Mnozí z nás se zájmem sledují vrcholné výkony závodníkù na Zimních olympijských hrách v Turínu. Nic proto tomu. Jde opravdu o zajímavé pøedstavení maxima toho, èeho lze dosáhnout pøi mnohaletém, a èasto celo¾ivotním, tréninku lidí, kteøí jsou obdaøeni mimoøádným pohybovým nadáním a potøebnou hou¾evnatostí. Jejich výkony jsou obdivuhodné, riskantní a mnozí pár chvil slávy zaplatí trvalým poškozením zdraví. Na druhé stranì jedineèná podívaná, kterou poskytují milionùm, jim pøináší obrovské peníze, o nich¾ se i vynikajícím lidem ve spoleèensky prospìšných oborech mù¾e jen zdát.
Chybu vidím jinde. Sport, a pohyb vùbec, byl odedávna prostøedkem k dosa¾ení harmonického rozvoje tìla i ducha. Pøispíval k osvì¾ení, odreagování stresù, posílení zdraví a k dosa¾ení ¾ivotní rovnováhy. Nemalý vliv mìl i pobyt v prostøedí slušných lidí s podobnými zájmy, který vedl k posilování pøátelství a dobrých vztahù.
V polovinì minulého století však nastal obrat. Obchodníci obèanský zájem o sportovní výsledky vyu¾ili ve svùj prospìch a sportování se stalo objektem byznysu. V první pùli minulého století byl ještì rozdíl mezi akrobaty vystupujícími v cirkusu, a cvièenci ve sportovních oddílech, zcela patrný. Byznys však sport ukradl pro své obchodní cíle a rozdíl mezi sportem pro zdraví a vrcholovými výkony artistù a akrobatù za peníze dovednì skryl za obecné oznaèení SPORT. Povedlo se mu spoleènost oklamat tak dokonale, ¾e dnes sportovní fanoušci, diváci, zcela ztratili svou identitu a pova¾ují se za pasivní sportovce. Pøedstava, ¾e jsem pasivní herec, proto¾e jsem byl v divadle, je naprosto smìšná, ale navštìvovatelé artistických a akrobatických vystoupení to berou zcela vá¾nì. Mù¾eme se o tom pøesvìdèit z výrokù v televizních soutì¾ích, kde se jako pasivní sportovci pøedstavují.
Tyto postoje však mají i své negativní následky. Mnoho lidí ztratilo o skuteèný vlastní tìlesný pohyb zájem a tuto potøebu jim zcela uspokojuje sledování televize. ®e to má za následek obezitu a sní¾ení kapacity fyzického výkonu je nasnadì. Nezøídka, ve snaze dosáhnout mimoøádných pøíjmù, hlásí své dìti do profesionalizovaných nároèných výcvikových center a zkazí jim dìtství. Úspìch mù¾e dosáhnout jen skuteènì nìkolik málo jednotlivcù. Pøi tom mo¾nost cvièit za nevysoký peníz pro vlastní zdraví a radost z pohybu zùstává otevøena v napø. v sokolských oddílech všestrannosti. Ale to u¾ je o nìèem jiném, jak se dnes øíká.
Já s tím, jak se dnes propaguje sportovní showbusiness na úkor jiných aktivit, nesouhlasím, ale to je vše, co s tím mohu dìlat. Vy, moji milí ètenáøi, jste na tom stejnì. Mù¾ete se mnou nesouhlasit, ale to je také vše, co tím mù¾ete dìlat.
Ivo Krieshofer
P.S. Ale, co kdyby nás bylo víc? Co potom? Pøestane nás televize zahlcovat výsledky amerického fotbalu, baseballu nebo golfu? Pøedstaví nám ty cvièitele a trenéry, kteøí ve svém volném èase, za hubièku, se vìnují našim dìtem a vštìpují jim základní pohybové dovednosti?
Mnozí z nás se zájmem sledují vrcholné výkony závodníkù na Zimních olympijských hrách v Turínu. Nic proto tomu. Jde opravdu o zajímavé pøedstavení maxima toho, èeho lze dosáhnout pøi mnohaletém, a èasto celo¾ivotním, tréninku lidí, kteøí jsou obdaøeni mimoøádným pohybovým nadáním a potøebnou hou¾evnatostí. Jejich výkony jsou obdivuhodné, riskantní a mnozí pár chvil slávy zaplatí trvalým poškozením zdraví. Na druhé stranì jedineèná podívaná, kterou poskytují milionùm, jim pøináší obrovské peníze, o nich¾ se i vynikajícím lidem ve spoleèensky prospìšných oborech mù¾e jen zdát.