Chvála sportu
Jako obyèejnì bude na poèátku pro jistotu tøeba ponìkud pøesnìji si vymezit objekt dnešní chvalby. Zaènìme proto mo¾ná ménì známou, ale sympatickou definicí. Slovo sport je anglosaského pùvodu a odvozuje se od slova disport. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastnì útìk od práce, od povinnosti k zábavì.
Ve slovníku ovšem nalezneme ještì další významy slova sport. Jen namátkou – hra, zábava, ¾ert, ale také mnohem dìsivìjší a zajímavìjší – zrùda rostlinná èi ¾ivoèišná a zastarale dokonce i pohlavní styk! Tak¾e u¾ zde je jistì patrné, ¾e tu dnešní chválu bude nutné ponìkud specifikovat. Docela zajímavé je pak zjištìní, ¾e mezi tìmito synonymy nenajdeme slova tìlovýchova a tìlocvik, i kdy¾ je jasné, ¾e mají se sportem mnoho spoleèného. Pøesto zaènìme nejprve chválou tìlocviku.
Laikovi by se zdálo, ¾e povinný tìlocvik byl do školní výuky zaveden proto, aby vylepšoval ¾ákùm vysvìdèení. Ona je to vlastnì pravda, ale navíc - pohyb a prota¾ení tìla po hodinách sezení ve školních škamnách je zcela jistì také velmi prospìšné a zdravé. A to, ¾e ve zdravém tìle sídlí zdravý duch, vìdìli nejen Tyrš s Fügnerem, ale u¾ i staøí Øekové! A tak mù¾eme jen litovat, ¾e prý znaèná èást dnešní mláde¾e se na školní tìlocvik nejen vùbec netìší, ale dokonce ho bytostnì nenávidí! Do ¾ivota si pak tito neš»astníci nesou mylný dojem, ¾e sport se provozuje v hospodách pøi pivu, nebo v lepším pøípadì doma u televizoru. Jak ale chválit ty další zajímavé „odrùdy“ sportu? Nejen chválit, ale i doporuèit lze samozøejmì sport jako obveselení, rozptýlení a èásteènì i jako útìk od práce. Útìk od povinnosti k zábavì si ale rozumný èlovìk jistì radìji rozmyslí, i kdy¾ to èasto bolí...
Chválit pohlavní styk jako sport je pak samozøejmì na pová¾enou a co se týèe rostlinných èi ¾ivoèišných zrùd, zde se mo¾ná namane pøipomínka známého hesla – sportem k trvalé invaliditì! Sice to sem zdánlivì nepatøí, ale zde je nutné pøipomenout odvrhnutí extrémù a chválu zlaté støední cesty, kterou samozøejmì nìkdy také vychválím. Prostì – bez jakýchkoliv výhrad mù¾eme chválit pouze sport rekreaèní, u tìch ostatních sportù – vrcholových èi adrenalinových – bychom mìli chválou radìji šetøit.
Ponoøme se nyní na chvíli do hluboké historie a hledejme nejen styèné body, ale i rozdíly ve vnímání vrcholového sportu. Ve starém Øecku se kromì olympijských her, které byly nejvìtší a nejoblíbenìjší, konala ještì mnohá další klání, která byla zasvìcena rùzným øeckým bohùm. A klání to byla nejen sportovní, ale i umìlecká, nebo» se soutì¾ilo ve zpìvu a recitaci. Styèný bod nacházíme v tom, ¾e souèasné Olympiády jsou zasvìceny také jistým bohùm, leè po høíchu obchodním, kterým nebudu zadarmo dìlat reklamu. Rozdíl je pak v tom, ¾e o klání umìlecká zøejmì zatím není „tr¾ní“ zájem a tak pìvci a básníci na Olympiádách nesoutì¾í. Rozdílù je bohu¾el více ne¾ tìch bodù styèných, a tak bohu¾el lze chválit spíše sport starovìký ne¾ souèasný. V¾dy» staroøeètí vítìzové dostávali vìnce vavøínové, olivové èi dokonce smrkové, co¾ by dnešním olympionikùm asi moc nevonìlo. I kdy¾ zejména vavøín tak bájeènì voní tøeba v naší svíèkové omáèce!
Musíme být ale spravedliví a prozradit, ¾e i ve staré Heladì dostávali vítìzové za svá vítìzství sice jen olivový vìnec, ale obec, ze které pocházeli, jim vìtšinou po pøíjezdu nechala vybudovat pøepychový dùm a zaøídila jim tolik blahobytu, ¾e do konce ¾ivota u¾ nemuseli nic jiného dìlat! Nìkdy byli dokonce pova¾ováni skoro a¾ za polobohy, èeho¾ dùkazem je i slavná socha Diskobola od Myróna. O tom se tedy asi vìtšinì souèasných olympijských vítìzù ani nezdá, i kdy¾ mo¾ná – kdo ví?
Vra»me se ale do našeho bolavého jednadvacátého století. V poslední dobì mívám obèas velmi zajímavý sen. V nìm se mi zdá, ¾e se objevil novodobý baron Coubertin, který zakládá „Hry 21. století“ pro renesanènì všestranné jednotlivce i dru¾stva, na nich¾ by probíhaly nejen soutì¾e sportovní, ale i umìlecké. A nejen to - ka¾dý jedinec i dru¾stvo by se muselo zúèastnit nìkolika soutì¾í sportovních i umìleckých a dokonce by se na zaèátku her losovalo, které disciplíny to budou! Mo¾ných kombinací je pøemnoho a snad by šlo zaøadit i umìní výtvarné. Fantazii by se meze nekladly a o atraktivitu by díky zmínìnému losování disciplín jistì nebyla nouze. Pøedstavte si, jak tøeba novodobý diskobolos dvojitou otoèkou odhodí své náøadí, pak vezme loutnu, jeho silné prsty se projedou po jejích strunách, zapìje vlastnomozkovì slo¾enou píseò, pak na koni odcválá pøes pøeká¾ky do lomu, kde vysochá svou urostlou postavu v mìøítku 1:10, vyfotí ji a rozešle na facebooku èi instagramu do celého svìta. Komise rozhodèích by pak seèetla poèet pøátel. To by byl víceboj! Tím by byla po tisíciletích koneènì dovršena všestrannost úèastníkù takovýchto Her a chvála novodobých vítìzù by jistì nebrala konce. Myslím, ¾e na takovéto Hry bych dokonce byl ochoten pøispìt i malým obolusem ze svého skromného dùchodu.
V této fázi snu se obvykle probouzím a zjiš»uji, ¾e naštìstí mého finanèního pøíspìvku nebude tøeba a já si oddychnu …
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: FrK Kratochvíl
Chvála sportu