Pro splnìní snu je zapotøebí také nìco obìtovat
aneb jak se z nezamìstnané maminky stala cukráøka na takzvané vlastní noze
Všechno je jednou poprvé a první zkušenosti s podnikáním má za sebou 
devìtatøicetiletá cukráøka Pavlína Holcová z Ostravy. Po ètyøech letech na mateøské dovolené absolvovala podnikatelský kurz na úøadu práce
"Splnila jsem si svùj sen, v¾dycky mì to táhlo k cukraøinì. Pravda, pracovala jsem v nìkolika cukrárnách, ale z pøístupu nìkterých vedoucích jsem mìla èasto slzy na krajíèku," uvádí paní Holcová.
Podnikatelkou se oficiálnì stala loni v listopadu, teprve nedávno však zkolaudovala cukráøskou výrobnu a prodejnu, které musela ustoupit gará¾ v rodinném domku v Ostravì-Bartovicích. Kromì dotace od úøadu práce na rozjezd podnikání ji nejvìtší úsilí stálo také vyøízení potøebných hygienických povolení. Pro zaèátek poèítá s peèením zejména na objednávky.
„Chtìla jsem sama sobì dokázat, ¾e tu práci umím a ¾e ji dìlám dobøe. Na mateøské jsem pekla pro známé, v¾dy jim chutnalo, tak¾e jsem vá¾nì zaèala pøemýšlet o otevøení vlastní
cukrárny," vzpomíná maminka dospìlé dcery a malého syna, která døíve pracovala i jako vedoucí cukrárny na bývalé Nové huti. Nyní chce ve své cukrárnì nabízet kolem 20 druhù sladkých zákuskù, cukroví, dortù a rolád. Není bez zajímavosti, ¾e man¾el pro ni s pomocí kamaráda vybudoval cukráøské zázemí, jeho¾ výstavba pohltila 70 000 korun dotací od pracovního úøadu a dalších asi 80 000 korun z rodinného rozpoètu.
"Do budoucna bych chtìla, aby man¾el byl se mnou jako spolupracující osoba," ocenila snahy svého man¾ela paní Holcová.
Nejednou jí klienti pøišli øíci: mìla jste pravdu
V øemeslech obvykle nejsou problémy
Sedm let praxe má za sebou poradkynì pro soukromé podnikání z ostravského úøadu práce Dagmar Witoszová. O Pavlínì Holcové øíká:
„Patøí mezi zhruba 350 nezamìstnaných, kteøí loni v Ostravì zaèali podnikat. Je fakt šikovná a zapálená, hned jsem na ní poznala, ¾e si svùj sen nepochybnì doká¾e splnit.“
Promiòte, to se dá opravdu na první pohled poznat?
„Neøekla bych na první pohled, ale urèitì po prvním rozhovoru. Bìhem letité praxe jsem poznala celý seznam šikovných lidí, ovšem i takové, kterým jsem takzvanì „vlastní nohu“ nedoporuèovala. A skuteènì si nevzpomínám na zpìtný ohlas, který by byl v rozporu s mým doporuèením. Nejednou mi klienti tøeba po pùl roce pøišli øíci – mìla jste pravdu.“
Máte mezi tìmi, kterým jste pomáhala, i pøátele?
„Takových pøípadù není moc, ale to, ¾e vyu¾ívám a také doporuèuji zavedené slu¾by u svých bývalých klientù, to se stává docela èasto. Taky je jasné, ¾e mám radost, kdy¾ se ke mnì nìkdo hlásí s tím, ¾e úspìšnì podniká.“
V jakých oborech se podle vás mohou dnes lidé nejvíce uchytit?
„Mám vypozorované, ¾e v øemeslech a slu¾bách obvykle nejsou problémy. Cukráøka, kominík, klempíø, výroba sportovních odìvù, zahradnické úpravy, dìtský koutek ve Špalíèku, je toho spousta. V obchodních èinnostech u¾ to tak jednoznaèné není.“
Lidé bez práce ¾ijí nezøídka ve zvýšeném psychickém napìtí. Dávají vám to pøi jednáních najevo?
„Velmi výjimeènì. Pøece jen nejsem v pozici zprostøedkovatelek, kam chodí všichni. Ke mnì u¾ pøicházejí pouze ti, kteøí mají opravdový zájem nìco dokázat, kteøí skuteènì chtìjí podnikat.“
Jiøí Muladi
