Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek 1. svátek vánoèní,
zítra ©tìpán.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se málem pøešupaèil
 
Dlouho jsem se na sebe odmítal podívat do zrcadla. Vlastnì od mojí poslední návštìvy Èeska, kde jsem se díky pohostinným lidem vykrmil jako èuník. Od té doby jsem mìl tušení, ¾e není nìco tak zcela v poøádku. I na malé procházce jsem se potil a funìl, jako kdy¾ jde prase z bukvic, v oblièeji jsem zbrunátnìl, kdy¾ jsem si zavazoval tkanièky od bot. Pramálo mì upokojilo, kdy¾ jsem si namlouval, ¾e se mi srazily kalhoty, košile a trièka.
 
Nejvíce jsem propadnul panice, kdy¾ jsem zjistil, ¾e mnì najednou narostly prsní váèky, za které by se nemusela stydìt ¾ádná holka. Ano, to jsem silnì znervóznìl navzdory tomu, ¾e jsem si bláhovì namlouval, ¾e se alespoò mù¾u nìèeho s nìhou uchopit, kdy¾ zcela náhodou na mì pøijde velký cit a vím, jak by to dopadlo, kdybych se opová¾il udìlat nemravný návrh ¾enì Mánì. Polil mì studený pot, kdy¾ jsem pøes mocné pandìro ji¾ dlouho nevidìl své kladélko. Polo¾il jsem si drsnou otázku, zdali tam ještì vùbec je.  
 
Náhle mì popadla strašná myšlenka jestli jsem se najednou ve vìku, kdy u¾ je slušný èlovìk nejménì jednou nohou v penále, nepøešupaèil na ¾enskou! Takové vìci se prý stávají stále èastìji. V dnešní dobì se dítìti dává šance se rozhodnout, zdali je kluk nebo holka. A jak èasto mnozí neš»astníci zjistí, ¾e vlastnì dlouhá léta ¾ili v mylném pøesvìdèení, ¾e jsou to, èi ono a spoleènost jim místo peskování vyjde vstøíc. Koneènì holky, které se rozhodnou být klukama mohou jít na chlapecký záchod a soutì¾it, kdo doèùrá výš. A nebo zase kluci, jako novo peèené holky, se mohou v pøevlékárnì naba¾it pohledem na hihòající se nahaté krasavice.
 
Tyto vymo¾enosti moderní spoleènosti mì bohu¾el neuklidnily a tudí¾ jsem udìlal jediné, co v mé situaci bylo vhodné. Zeptat se ¾eny Máni jak na tom ve skuteènosti jsem.
  
Máòa se na mì úkosem podívala, svraštìla èelo, pokrèila témìø s odporem nos a pronesla: „No k ¾enský nemáš daleko, nìco malilinkatýho tam ještì sice vidím, ale mìl bys s tím nìco vá¾nì dìlat.”
“A s èím jako? Jak si ho mù¾u pro pána krále zvìtšit, abych byl zase chlap?”
 “Ale ty furt o tom jednom. Já myslím, ¾e bys mìl nìco dìlat s tím téøichem. Pøestaò se tláskat èabajkama, buøtama a bùèkem, jez zdravì jako já a hlavnì pøestaò do sebe lejt poøád tu zrzavou vodu. Cviè!” zaznìl bøitký povel.
 
V tu ránu jsem si uvìdomil, ¾e to Máòa se mnou myslí dobøe. Mo¾ná, ¾e kdy¾ shodím nìco kil, tak budu pohlednìjší, pøita¾livìjší a náš man¾elský ¾ivot se i v našem pokroèilém vìku tøeba opìt probudí. A kdo ví, i nìkteré staøence pohled na mojí ztepilou postavu zakalí zrak.
 
Uposlechnul jsem dobøe mínìné rady. Uzenky jsem pohodil pejskùm, pivo jsem s pláèem vylil do vylívky a zaèal jsem tvrdì sportovat. Ka¾dou volnou chvíli jsem vìnoval dlouhým procházkám, jízdou na kole nebo plaváním. Èasto jsem pochyboval, dìlám-li rozumnou vìc. Tolik trpìt jen kvùli tomu, abych byl zase chlap?
 
Z deseti kilometrových procházek se vracím naprosto vyèerpán, zpocený a neexistuje, abych nechytil bolestivého vlka, tedy opruzení delikátní èásti zadní èásti tìla. Teprve vonné a hlavnì velice drahé mastì mnì pomáhají nudné procházky vydr¾et. To aby jeden poøád jenom koukal, aby nešlápl na jedovatého hada nebo do psího hovínka.
Zrovna tak fyzicky znièen se vracím s cyklistických výletù. Na nich trpí cely mùj èlovìk. Navíc, su¾ován zbytnìnou prostatou, zoufale hledám stromeèek za kterým bych si ulevil. Jednou jsem si dokonce musel, díky Máninì stravì, potupnì ulevit. Zdvihnutí z podøepu, díky zatracené artritidì kolen, ovšem bylo nad mé síly. Od pádu do strašlivého nadìlení mì zachránila vìtvièka, za kterou jsem se chytil a mohl jsem se vztyèit. Zatracená staroba!
 
Jedinì plavání mì uspokojuje. Nicménì musím podotknout, ¾e musím pøekonat hrozný stud, kdy¾ se k bazénu promenáduji v plavkách, pøes které je pøevalen mùj bøich, který se pøi ka¾dém kroku houpe nahoru a dolu. Všimnul jsem si, ¾e i nadmìrnì otylé babky, které chodí do bazénu bùh ví proè cvièit, si na mì s úsmìškem poukazují. Pøí plavání mì nic nebolí a zázraèné hodinky mnì ukazují, ¾e pøi této sportovní aktivitì ztrácím nejvíce kalorií.
 
Po roèním tìlocviku musím konstatovat, ¾e jsem zhubnul o tøicet deka, proto¾e po ka¾dé aktivitì jsem tak hladový, ¾e se vrhnu se psem na skryté uzenky a vypiji nìkolik zrovna tak ukrytých piv, abych rehydroval, co¾ je pro pøe¾ití nesmírnì dùle¾ité.
 
Tak¾e, po pravdì øeèeno, se moje figura výraznì nezmìnila k lepšímu. Je mi ale šuma fuk, jestli na mì koukají staøenky s opovr¾ením. Je mi zrovna tak jedno, ¾e u¾ asi nikdy nezpeèetím man¾elství láskyplným laškováním s Máòou. Hlavní pro mì, dìdka s jednou nohou v penále je, ¾e mi spoleènost umo¾òuje, jít  kliïánko do dámské pøevlékárny, anich¾ bych byl zatèen a tam se s oèima na vrch hlavy kochat…

Naštìstí jsem se nepøešupaèil, ale jsem nyní nadšeným pøívr¾encem všech tìch, pro jiné nepochopitelných, ba stupidních naøízení ohlednì sexuální orientace!
 
Ivan Kolaøík
 
 
* * *
Kolá¾e Marie Zieglerová
Zvukový záznam Ivana Kolaøíka - Vyprávìní v ÈR 2  v poøadu Tisíce pøíbìhù
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 02.03.2022  07:24
 Datum
Jméno
Téma
 02.03.  07:24 Ivan
 02.03.  05:03 Ivan
 01.03.  17:34 Blanka K,
 01.03.  16:44 Jaroslava
 01.03.  10:02 Jaroslav
 01.03.  08:48 Von
 01.03.  07:49 Pøemek