾itì, dokonce s mladým lékaøem. Rozdýchali ho a sestra mu pøipojila kapaèku. Chvíli se na mì díval útrpnì, patrnì si myslel, jaký jsem zaostalý, podvedený chudák, kdy¾ vìøím, ¾e je Zemì kulatá.

Ještì, ne¾ dokapal, pokraèoval ve své snaze mì napravit.
„Pane doktore, v¾dy» vás ve vaší výchovì podvedli. Dám vám pøíklad z USA. Bobby Ray, to je známý, velice úspìšný,  rapper, textaø a zpìvák. Myslíte si, co by mìl spoleènýho s plochou Zemí. Jejej, to byste neøek. Nedávno spustil akci se snahou vypustit vlastní satelit, aby l¾ivé informace o kulatosti Zemi nezvratnì zatratil. V¾dy» oni dokonce zpochybòují i pøistání na Mìsíci a jsou pøesvìdèení, ¾e NASA pøedvádí všechny fotky a videa z vesmíru, jen proto, aby mohly èerpat peníze z rozpoètù, a pøitom nic nedìlat. Tak to je, vá¾ený pane.“

Teï mi øeknìte, jak mù¾e normální èlovìk takovýhle bláboly poslouchat a neutrpìt úhonu na zdraví. Zaèaly se mi tvoøit kruhy a m¾itky pøed oèima, tak jsem stiskl tlaèítko. Sestra po chvíli pøišla, zmìøila mi tlak, povìsila na krk nìjakou škatulku s dráty, které mi pøilepila na prsa. Dýchejte zhluboka, øekla. Podívala se na toho obskuranta, nìco stiskla na hadièce.
„Podívejte se, øeknu vám jiný pøíklad,“ pokraèoval neodbytnì, kdy¾ sestra odešla, „vobyèejnej øidiè, èlovìk bez zvláštního vzdìlání, a tak ú¾asnej zastánce teorie o placatý Zemi. Teda voni mu øíkají „Šílenej Max“, ale to je mu jedno. On chce dokázat, ¾e Zemì není kulatá. Sestavil perfektní vesmírný program, s pøáteli sestrojil raketu s její¾ pomocí chce vyfotit okraje Zemì. Chtìjí se dostat do výšky kolem sta kilometrù, co¾ je na hranici vesmíru a tam odtud poøídit dùkazní snímky. Co tomu øíkáte?“

Nechtìl jsem ho tvrdì odbýt. Kdy¾ jsem se podíval na jeho dokapávající kapaèku, tak jsem jen pokýval hlavou a øekl, ¾e je to sice velmi zajímavé, ale groteskní. Posadil se i s hadièkou od kapaèky a naštìstí se ho zmocnil zpùsob, kdy sice hýbal pusou, ale slyšet nebyl. Jednu chvíli mu to pøeskoèilo a dozvìdìl jsem se, ¾e pøíznivci a vìøící pevnì argumentují fotkami z letadla, pohybující se pøes obrovské americké plánì, které se samozøejmì projevují jako naprosto rovné, bez zakøivení.

Chvíle klidu nastala v poledne, kdy nám sanitáøka pøinesla velké plechové škatule s obìdy. Blahoøeèil jsem jí, ¾e budu alespoò po dobu krmení zbaven poslechu neuvìøitelných argumentù o placatosti Zemì. Pacient Vávra, jak jsem si pøeèetl nad jeho lù¾kem, chtìl pokraèovat i pøi jídle, ale naštìstí se zakuckal špatným polknutím polévky a po úporném kašli a vytí ji¾ nenasadil.

Mìl jsem mo¾nost v klidu obìd dojíst. Masa, které jsem stejnì nikdy nedokázal rozeznat, byl jen kousek, za to bramborové kaše bylo tolik, ¾e jsem ji ani nedojedl. Tvarohový zákusek jsem si nechal na odpolední èaj. Plechové škatule s rámusem pøi sklápìní polièky u stolku, odnesla opìt sanitáøka. Mohl jsem si ji více prohlédnout a zaváhal jsem, jestli je tak tlustá, nebo tìhotná.

Vávra usnul. Z nièeho nic le¾el bez hnutí, plochou pøikrývku mìl mírnì zvlnìnou vzhùru v místì bøicha a mìl zavøené oèi. Asi spøádal další argumenty, které dokazovaly placatost Zemì. Zavøel jsem také oèi, ale klidu jsem se nedoèkal. Stále mi znìla jeho slova o placatosti Zemì a dùkazech, kterými chtìl moji pøedstavu kulaté Zemì vyvrátit.

Kolem tøetí hodiny se pomalu otevøely dveøe a vešla menší paní, velice hezky obleèená a pozdravila. Usmála se na mì a kývla smìrem k Vávrovi. Man¾elka.

Vávra se posadil a zatváøil se mrzutì. Ji¾ podle vzhledu a chování se k sobì pøíliš nehodili. Paní mluvila spisovnì, vybranými slovy, uhlazenì a trpìlivì mu odpovídala na jeho nespokojený osud, který ho pøipravil o zdraví. On ji èastoval hrubými výèitkami, ¾e ho vlastnì znemo¾nila svým vaøením a peèením. Dokonce ho mìla pøipravit i o potenci a rozmazlit ho neustálým mazáním její osvìdèenou mastí.

Pochlubil se, jak se mu se mnou krásnì hovoøí o Zemìploše a ¾e mu pozornì naslouchám. Jsem prý chápavý èlovìk, inteligent.
„Václave, prosím tì,“ chlácholila ho nì¾nì, „nech pana in¾enýra na pokoji, vidím, jak u¾ je s tebe popletenej, kdy¾ si dává k uchu holící strojek.“
„Je podvedenej,“ nedal si domluvit, „kdy¾ vidím, takovýho spravedlivýho èlovìka, tak mu musím vysvìtlit pravdu o jeho omylu. On toti¾ pevnì vìøí, ¾e Zemì je kulatá. No øekni, nechala bys takovýho dobráka ¾ít v omylu? V¾dy» on není schopnej ani správnì nazvat Zemi. Furt øíká Zemìkoule, zatímco je to Zemìplocha.“

 

Já jsem zaèal pøedstírat, ¾e jsem usnul a zaèal jsem chrápat. A» mají více soukromí, pomyslel jsem si. Budou moci øešit rodinné problémy. Jen¾e, oni neøešili rodinné problémy. Oni øešili mùj pøístup ke tvaru Zemì. Man¾elka ho mírnila, aby mì nechal na pokoji, aby si vzpomnìl, co se stalo s minulým pacientem, kterého museli odtud narychlo pøevést na JIPku. Kdo ví, jak skonèil.
Man¾elka Vávrovi ještì namazala záda a uèesala zbytek vlasù a bez políbení se rozlouèila. Ještì staèila man¾ela napomenout.
„Pana in¾enýra neobtì¾uj a pozdravuj ho ode mì. Kdyby chtìl namazat záda, tak a» si øekne. Ráda ho nama¾u. Pá, pa.“

V tichosti odešla, zùstala po ní jen jemná kvìtinová vùnì. Tipoval jsem to na rù¾e. Podíval jsem se na Vávru, který se tváøil chvíli pokornì, ale jen chvíli. Vidìl jsem, jak se nadechl a u¾ to zaèalo.
„Abyste neøek, ¾e nejsem uznalej, já vás chápu. ®ijete v bludu, ale pøi dobré vùli a pøimknutí se k nám se vám mù¾e ¾ivot úplnì zmìnit.“

A¾ do veèeøe jsem radìji na všechno kýval a Vávra byl na výsost spokojený, proto¾e pøedpokládal, ¾e se lámu.

Pøi veèerní vizitì jsem nenápadnì po¾ádal doktora, abych byl pøestìhován do jiného pokoje, ¾e to nechci zadarmo.

 
Pøemysl Èasar
* * *
Ilustrace: https://www.piqsels.com/cs https://hnonline.sk/science/klima-a-fyzika
https://www.mix24.cz/

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 15.06.2023  19:02
 Datum
Jméno
Téma
 15.06.  19:02 Vladimír Køí¾
 15.06.  16:39 Pøemek
 15.06.  14:19 Von
 15.06.  11:21 Vesuviana
 15.06.  07:20 Ivan