Role kontroly ve výchovì a vzdìlávání
Mù¾ete se sna¾it kontrolovat situaci stejnì jako druhého èlovìka. Pro obojí nutnì vynakládáme urèité úsilí a investujeme jistý èas. Jen¾e ovládat situaci a èlovìka s sebou pøináší rozdílné konsekvence. Pokud opanujeme situaci – hurá! My jste vyhráli a nikdo nemusel (i kdy¾ mohl) prohrát. Jen¾e pokud usilujeme o kontrolu napøíklad jako rodiè nad svým (samozøejmì podle nás nezdárným nebo pøinejmenším nezodpovìdným èi moc malým) dítkem, rozpoutává naše potøeba kontroly nevyhnutelný mocenský konflikt. Proto¾e abychom ovládali, musí existovat i ovládaný. A zrovna tak jako jednotlivec tou¾í ovládat, netou¾í být logicky ovládaný. Pokud se pod tímto úhlem pohledu podíváme na období pubescence, mnohé vìci budou hned srozumitelnìjší.
Rodiè usiluje o kontrolu a má k tomu dobré dùvody, èasto i sakra dobré, co si budeme povídat. Oproti tomu dítì se sna¾í z jeho vlivu a autority co nejvíce vymanit – a také k tomu má pár dobrých dùvodù. Jedním z nich je i evoluènì-historická danost – pohlavnì jsme v pubertì pøipraveni zalo¾it další generaci rodu a v mnoha dìjinných epochách se lidé ve vìku puberty u¾ pova¾ovali za dospìlé, a to s povinnostmi i zodpovìdností dospìlých. Konec koncù jim ani nic jiného nezbývalo. A týkalo se to mnohdy i tìch nejdùle¾itìjších osob – samotných vládcù zemì. Jen namátkou z našich dìjin, Václav II. z rodu Pøemyslovcù usedl na èeský trùn jako dvanáctiletý, cizinec Jan Lucemburský ve ètrnácti (a to neumìl slovo èesky), Ludvíkovi Jagellonskému bylo deset, kdy¾ zemøel jeho otec král Vladislav a skoro nesmrtelný František Josef I. nastoupil sice „a¾“ v osmnácti letech, nicménì v rozbouøené revoluèní dobì, aby dal dohromady monarchii, v ní¾ se na sklonku jeho neuvìøitelné osmašedesát let trvající vlády hašteøilo patnáct národù a padesát milionù lidí. Jednadvacáté století v západní spoleènosti sice u¾ povìtšinou pøekonalo støedovìk i novovìk (¾el mentálnì ne úplnì ve všem) a z pohledu spoleèenského tak dospíváme výraznì pozdìji ne¾ pohledu biologického i historického. Je proto nevyhnutelný støet dvou táborù, z nich¾ ka¾dý hájí svou svatou pravdu – dospívající, ¾e u¾ potøebuje volnost (rozumìjte zbavit se okovù kontroly), a dospìlý, ¾e ho musí hlídat, proto¾e za nìj zodpovídá (rozumìjte kontrolovat). Obì strany mají i nemají pravdu a nakolik se jim podaøí nalézt spoleènou cestu, která bude zohledòovat obì stanoviska, na tom zále¾í, jak úspìšnì nároèné období puberty zvládnou. Èím víc se bude rodiè sna¾it uplatòovat kontrolu, tím ménì ji bude skuteènì mít. Zároveò pokud se jí vzdá pøespøíliš, mù¾e ji ztratit úplnì. Nalézt tu správnou míru pro ka¾dý vztah je tím pravým umìním výchovy.
Èím více omezujeme míru kontroly nad nìkým, tím více do nìj vkládáme dùvìry a posilujeme jeho (ne)zodpovìdnost a sebedùvìru. A nezále¾í na tom, zda se jedná o patnáctiletého klacka èi sedmdesátiletého seniora. Èím ménì kontrolujeme, tím více pøenášíme zodpovìdnost ze svých beder na druhé, co¾ zejména v mladém vìku mù¾e pøinést ohromné pozitivní dùsledky do budoucna. Kromì posilování zodpovìdnosti dochází i k budování zdravého sebevìdomí, kterého stì¾í dosáhne nìkdo, kdo se ka¾dý den probouzí s pocitem dohledu „velkého bratra“ a ve stínu vlastní neschopnosti, jeliko¾ i na ty nejpodøadnìjší úkoly je tøeba vìèné kontroly. A nepøekvapí, ¾e sebevìdomí hraje stejnì jako míra autonomie v pubertì stì¾ejní roli. A mù¾eme tak spoleènost správným pøístupem k výchovì obohatit o zdravì sebevìdomého, samostatného a zodpovìdného jedince, stejnì jako o jedince vzpurné, agresivní, frustrované, nesamostatné, neprùbojné, nezodpovìdné, labilní, bez sebevìdomí èi naopak nestoudnì arogantní. Všechno to zaèíná v rodinì. Z výše napsaného vyplývá, ¾e naše potøeba kontroly, pokud ji dobøe neovládáme a nezvládáme adekvátnì vyhodnocovat její míru a zpùsob aplikace, mù¾e silnì poškozovat naše mezilidské vztahy, stejnì jako pøi vhodném pou¾ití naopak vztahy zlepšovat. Jako otec tøí dìtí a pedagog s deseti lety praxe na druhém stupni základní se dennì potýkám s dùsledky boje o moc.
Na tématu školství (bohu¾el) mù¾eme názornì demonstrovat další sféru uplatòování kontroly, resp. moci, s jejími negativními dopady. Jan Amos Komenský zastával názor, ¾e škola by se mìla stát dílnou lidskosti. Nádherná myšlenka, se kterou vnitønì zcela souzním. Nicménì praxe zùstává mnohdy odlišná a škola pøipomíná spíše boxerský ring, v nìm¾ proti sobì krou¾í dvì tì¾ké váhy. Uèitel se sna¾í mít tøídu pod kontrolou a vyu¾ívá k tomu rùzné mocenské prostøedky. Zrovna tak usiluje o kontrolu výchovnì-vzdìlávacího procesu. Koneckoncù, je to stì¾ejní náplò jeho práce.Ovšem tøída a její ¾áci, notabene v období dospívání, na to pohlí¾í opaènì. A kvùli sporu o moc dochází k vytváøení konkurenèního a konfrontaèního prostøedí, èím¾ v dùsledku trpí všechny strany – uèitel je èím dál tím vyèerpanìjší a rezignovanìjší, kvalita edukativního procesu upadá a u ¾ákù nedochází k uèení, proto¾e aby se mozek uèil a efektivnì pracoval na kognitivních procesech, musí se nacházet v bezpeèném prostøedí. Konflikt o moc (kontrolu) funguje jako silný stresor. ®ák a pedagog by namísto toho mìli fungovat jako partneøi a spolupracovat na dosa¾ení spoleèného cíle, nikoliv jako konkurenti, z nich¾ jeden vyhraje a druhý prohraje. To je neefektivní a zbyteèné.
Nejpádnìjší dùkaz toho, ¾e v èeském školství i ve 20. letech 21. století pøevládá myšlení zamìøené na potøebu kontroly, pøedstavují známky. Naštìstí u¾ ne všude, pøesto známkování stále tvoøí hlavní proud a mnoho rodièù, pedagogù ani samotných ¾ákù si bez nìj nedovede pøedstavit školní docházku. Pøitom hodnocení známkou (a ne kupøíkladu slovnì èi formativnì) je pouze odrazem typického souboje o moc a nijak nepøispívá k uèení a rozvoji ¾áka. K tomu pøispìje, pokud dostane cílenou zpìtnou vazbu, pokud uèitel okomentuje jeho výkon, poradí mu v jakých oblastech a hlavnì JAK se zlepšit, rozebere jeho pøednosti, pøíle¾itosti, slabiny i potenciální rizika. Urèitým zpùsobem ho posouvá dál. Nic z toho ¾ákovi neøekne, pokud si pøeète v ¾ákovské 1, 2, 3… Je to jen èíslo, sumativní shrnutí èinnosti bez dalšího pøínosu. A i kdy¾ si ¾ák odnese hodnocení výborné, øekne mu to, ¾e celkovì obstál v rámci urèité škály, napø. 100 a¾ 88%, ale bylo to 99% nebo 89%? Mìl by na nìèem zapracovat do pøíštì? Jaká je jeho oblast nejbli¾šího pokroku? Obdobnì pokud dostane dostateènou, ví jen to, ¾e neuspìl. Netuší, co podniknout pro to, aby pøíštì uspìl. Chybìly v prezentaci obrázky? Bylo písmo špatnì èitelné? Napsal hodnì textu, nebo málo? Ocitoval špatnì zdroje? Pøednesl to moc tichým hlasem? Spìchal, nebo se zadrhával? Proè se tedy tak sveøepì dr¾et známkování? Inu, proto¾e to je neskuteènì úèinný a rychlý zpùsob kontroly a uplatòování moci. Rodiè má pod kontrolou prospìch dítka, jednoduše a pøehlednì. Otázka: „Co jsi dostal z té písemky?“ je mnohem snadnìjší ne¾: „Co jsi se dnes nauèil?“. Také odpovìï èíslo jedna a její zpracování nezabere ¾ádný èas oproti tomu, kdybyste si chtìli poslechnout o vìtném rozboru nebo goniometrických funkcích. Pro øadu uèitelù je známka nepostradatelný mocenský nástroj v ka¾dodenním vyèerpávajícím a nekoneèném boji o kontrolu.
A jsme opìt na zaèátku bludného kruhu. Jde o kontrolu (moc), nebo vzdìlávání? Jistì, mo¾ná namítnete, ¾e se to nemusí nutnì vyluèovat. Známka a uèení opravdu ne, ale pokud ze známky udìláte nástroj mocenského boje, pak ano. A pokud neslou¾í jako mocenský prostøedek, je otázka, k èemu slou¾í, proto¾e její hodnota ve smyslu informace o dosa¾eném pokroku uèení je dle mého pohledu zanedbatelná. Šlo by to i jinak, efektivnìji, s menší mírou stresu a s energií investovanou do uèení a ne do soupeøení. Tomu se však budu šíøeji vìnovat v samostatné eseji.
Kdy¾ se nyní ohlédneme za úvahami o výchovì a vzdìlávání a roli kontroly, která v této poèáteèní fázi ¾ivota vstupuje do ka¾dodennosti ka¾dého z nás, lze se pak vùbec divit, ¾e kdy¾ dospìjeme, jen v nás potøeba kontroly tak hluboce zakoøenìná a je prakticky neodmyslitelná od našich jiných potøeb? Nauèili jsme se být kontrolování a teï pøichází èas kontrolovat. Orientace na kontrolu je potom zcela pochopitelná, i kdy¾ kolikrát vùbec ne pøínosná.
Pokraèování za týden... O kontrole (v) nás (1/5)
O kontrole (v) nás (2/5)
O kontrole (v) nás (3/5)
O kontrole (v) nás (4/5)
O kontrole (v) nás (5/5)
