Pøíbìhy s cizími jazyky
Zaènu tím posledním, z dovolené na øeckém ostrovì Kos. Hotel nabízel široký výbìr pokrmù formou bufetu. Mezi jiným i malé kousky masa na špejli, nìco jako japonské jakitori. Všiml jsem si, ¾e oblibu v tomto pokrmu nalezl i postarší Ital u sousedního stolu.
®e je Ital jsem poznal z toho, ¾e mu zøejmì ji¾ neslou¾il dostateènì sluch, tak¾e jeho rozhovor s man¾elkou sedící vedle nìho muselo vyslechnout i širší okolí a ¾e má rád jakitori jsem vidìl na jeho talíøi. Kdy¾ pak další den se kuchaø pøipravující tuto pochoutku pøesunul na jiné místo všiml jsem si Itala pobíhajícího s prázdným talíøem jak ustrnul pøi pohledu na mùj talíø s touto pochoutkou. Ukázal jsem mu, kde se servíruje. Ta jeho radost se nedá popsat, ale zejména to co následovalo.
Potkal mì druhý den, kdy¾ jsme s man¾elkou pili kávu u obèerstvení. Pøibìhl a spustil nekoneèný projev v mnì naprosto nesrozumitelné italštinì a ještì poznamenaný jeho ji¾ zmínìnou nedoslýchavostí. Sna¾il jsem se tváøit chápavì, pøedvádìl jsem chápavé posunky hlavou a doplòoval polohlasným - si, si,… a celé pak ukonèil slovíèkem „arivederèi“.
Odešel nadšený, já usoudil ¾e z dojmu, ¾e si koneènì s nìkým, mimo své man¾elky popovídal v italštinì. Další dny jsem se sna¾il, abychom na sebe nenarazili. Nebál jsem se toho, ¾e praskne, ¾e neumím italsky, ale bál jsem se vzít mu tu radost, ¾e je v hotelu èlovìk, se kterým si mù¾e popovídat, pøesnìji øeèeno, kterému se mù¾e vypovídat v rodném jazyce. Mimo „arivederèi, ale znám i další italské slovo, sice Èeská republika, je to Republika Céca, pro jeho výsti¾nost obdivuji italštinu.
I další pøíbìh je z dovolené, tentokrát na Kapverdách - ostrovech vedle Afriky. Byli jsme tam v lednu, u nás sníh a mráz, tam ke 30ti stupínkùm Celsia. A to se právì stalo pøíèinou našeho zá¾itku. V komplexu hotelu bylo i obèerstvení formou baru, kde èernoušek servíroval nápoje. Byl za pultíkem a mezi ním a vchodem byly stolky, kde jsme s man¾elkou pili kávu.
Pohoda, klid, pouze však do doby, kdy se ve vchodu objevil krajan, urostlý, bílý jako ten sníh u nás a to se zøejmì rozhodl sdìlit èernouškovi.
Nevím, zda z neznalosti jakéhokoli jazyka mimo rodného, nebo si zkoušel vlohy pro herectví, prostì zaèal pantomimou. Celý se rozklepal, a zejména hlavou kmital z leva doprava a ryèel jakési br, br, br, jako napodobení zimy a pak vycenil zuby, zøejmì pokus o úsmìv a spokojenost a øekl- tady teplo. Proto¾e nevidìl reakci èernouška, tak to opakoval a opakoval.
My však tu reakci èernouška vidìli, zøejmì usoudil, ¾e byl pøepadený, klepala se mu brada a støídal se nám pohled na jeho výraz strachu a hrùzy v oèích a souèasnì se nám zdálo, ¾e u nás hledá pomoc. U¾ ani nevím, èím jsme oslovili krajana a tím ukonèili jeho pantomimu. Ten oddech èernouška musel být slyšet a¾ na plá¾i.
Zá¾itek do tøetice o co je starší o to je i ze vzdálenìjšího místa Japonska.
S ohledem na dlouhodobý pobyt zde jsem znal i øadu slov a výrazù, mimo jiné i pøání na dobrou noc. V japonštinì se to øekne : „Ó ja su mi nasai“ .A proto¾e je to vesmìs spojené s louèením, tøeba po veèeøi, tak i jakýmsi úklonem.
A teï si pøedstavte, ¾e skonèí veèeøe, tøeba po podpisu nìjaké obchodní dohody, kterou poøádala japonská strana pro èeské zástupce a pøi louèení jsou krajané svìdky, jak øíkám:
„Ó jak si mi nas…“ Sice jsem se pøi tom i mírnì pøedklonil, aby rituál byl celý, ale po oèku jsem sledoval reakci krajanù.
To zdìšení, ten úlek, a potom to pokraèovalo takovými pohledy na Japonce zda nesundá ze zdi samurajský meè. Obava v pohledu krajanù poté pokraèovala obavou, zda mì nepøeskoèilo a co bude následovat. Po vysvìtlení ta úleva a mo¾ná i zapamatování si fráze pøání na dobrou noc v japonštinì.
