U¾ nebudu èíst statistiky. Nevím jak vás, ale mnì pravidelnì doká¾í rozladit. Tedy pøedevším ty naznaèující, ¾e mu¾i jsou z pohledu pøírody ménì dokonalý ¾ivoèišný druh, jemu¾ hrozí vyhynutí. No posuïte sami, v Èesku ¾ilo koncem loòského roku 354 stoletých lidí. Nejstarším èlovìkem v zemi je ¾ena, která letos oslavila u¾ 108. narozeniny. Stoletých ¾en je zhruba pìtkrát víc ne¾ mu¾ù! Lidí s deseti køí¾ky na krku v Èesku pomalu pøibývá. Pøed pìti lety jich v zemi ¾ilo 232, pøed dvìma pak 277. To nezní tak špatnì, jako geriatr se mohu tìšit, ¾e do pozdního vìku budu mít práce dost. Také se opravdu tìším, pokud si ovšem nepøeètu, ¾e evidováno je pouze 62 ¾ijících mu¾ù k 292 ¾enám nad sto let. Nejstarší obèanka pobírá penzi u¾ plných 43 rokù! Jako mu¾ tedy nemám právì nejlepší vyhlídky, a ani prognostici mnì pøíliš nepotìšili.
Podle odborných studií nebude v budoucnosti, vzhledem k prodlu¾ování lidského ¾ivota, deset køí¾kù ¾ádnou raritou. Ji¾ za 60 let by mìlo v Èesku ¾ít témìø 19 tisíc osob, které oslavily sté a vyšší narozeniny. V roce 2150 by pak mohlo být sto a více let 426 tisíc lidí. ®eny však budou nadále v pøesile. No a pokud se té práce týká, ani tu nemám zcela zaruèenu, nebudu-li chtít zamìstnávat sám sebe. Úøady práce toti¾ loni odhalily šestnáct pøípadù diskriminace kvùli vìku. Ve skuteènosti je ale tìchto pøípadù víc. Zará¾ející je, ¾e k rizikovým skupinám na trhu práce patøí u¾ lidé starší 50 let, tedy na vrcholu kariéry. Podle studií Výzkumného ústavu práce a sociálních vìcí jsou lidé z této vìkové skupiny pova¾ováni za ménì výkonné. Dokonce panuje i názor, ¾e u¾ jsou na urèitou èinnost staøí!
Bohu¾el takto deprimující není jen øeè nìjaké teoretické studie. To je realita. Zatímco na jedné stranì slýcháme o podpoøe celo¾ivotního vzdìlávání a nutnosti aktivního ¾ivotního stylu do vysokého vìku, na stranì druhé se u¾ pouhé pøekroèení padesátky stává bez pardonu handicapem. Z výzkumu vyplynulo, ¾e 12% lidí nad 50 let nìkdy nebylo pøijato do práce právì proto, ¾e se zamìstnavateli zdáli na dané místo staøí. Další ètvrtina padesátníkù a starších se nechala slyšet, ¾e tuto zkušenost mìli jejich známí.
Ka¾dý dvacátý èlovìk nad padesát let uvedl, ¾e kvùli svému vìku práci ztratil. Co k tomu dodat? ®e zamìstnavatelé vytváøející tlak na lidi v dùchodovém vìku, aby odešli do penze jsou sami proti sobì? To víme my, to vìdí neuvìøitelnì èinorodí a vitální senioøi s nimi¾ se na nejrùznìjších postech setkávám, ale patrnì to nevìdí èi nechtìjí vìdìt personalisté a zamìstnavatelé, kteøí se alibisticky ohánìjí rizikem nemocnosti èi sní¾ením výkonu.
V pozadí je však èasto jednoduchá rovnice: vyšší vìk - vyšší vzdìlání - vyšší praxe - dra¾ší cena práce.
Vynikající francouzský odborník na reklamu a vùdce témìø dvou desítek prezidentských volebních kampaní, Jacques Séguéla, je ve svých dvaasedmdesáti letech nesmírnì èinorodý. Kdy¾ se tohoto otce pìti dìtí, z toho nejmladším dvojèatùm je šest let, zeptáte na dùchod, tvrdí, ¾e penze je nejvìtší blbost naší civilizace a nejvìtší továrna na smutek. Má pravdu, senioøi by nemìli být spoleèností posíláni do starého ¾eleza. Mají zkušenosti, znalosti a díky medicínì i slu¾bám mohou ¾ít naplno soukromì i pracovnì mnohem déle.
Jen mnì tak napadá, jak by dopadl, mediální mág Séguela, kdyby se u nás ve svém vìku, ale pod jiným jménem pøihlásil do výbìrového øízení namátkou v první reklamní kanceláøi. Obávám se, ¾e v lepším pøípadì by ho maximálnì tak anga¾ovali pro natoèení dalšího pokraèování urá¾livého reklamního spotu, kdy nemohoucí senior podrá¾í hùlkou nohy své ¾enì, krade jí brambùrky, aby mu je nakonec sebral jeho mladý akèní vnuk.