Mecenáši vymøeli, sponzoøi se promìnili
Kdy¾ jsem pøed nìkolika lety vydával svou první knihu pohádek, naivnì jsem se domníval, ¾e nebude tì¾ké sehnat dva èi tøi sponzory, kteøí svou pomocí pøispìjí k tomu, aby se kniha dostala ke ètenáøi za rozumnou cenu. Záhy jsem ale zjistil, ¾e pokud nejsem hokejista, dlouhonohá bruneta odhodlaná rozepnout pøeplnìnou blùzku pøed objektivy fotoaparátù, bulvárními èasopisy na bujarých veèírcích vypìstovaná celebrita nebo politik s plnými ústy ¾vástù, nedostanu od nikoho ani floka.
Kam se podìli velkorysí lidé typu staroøímského diplomata Gaia Cilnia Maecenata, který nezištnì podporoval dru¾inu básníkù, neb je pova¾oval za pýchu národa, a podle jeho jména vzniklo ono slovo mecenáš, císaøe Rudolfa II., jen¾ si pìstoval umìlce, vynálezce, ale i šarlatány a podvodníky, èi architekta Josefa Hlávky, díky nìmu¾ vznikla Èeskoslovenská akademie vìd a umìní, Hlávkova kolej poskytující ubytování chudým studentùm èi pøeklady Shakespearova díåa. Dnes u¾ mecenáši neexistují, zbyla po nich snad jen staromìstská restaurace U Mecenáše, kde ale ceny opravdu mecenášské nejsou.
Zùstali sponzoøi. Aby však nìjaký sponzor podpoøil jakýkoliv kulturnì-spoleèenský projekt, oèekává za to protislu¾bu. Pokud mo¾no s vìtším finanèním profitem, ne¾ byla vlo¾ená èástka. Poskytne tedy rád desetimilionové èástky na volební kampanì, v¾dy» poslanci mu vdìènost vyjádøí pøi „porcování medvìda“ z èásti státního rozpoètu, ministøi dohodí lukrativní zakázky, politické strany budou potøebovat reklamní kampanì, z nich¾ nìco „kápne“... Miliony vlo¾ené do hokejového klubu se vrátí, nebo» reklama firmy na mantinelu se v prùbìhu pøenosu utkání stokrát objeví na televizní obrazovce. No a se „slávou“ hvìzdièek na barevných obálkách èasopisù èi v bulvárních televizních poøadech uvádìných dalšími umìle vyprodukovanými a na plastické chirurgii vylepšenými celebritami se sveze i jejich sponzor.
Na a co v tomto srovnání znamená nìjaká kní¾eèka pohádek s obrázky pro dìti, které se teprve uèí èíst? Staèilo by na ni sice pár tisícovek, ale co z toho?
Onehdy jsem se díval na televizi a koneènì mi to došlo. Oslovuji-li s prosbou o sponzorství lidi, jsem úplnì vedle. Jen¾e kdy¾ já jsem chodil do školy, uèili jsme se pouze ruštinu. Angliètina pøišla dlouho po nás, jazyky spotøebního zbo¾í a¾ kdo ví kdy. Ano, jazyky spotøebního zbo¾í. Ty bych potøeboval umìt, abych se dohovoøil s pøípadnými sponzory.
V¾dy» v souèasné dobì u¾ neexistují mecenáši, ale ani sponzoøi z masa a kostí. Dnes a dennì slyšíme z reklam: Sponzorem poøadu je... chytrá ¾ehlièka... tento poøad vám pøináší napínavá rodinná hra Ubongo... sponzor tohoto poøadu se skládá z tvarohu, smetany a vaší fantazie.
To u¾ mi moje fantazie nebere. Ještì bych asi rozdýchal, kdy¾ poøad sponzoruje becherovka, ale aby byla sponzorem optimální pùjèka od Komerèní banky, to u¾ mohu na financování svých pohádek úplnì zapomenout. A kdy¾ slyším: tento program vám pøináší Stopex, lék na suchý kašel, jsem rozhodnut se na ¾adonìní o sponzoring vykašlat. Suše.