Chvála písma a písmen
Mo¾ná to bude profesionální deformací, mo¾ná tím, ¾e jsem v¾dycky byl znaènì nesystematický, ale mo¾ná prostì z neznámého dùvodu jsem pøi tìchto svých chváleních dal pøednost numerùm a cifrám pøed logicky se nabízejícím písmem a písmeny. Tak¾e tedy a¾ nyní, pozdì, ale pøece!
Obligátnì zaènu tentokrát dobøe známou definicí. Písmo je soustava grafických znakù, které slou¾í k zaznamenání jazyka a písmeno je pak jednotlivý znak konkrétního písma, nebo – chcete-li – abecedy. Je tedy nad slunce jasné, ¾e písmo a písmena jsou neskonale dùle¾itìjší, ne¾ èísla a èíslice. Bez zaznamenaných jednotlivých písmen, která se skládají do jednotlivých slov, vìt a tak dále, bychom si toti¾ museli všechno pamatovat! A naopak - nebýt èíslic, mo¾ná bychom byli ušetøeni tìch nejvìtších trablù, zpùsobených poèítáním lecèeho! V¾dy» díky poèítání se dá zjistit nejen jak je co daleko a jak je co tì¾ké, co¾ je ještì pomìrnì neškodné, ale i jak je kdo starý a jak je kdo bohatý! A zde to slùvko „díky“ zcela jistì u¾ zasluhuje uvozovky, proto¾e tato zjištìní vedou k závisti, ta pak k nenávisti a – radìji to nebudu dále rozvádìt … Nejprve ale letem svìtem o písmech a písmenech opìt za pomoci milé Wikipedie.
Veškeré lidské grafické znázoròování zaèalo tak zvanými obrázkovými kryptogramy, které se zachovaly v rùzných jeskyních, a kterými ještì v polovinì 19. století ¾ádali severoameriètí Indiáni Kongres USA o navrácení svých loviš»! Z kryptogramù vzniklo písmo klínové i hieroglyfy a pro ka¾dou hlásku jiný znak vynašli Fénièané.
A opìt jako leccos bylo i písmo vynalezeno nezávisle a mnohokrát rùznými civilizacemi. Tìch známých i pozapomenutých písem je tolik, ¾e by jen jejich výèet zabral pár stránek. Jistì je známo, ¾e i v souèasné dobì pou¾ívají nìkteré národy rùzné druhy písem i písmen. Od obrázkového, pøes „rozsypaný èaj“ a azbuku èi alfabetu, a¾ po naši latinku. A právì na ni bych s laskavým svolením ctìné obce ètenáøské nyní krátce zamìøil své hlavní chválení.
Latinka patøí mezi písma hlásková neboli abecední èili alfabetická, v nich¾ staèí pouhých pár desítek písmen k zaznamenání témìø všeho, a zde je tedy jistì na místì chvála jako hrom! Z dùvodù úsporných si pak jednotlivé národy pro nìkteré hlásky své mluvy vytvoøily tak zvané spøe¾ky, kdy pro písemné vyjádøení nìkterých hlásek se spojí pár písmenek. Mo¾ná pøekvapí, ¾e v èeštinì je to na pøíklad spøe¾ka „ch“, v angliètinì „the“ a v nìmèinì „tsch“. Vìtšinu tìchto spøe¾ek vysloví správnì pouze rodilí mluvèí a zejména angliètina se tím snad mstí ostatním jazykùm. Ty si to ale nenechávají líbit a zejména èeština políèila na „cizáky“ jiné zrady, na pøíklad hlásku a písmeno „ø“. Pojïme ale k další chvále písmen a zamìøme se na jejich obrazový tvar.
Kapitolou samou pro sebe jsou kapitálky, které se nìkdy pou¾ívají v textu na poèátku kapitol nebo i stránek a nìkdy jsou to nádhernì zdobené iniciály.
O tìchto malých grafických dílkách, ozdobných èi zcela normálních, se více ménì pochvalnì rozepsalo hodnì našich známých literárních tvùrcù, fejetonistù i textaøù. Ne marnì ti poslednì jmenovaní spojují velmi èasto ve svých textech písmena s láskou. Mo¾ná si vzpomenete – „Láska – to jsou jen písmena“, anebo „L – dvì ruce znaèí mou a Tvou, A – je stan a støecha nad hlavou, S – to v sobì tají, hada co byl v ráji, K – je kytka v kvìtu a to slovo náhle je tu…“ Fejetonisté se pak zamýšleli nad zajímavou podobou nìkterých písmen. Na pøíklad Rudolf Køes»an tak zjistil, ¾e má velké potí¾e s tím, jak se píše velké psací písmeno „Q“ - a není se co divit! Naopak je se co divit, ba je témìø k nevíøe, ¾e si troufnu vstoupit na tento tenký led a pøidat alespoò pár svých pøedstav. Pro jistotu ale vynechám ta u¾ výše uvedená oslavovaná písmena.
„B“ mi tedy pøipomíná tìhotnou ¾enu, „C“ - správnì zahnutý rohlík, „D“ - Mìsíc v polovinì své dorùstající fáze, „E“ a „F“ - jako asi kdekomu – hrábì celé a s ulomeným kolíkem, „H“ - jeden šprincl ¾ebøíku, „I“ - antický sloup, „J“ – fajfku, „M“ – hrad Trosky z mého rodného Èeského ráje, „N“ – prostì nic, „O“ - jako úplnìk èi celý kruh naopak všecko! P“ je prostì písmeno, kterým zaèíná nejvíce slov a pøipomíná mi plýtvání, „Q“ pro jistotu také vynechám a „R“ je pro mne zvukomalebný rachot. „T“ mi pøipomíná staré strašáky v polích a s písmenem „U“ mám trochu problém. Pøipomíná mi toti¾ sice údolí, ale také jakousi utopenou utopii. Pøi spatøení „V“ a „W“ se mi vybaví Voskovec a Werich a jsou to vlastnì - s dovolením – také mé iniciály, a pøi pohledu na „X“ vidím – s prominutím - jistý tvar ¾enských nohou. Písmeno „Y“ mi pøipomíná rozcestí a dále nejvýše tak nìco natvrdlého a „Z“ - jako asi vìtšinì motoristù – zatáèku. Ejhle – právì jsem zjistil, ¾e jsem zapomnìl na „G“ – tak¾e mi pøipomíná globus a tedy vlastnì celý Svìt, který bych chtìl celý projet, poznat, a který urèitì neprojedu a nikdy nepoznám.
Základní a nejdùle¾itìjší chválu písem a písmen jsem tentokrát pøinesl hned v prvních odstavcích, v závìru jsem se drze vypoøádal s naší abecedou a doufám jen, ¾e alespoò nìkterá z mých „písmenných asociací“ se také chválit dá.
