Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek ©tìpán,
zítra ®aneta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Draní peøí
 
Zaèátkem února polevily tuhé mrazy, pøibylo dne a napadlo hodnì snìhu. Sníh zasypal i krmítko pro ptáky, které musel Jeník èistit. Z okna pak s Ane¾kou pozorovali nálety sýkorek, stehlíkù a dalších opeøencù, jak se hladovì tahají o ka¾dé semínko. Tatínek se na nì ale zlobil: „V zimì vás krmíme a v létì si odletíte do lesa, nevdìènice jedny!“ Ane¾ka vìdìla, ¾e jen ¾ertuje, dennì krmítko doplòoval semínky sluneènic, a tím se staral, aby ptáèci netrpìli hlady. Èerstvì napadaný sníh dìlal starost jen dospìlým, dìti z nìj mìly radost. Byl dobøe tvárný, dr¾el pohromadì a hodil se ke stavbì snìhulákù. Udìlat z malých kulièek veliké, aby snìhulák mìl tu správnou velikost, dalo dìtem poøádnì zabrat. Od snìhu byly promoèené a kolikrát jim z toho stavìní bylo tak horko, ¾e si postupnì odkládaly obleèení. To se pak maminka zlobila: „Lepší je být v zimì strašákem, ne¾ pak v létì mrzákem!“ moudøe podotkla a donutila je vzít si suché obleèení. Jednoho velikého snìhuláka si postavily pøímo pøed okny. Místo nosu mìl dlouhou mrkev, místo oèí uhlíky a na hlavì starý dìravý hrnec. Nechybìlo mu ani koštì, knoflíky a okolo krku èervená šála. Šálu dostal od maminky, prý ji pro¾rali moli a byla k nièemu. Snìhulákovi moc slušela a vùbec mu nevadilo, ¾e je samá dírka. „Škoda pøešla v u¾itek!“ smála se a mìla radost, ¾e nepotøebná vìc se ještì dala vyu¾ít. Snìhový panák stál bez hnutí jako voják na strá¾i, ale psovi se nelíbil. Bìhal okolo nìj, zuøivì štìkal a dorá¾el. Nejspíš mu ale vadilo zapíchnuté koštì. Dobøe si pamatoval, ¾e kdy¾ dr¾el v tlamì slepici, táta po nìm hodil koštìtem a strefil se. Slepici sice pustil, ale koštì se stalo od té doby jeho nepøítelem. Nepomohlo ani domlouvání, ani okøikování, a tak pro klid v domì bylo snìhulákovi koštì odebráno a místo nìj dostal dvì staré rukavice.
 
Dny plné zimních her utíkaly rychle a z února zbyla u¾ jen pùlka. V tu dobu trávily dìti veèery jen s tátou, proto¾e maminka chodila drát peøí. Èetl jim pohádky, ale vìtšinou u toho usnul a nedoèetl. Kdy¾ chtìla Ane¾ka vìdìt, jak to dopadlo, tak musela po¾ádat bratra: „Hanýsku, doèti mi ji.“ Nìkdy doèetl, nìkdy ne. Zále¾elo na tom, o èem pohádka byla. Maminka odcházela odpoledne a vracela se a¾ za tmy. Dìti vìdìly, ¾e za týden draèky pøijdou zase k nim a bude to týden plný novinek a vyprávìní. Kdy¾ pak oznámila: „Máme hotovo, v pondìlí zaèínáme u nás,“ zaèaly pøípravy. Tatínek pøinesl navíc ještì jeden stùl, podle poètu draèek, ¾idle a najednou byla velká kuchyò malá. Maminka rozestavila na stoly hrnce s neodraným peøím
a jeden pøipravila do rohu kuchynì. Byl o mnoho vìtší, mìl poklièku a byl urèen k pøechodnému skladování ji¾ odraného peøí. Vše bylo pøipraveno a mohlo se odpoledne zaèít. Maminka se jen dívala po hodinách a nedoèkavì vyhlí¾ela draèky, jako by mìla strach, ¾e nepøijdou. Byl zbyteèný, k pozdnímu odpoledni se zaèaly trousit jedna po druhé. Vrzly dveøe, ozvalo se štìbetání a ona si oddychla. ®eny si oklepaly z bot sníh, odlo¾ily teplé kabáty, vešly do kuchynì a pozdravily: „Pochválen buï“ a dodaly, ¾e je venku zima. Vybraly si u stolu místo, oblékly zástìry, uvázaly šátky, nìkteré si nasadily brýle a nabraly hrst peøí. Draní zaèalo.
 
Teplo kuchynì se mísilo s pachem peøí, ale vìtrat se moc nesmìlo. Hanýsek jednou nezavøel dveøe, pøiletìl vítr a rozfoukal kopeèky odraného peøí po stole. To bylo køiku! Péøový prach zalezl a¾ do nosu, ale kdo chtìl kýchnout, musel od stolu pryè. Teï u¾ dìti vìdìly, ¾e musejí zavírat dveøe a také ¾e se nesmí do peøí kýchat. Tatínek se staral o teplo a dìti poslouchaly pøíbìhy, které si ka¾dá vypravìèka pøibarvovala podle svého tak, aby byly co nejzajímavìjší. Mìly rády zvláštì ty o nadpøirozených bytostech, nebo jak chodíval vodník do hospody nebo o Moøe. Pøíbìhy v¾dy konèily vìtou: „To se opravdu stalo.“ Kdy¾ na øadu pøišly pohádky, nejvíce se líbila o zlé snìhové královnì a jejím království. Ane¾ka pro¾ívala pøíbìh od pøíbìhu. Sama se stala jejich souèástí a veèer, kdy¾ usínala, slyšela, jak v komínì sténá a pláèe Meluzína, a bála se podívat i do okna, aby tam nezahlédla tváø snìhové královny.
 
Pravidelnì, ji¾ okolo osmé hodiny, byly hrnce s neodraným peøím prázdné a draèky odcházely. Rychle si sundávaly z hlav šátky, ze zástìr støepaly na podlahu špinky, oblékaly zimní kabáty a spìchaly domù. Na stole po nich zùstaly jen hromádky jemného odraného peøí a pod stolem kopy špinek. Draèky odešly a maminka narychlo uklidila kuchyò. Draním byl chod domácnosti trochu narušen, ale co naplat, muselo se pokraèovat i další den. Kdy¾ byl krátký masopust, to se draní pøehouplo i pøes Popeleèní støedu a¾ do doby pùstu. V postní dobì bylo na pøíbìhy málo èasu, draèky se nejdøíve pomodlily rù¾enec a a¾ pak se mohlo vykládat. Nìkterý rok, kdy¾ se chovalo více hus, to se dralo déle ne¾ týden a ke konci u¾ byl tatínek celý nesvùj. On mìl také svùj úkol. Veèer, kdy¾ se draèky rozcházely, naléval jim na cestu nìco pro rychlejší krok. Ale to byl úkol malý a byl s ním hned hotov. Proto celé odpoledne trávil ve stodole a sekal døíví. Musel také odklízet sníh a zametat pìšinku k brance. Ta byla poøád zavátá novým pøídìlem snìhu.
 
Blí¾il se poslední den draní a v kuchyni to od rána vonìlo. Maminka pekla koláèe a chystala pro draèky „federbal“. Peøí bylo dodráno a za odmìnu poctivé práce se alespoò pøichystalo pohoštìní. Uklidila se poslední hromádka odraného peøí, z vìtších husích per se nadìlaly „mazaèky“ na koláèe, trochu se zametlo a zavonìla káva. Pro sváteèní pøíle¾itosti maminka nahrazovala meltu zrnkovou kávou a ta krásnì vonìla. Upeèené koláèe byly plnìny mákem, tvarohem a nìkdy i švestkovými povidly. To tenkrát, kdy¾ bylo hodnì švestek a tatínek nìco nechal na povidla a „nepøehnal to pøes trubky,“ jak øíkala maminka. Chleba na talíøi byl namazán paštikou domácí výroby a k tomu se pøikusovaly kyselé okurky. I dìti byly pøizvány ke stolu, ale pøíbìhy se u¾ nevyprávìly. ®eny plánovaly, co døív udìlat, a¾ na dveøe zaklepe jaro. „Pán Bùh vám to zapla»,“ dìkovala draèkám maminka, kdy¾ se rozcházely domù. „To je jen pùjèka na oplátku,“ odpovìdìly, proto¾e dobøe vìdìly, jak to na vesnici chodí. Maminka si oddychla: „Chválabohu, ¾e je hotovo. Ane¾ko, a ty máš na jednu peøinu do výbavy.“ Papírový pytel s peøím zvá¾ila na mincíøi, zabezpeèila proti molùm a odnesla povìsit na pùdu. Všechno se uklidilo a zase nastal obyèejný zimní den.
 
Upravená ukázka z knihy „Zapadlé dny“.
 
Malchárková Anna
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 05.02.2022  11:12
 Datum
Jméno
Téma
 05.02.  11:12 olga janíèková
 05.02.  10:33 Vesuviana díky
 05.02.  07:21 Evussa