Avengers
Postavu Thóra vzali ze Severské mythologie. Tím mì pøemluvili.
Jedeme do kina na Chodov. Ne do kina za sto dvacet kaèek, ale do 4DX. Za zá¾itek dáme majlant. Ke vstupence vyfasujeme okuláry. Naè brýle? Zeptám se, jako bych nevìdìla. Sice u¾ jsem na podobném filmu byla v LA v Hollywoodu, ale moje pamì» u¾ ztrácí intenzitu. Pøikoupíme nìjaké obèerstvení, abychom bìhem filmu nezkápli hlady. Vstupujeme do sálu a uvádìjící mladíci se zatváøí, pøišla návštìvnice z minulého století. Vyjevení a vstøícní mì obskakovali, abych nezkolabovala na schodech. Usadíme se do vypolstrovaných sedaèek po ètyøech. Na okrajích je vìtší zá¾itek, proto mì usadili doprostøed. Mají péèi o moje zdraví zlatíèka vnouèkové. Ne¾ zaène film, uzobáváme rùzné bonbónky a laskominky. A upíjíme coca colu. Ne¾ zaène film, máme polovinu sezobanou a vypitou.
Zaèíná film. Nasadíme si brýle a rozsvítí se plátno 3D. A rovnýma nohama jsme v akèním sci-fi. Zvuk nás vtáhne do dìje, øve a jeèí ze všech stran, cele nás pohltí. Kdy¾ na plátnì prší, prší i nás, sedaèky s námi klesají, padají, klepou se, spadnou a vyskoèí, a kdy¾ na plátnì záporák bodá dýkou, tak nás bodá do zad. Jindy máme srdce v krku, dusíme se a tápeme po sedadle. Chceme ven a nechceme. Záporáci v hábitech èi v brnìních vylézají z plátna, mají nás na mušce. U¾ se sápou, ve tmì natahují paøáty. Mozek nám obèas vypovídá slu¾bu, letí k výšinám, pak støemhlav do propasti. Kdy¾ v trávì lezou jedovatí hadi, tak je máme u svých chodidel, kvílíme hrùzou a zvedáme nohy. Pøi ohni se dusíme kouøem, pøi vra¾dì omdléváme z krve. Pøi tom bìsnìní ani nestaèíme dozobat svoje bonbónky nato¾ dopít colu. Potácíme se v mimoprostoru, uprostøed lítého boje za jakousi spravedlnost.
Sedím uprostøed vnukù a trpím a u¾ívám si hodinku v jejich sci-fi svìtì. Ani nepoèítám, kolik jsem dala za vstupenky a za to zrní k sezobání. Zaplatila jsem kartou. A jako staré dámì nad tím závratným obnosem se mi vybavují vzpomínky z mého mládí. My také chodili do kina. Na èernobílé filmy. Kupovali jsme si lístky do prvních pìti øad po dvou korunách. A èasto, jeliko¾ bylo v kinì teplo. Na privátì jsme mìli v døevìné kùlnì balvany hnìdého uhlí zèásti pod snìhem, které bylo nutno roztloukat sekerou, aby se vešlo do kamen. A ne¾ kamínka zaèala høát, byli jsme prokøehlí, zbìdovaní a ubìhla vìènost. Kdo by se døel, kdy¾ vám je nìjakých – náct, tak jsme chodili do kina. Od tøí a od pìti, nìkdy i veèer. Co na tom, ¾e na tentý¾ film. Hlavnì, ¾e jsme byli v teple. A od tìch dob neuplynulo ani sto let, tak se svìt zmìnil. Tak jde mílovými kroky kupøedu. Dnes jsme v teple, nemusíme kvùli teplu do kina. Øeknìte: Není to štìstí?
