Jméno Ambro¾ je dnes vzácností. Je øeckého pùvodu a vychází ze slova ambrosios znamenající nesmrtelný nebo bo¾ský. Svatý Ambro¾ je patron a ochránce vèelaøù, voskáøù i vèel a všech domácích zvíøat. Vèely nejsou spojovány s tímto svìtcem náhodou, také on byl neobyèejnì pilný a pracovitý.
Na svìt pøišel pravdìpodobnì v roce 339 v Trevíru v rodinì prefekta Galie. Dostalo se mu vynikajícího vzdìlání. Po smrti otce odešel do Øíma a nastoupil politickou dráhu. Brzy z nìho byl konzul v Milánì. Po smrti zdejšího biskupa toti¾ vypukly ve mìstì nepokoje a Ambro¾ se stal prostøedníkem mezi soupeøícími stranami. Vedl si tak skvìle, ¾e byl sám zvolen jeho nástupcem.
V té dobì však ještì nebyl ani pokøtìn. Tento nedostatek rychle odstranil a tak mohl být 7. prosince roku 374 vysvìcen. Jeho prvním èinem v úøadì bylo, ¾e rozdal své veškeré jmìní a pak se ponoøil do studia teologických knih. Záhy se z nìho stal charismatický kazatel a po jeho proslovech pøijímaly stovky lidí svátost køtu.
Vedle toho však psal stejnì zdaøile i básnì a knihy. Napsal velké mno¾ství hymnù a jeho opusy (ambroziánský chorál) jsou zpívány ještì dnes. Je zajímavé, ¾e jako první pou¾il pro eucharistickou slavnost výraz mše.
Po ¾ivotì naplnìném prací zemøel Ambro¾ 4. dubna roku 397. Místo posledního odpoèinku nalezl v milánské bazilice muèedníkù, která nese nyní jeho jméno. Ambro¾ patøí mezi západní církevní otce a byl pape¾em Bonifácem VIII. povýšen na církevního uèitele. Jeho památka se slaví od 11. století v den jeho biskupského svìcení.
vychází ze slova ambrosios znamenající nesmrtelný nebo bo¾ský. Svatý Ambro¾ je patron a ochránce vèelaøù, voskáøù i vèel a všech domácích zvíøat. Vèely nejsou spojovány s tímto svìtcem náhodou, také on byl neobyèejnì pilný a pracovitý.