Olympiády ve starém Øecku
Jak vypadaly první olympiády je zahaleno rouškou tajemství. Je to prostì zatracenì dávno. Také dùvody pro jejich poøádání se liší. Nìkteré ságy a mythy tvrdí, ¾e to bylo na oslavu toho, ¾e známý hrdina Herkules zabil krále Augiáše (to je ten, co mu Herkules vyèistil strašlivì zahnojené stáje tak, ¾e tam zavedl øeku. Je mo¾né, ¾e se to Augiášovi nelíbilo a s Herkulem se popral. No øeknìte sami, taková potopa v baráku.) Jiné ságy hovoøí o tom, ¾e Heraklùv dìdeèek, Pelops, se ucházel o královskou dceru. V závodì koòských spøe¾ení museli proti princezninu otci, královi, nastoupit všichni uchazeèi. Pøi pøedjí¾dìní zákeøný král v¾dycky svého soupeøe zabodnul dýkou. Jen Pelops ho elegantnì naremploval, shodil z vozu a milého krále jeho vlastní konì usmýkali k smrti. Co¾ byl další pádný dùvod k poøádání her, zvaných Olympijské. Nìjak se mi to nezdá. Mohla bych ještì pokraèovat v tìch drsných popisech, do nekoneèna. Skuteèností ale je, ¾e dnešní doping je proti tomu, co se dìlo døív, pomìrnì nevinná zále¾itost. Peanuts.Ze záznamù víme urèitì, ¾e jedna z prvních olympiád byla v roce 472 pøed Kristem, samozøejmì v Olympii. Jak to tam asi vypadalo, vidíte nahoøe na obrázku. To uprostøed je Diùv chrám. Pùvodnì se poøádal jen bìh, asi na 192 m, pozdìji startovali bì¾ci ve tøech disciplinách, zhruba dnešních 200metrù, 400 metrù a 3800 metrù. Nebìhalo se v kruhu, ale sem-tam, kolem dvou tak zvaných met. Bì¾ci nebyli nikdy tak oblíbení, jako ostatní sportovci, mimo hvìzdy, jako tøeba Hermogenes, zvaný kùò, osminásobný olympijský vítìz v letech 81 a¾ 89
po Kristu, nebo Leonidas z Rhodosu, který zvítìzil dávno pøed ním dokonce dvanáctkrát, mezi 164 – 153 pøed Kristem. Marathón se tehdy ještì nebìhal. Pozdìji pøibyl hod diskem a oštìpem, pøièem¾ oštìpem se neházelo na dálku, ale na cíl. Vìtšinou se strefovali do štítu. Na to také oštìp byl, nìkoho èi nìco trefit.Té¾ se skákalo do dálky, ale z místa a ještì s malými èinkami v ruce. Muselo to vypadat dost divnì.
Olympiáda se konala ka¾dé ètyøi roky a trvala šest dnù. Na nìkterých olympiádách se sešlo ohromné mno¾ství lidí (pardon, mu¾ù). Staøí Øekové závodili nazí (to prý zavedli Spar»ané, ostatním Øekùm to bylo spíš trapné), ¾eny se nesmìly nejen zúèastnit, ale ani dívat. Pod trestem smrti nesmìly vstoupit do posvátného olivového háje a nebo pøihlí¾et hrám.
Být závodníkem nebyl ¾ádný med. Ten, kdo zkazil start, byl èleny poøadatelské slu¾by, zvanými rabuchoi, veøejnì vyplacen holí, nebo zbièován. Není známo, jestli si mohl vybrat.
Velmi populární byli boxeøi. Boxovalo se bez rukavic, ruce mìli sportovci ovinuty øemeny s ostrými hranami, které zpùsobovaly soupeøùm hluboké krvácející rány. Údery se vedly pøedevším na hlavu. Vyra¾ené zuby prý boxeøi radìji spolkli, aby nedali soupeøi pocit pøevahy. Zdemolovaný oblièej boxerù byl v antice oblíbené téma posmìšných veršování. Výslovnì zakázáno bylo vyškrábat soupeøi oèi. Boj konèil buï k.o. a nebo tím, ¾e se jeden ze soupeøù vzdal. Kdy¾ nìkdo svého protivníka podle pravidel, èili fair, zabil, nebyl potrestán. Boxer, který soupeøi zaryl prsty do bøicha, vyrval mu vnitønosti a tak ho pøipravil o ¾ivot, byl diskvalifikován. Toto tak zvané „hrabání“ platilo za vyslovenì unfair. Co¾ tedy vùbec není pøekvapující. Podplácení soupeøù bylo bì¾né. Boxer Eupolos z Thesálie byl diskvalifikován, potom, co se prokázalo, ¾e zaplatil tøem soupeøùm, aby prohráli. Mezi nimi byl i vítìz z posledních her.
Zápas byl v Athénách i jinde vyuèován v tak zvaných gymnasiích, (nezamìòovat s gymnasii dnešními) zápasníci byli v¾dy více uznáváni ne¾ boxeøi. Kousat bylo pøi zápasech zakázáno, dovoleno bylo vyvrátit soupeøi ruku èi prsty. Bojovalo se vstoje, tak dlouho, dokud zápasník svého soupeøe neposlal tøikrát k zemi. Nebyly ¾ádné váhové kategorie, tak¾e zápasníci byli ohromné kolosy, trochu podobali dnešním zápasníkùm sumo. Ale zápasili mnohem déle, a¾ do úplného vítìzství.Snad nejproslulejším zápasníkem starovìku byl Milon z Krotonu, který vyhrál Olympiádu celkem šestkrát. Byl prý jako ohromná hromada tuku a svalù, dennì snìdl víc ne¾ osm kilo masa.
Dlouhých 150 let dominovalo hrám mìsto Sparta. Ostatní atleti pøijí¾dìli jednotlivì, jen Sparta mìla tým. Zavedli také další nové discipliny, ve kterých byli úspìšní, jako pìtiboj.
Oblíbený byl Pankration, smìs zápasení, boxu, úderù bradou, škrcení, lámání kostí, všechno bylo dovoleno, mimo ji¾ zmínìného „hrabání“. Také se nesmìly vypichovat oèi prstem. Nejznámìjším borcem v tomto zápase byl Arrhachion z Phigalei. Byl ji¾ dvakrát olympijským vítìzem, kdy¾ ho ve finále tøetích her dostal soupeø do bezvýchodné a smrtelné situace tak zvaným škrtícím hmatem. Umírající Arrhachion ještì staèil soupeøi vyvrknout prst a ten se tedy vzdal, netuše, ¾e jeho soupeø je vyøízen a umírá. Mrtvý Arrhachion byl prohlášen vítìzem.
Pìtiboj sestával ze zápasu, hodu oštìpem, hodu diskem, skoku do dálky a bìhu 
– jako samotné discipliny tehdy hod diskem a skok neexistovaly. Bylo by zajímavé vìdìt, jak daleko staøí Øekové dohodili a doskoèili. Ale to se tehdy vùbec nezapisovalo. Dùle¾itý byl jen vítìz, ne výkon. Ve všech závodech byl vyhlašován v¾dy jen jeden vítìz. Ten byl pak ozdoben olivovou ratolestí z posvátného háje a ve svém domovském mìstì (tehdy byly mìstské státy), za které závodil, byl patøiènì odmìnìn a oslavován. Vìtšinou dostal dùm, neplatil danì a byly mu postaveny sochy. Pochopitelnì se nemusel vùbec starat o ob¾ivu sebe a své rodiny. Tak¾e vùbec ¾ádní amatéøi a idealisté to tehdy nebyli. Kdy¾ ale šli závodit za jiné mìsto, které jim více nabídlo, tak jim dùm zase vzali a sochy roztloukli. Co¾ se konkrétnì stalo špièkovému sportovci Astylosovi, který napøed závodil za Kroton a o ètyøi léta pozdìji si to rozmyslel a nastoupil za bohatší 
Syrakusy.
Pøi závodech koní a vozù neplatil za vítìze jockey a nebo ten, kdo øídil koòské spøe¾ení, ale majitel stáje. Tyto závody byly v¾dy znaènì chaotické, s mnoha smrtelnými nehodami a také byly výluènì pro bohaté. Byla to té¾ jediná mo¾nost pro ¾enu, aby se stala olympijskou vítìzkou, pokud tedy byla majitelkou stáje. Prý se to podaøilo jisté dámì Kynisce ze Sparty, a pak metrese jednoho egyptského faraóna, jménem Belastiš.
Kdy¾ se stal Øím velmocí a ovládal i Øecko, zùèastnili se olympiád i nìkteøí sportovci z Øíma. Napøíklad císaø Tiberius (14 – 34 po Kristu). Prý i císaø Nero (obrázek vlevo) byl velký sportovní fanoušek a sám se her zúèastòoval jako závodník. Jednou byl Nero dokonce vyhlášen vítìzem závodu koòských spøe¾ení, aèkoliv havaroval a vùbec nedojel do cíle. Jemu pro radost byl olympijskou disciplinou vyhlášen dokonce i jím oblíbený zpìv a hra na kitheru.
Pro dobré jméno olympijských her musely být takové machinace stejnì škodlivé, jako dnešní dopingové aféry. Sumy, které tehdy pøi podplácení mìnily majitele šly prý do milionù sesterciù.
Tak to šlo všechno pìknì dál, a¾ do roku 393 po Kristu, kdy císaø Theodosius hry zakázal. Jednak pro ty machinace a podvody a pak také prý proto, ¾e byly pohanské. Tradice her byla ještì nìkolik period udr¾ována, a¾ zájem docela vyhasl a vše zaniklo. A dnes? Dnes si skuteènì myslíme, ¾e tehdy, ve starém Øecku byl svìt ještì v poøádku.
V roce 1612 byl uèinìn mo¾ná úplnì první pokus olympijské hry znovu o¾ivit. Anglièan Robert Dover uspoøádal v blízkosti Birminghamu „Olimpick Games upon Cotswold Hills“. Na programu bylo ¾abí skákání (?) lov na zajíce, šachy a chrtí závody.Taky docela dobrý program, ¾e?
Tím, kdo skuteènì vzkøísil olympijské hry novovìku byl Pierre de Frédy, baron de Coubertin (1863 -1937). On to byl, kdo sestavil dosud pou¾ívanou olympijskou pøísahu atletù a urèil prùbìh ceremonie pøi zahájení i zakonèení. Prvá olympiáda novovìku se konala v létì roku 1924. Ale to u¾ je jiný pøíbìh.
Srdce barona Coubertina je podle jeho pøání pohøbeno v Olympii, v mramorovém monumentu, který pøipomíná toto znovuo¾ivení olympijských her novovìku.
Vìra Pokorná
