Gigavčela

(Ze série „Významné, ale málo známé objevy“)

Z historie vědy je známo, že byly a jsou případy, kdy k velkým, někdy až převratným objevům došlo zcela nečekaně, náhodně a při činnosti, jejíž cíl byl zcela odlišný. Jako dva příklady je možno uvést Roentgenovo náhodné objevení účinku katodového záření, nebo Galvaniho elektrický článek, k němuž došlo při přípravě oběda ze žabích stehýnek. A zhusta přesto, že mnohdy byli objeviteli lidé zcela odlišného, ba někdy i žádného vzdělání. Jedním z té druhé skupiny byl i ten, kdo před lety objevil dalšího obyvatele této planety, světové vědecké obci dosud zcela neznámého.

Hádáte-li diluviální latimerii, měli byste pravdu, kdyby šlo o rybu (ostatně objevenou už roku 1934), leč předmět tohoto pojednání je ze zcela jiné živočišné říše, z říše hmyzu. Je to totiž včela. Ovšem včela zcela mimořádná, a to nejen svými rozměry, ale i jinými ohromujícími vlastnostmi oproti té, kterou člověk zná a využívá po celá staletí. Kde se tu náhle vzala? Jak to, že ji dosud nepotkal žádný entomolog? Na tuto otázku nedá asi věda v dohledné době odpověď, najde-li ji vůbec.

Tento pozoruhodný výtvor přírody objevil mladý masajský lovec jménem Bimbo v jeskyni, kam se uchýlil za zcela banálním účelem. Vypil totiž ráno svou obvyklou dávku ještě teplé kravské krve obílené mlékem, ale nedopatřením, bohužel, z kusu napadeného AIDS. Směs těchto dvou produktů odebraných úmyslně nakaženému skotu je v této zemi známým a velice účinným (i cizím turistům podávaným) laxativem, a proto nemohl tento omyl skončit jinak než silnou diareou. Ježto v buši dosahovala teplota až k 50° C, použil náš objevitel k vyprázdnění svých útrob chladivou skalní sluj.

Protože nemusel stahovat kalhoty, žádných nemaje, došlo k erupci sotva zaujal pozici pro celé lidstvo stejnou. A právě tak rychle se na čerstvý produkt vrhl roj podivných velkých much, které jeho odér vylákal z temnot doupěte, a dřepící v okamžiku pocítil v okolí konečníku silné pálení. Nicméně vydržel a svůj úkon naštěstí dokončil. A opět důvod k otázce: proč naštěstí? Inu proto, že dvě neopatrné „mouchy“ byly proudem strženy a pod vrstvou exkrementu pohřbeny, takže je bylo možno následně exhumovat a pro vědu a studium zachránit.

Když měl mladý Masaj později před figurkou svého boha přísežně uvést mimo jiné i počet útočných jedinců, je zajímavé, jak se mu to podařilo bez znalosti číslic. Označil to dvojím mávnutím obou rukou se všemi roztaženými prsty a poklepem na tři prstce na levé noze zleva doprava. Ježto v masajské aritmetice znamená každý prstec jedničku (mimo palce, jenž představuje číslovku 10), bylo těch velkých much 23, jak usoudila komise muzea v Nairobi, vedená Dr. O. N´kyombem. Ta po návratu do hlavního města oznámila tu senzační zprávu „urbi et orbi“, čímž rozpoutala ve světové entomologické obci pozdvižení.

Abychom neplýtvali místem, vynecháme popis následných diskusí a sporů, které nakonec po třech letech pitvání a studiu tohoto dosud neznámého hmyzu vyústily v konečný závěr. Světová entomologická společnost na konferenci ve Stockolmu vyhlásila své rozhodnutí, že jde o gigantickou včelu a určila jí vědecké jméno Apis gigans Bimboi po pastevci, jenž ji objevil (Česká entomologická společnost ji dala národní název Bimbova gigavčela).

To je všechno jistě zajímavé a dokazuje, že lidstvo i po milionech let své existence stéle ještě nezná vše o zemské přírodě, ale samotným objevem tento příběh nekončí. Je třeba uvést, jak a čím se tento druh lišil od včely medonosné a jakým byl pro různé obory lidské činnosti přínosem.

První zajímavostí je, že tato včela nemá žihadlo a brání se pouze vypuštěním leptavého sekretu způsobujícího bolestivé puchýře, měnící se rychle ve hnisavé boláky. Toho využil farmaceutický průmysl k výrobě účinného prostředku proti dosud nevyléčitelné psoriáze a Severní Korea údajně pro zvýšení produkce rýže.

Druhým velkým překvapením byl způsob obživy. Tento podivuhodný hmyz požírá a naprosto originálním způsobem zpracovává ve svém trávicím traktu šťávy z rozkládajících se mršin a exkrementů živočichů všeho druhu.

Třetí a nejužitečnější fakt představuje zjištění, že včela neprodukuje med, nýbrž látku, jež sdílí s medem pouze stejný stupeň viskozity. Má však naprosto lepší vlastnosti, pro něž se stala velice požadovaným a ceněným zbožím zejména v průmyslu kvasné technologie. Zbožím tak vzácným, že přední světoví výrobci vín a podobných nápojů o tuto ingredienci bojují neobyčejně tvrdě a bezohledně. Poptávka po ní dosáhla v posledním desetiletí takové úrovně, že v jedné nejmenované jihoamerické zemi došlo i na zbraně.

Dříve, než toto pojednání skončí, je třeba ještě vysvětlit, v čem spočívá kouzlo oné obchodní komodity, pro niž se i vraždí. Je to chemická sloučenina o složitém vzorci a s nevyslovitelným názvem, jenž laikovi nic neříká, ale ve styku s alkoholem a kysličníkem uhličitým propůjčuje nápojům dosud neznámou chuť (pozor – netýká se piva a tvrdých lihovin). Kromě toho má na lidský organizmus a hlavně psyché podobný, ale mnohem příjemnější, silnější a déle trvající účinek, protože její podstatnou částí je látka s nomen omen serotonin, jenž je „odpovědný“ za dobrou náladu a pocit spokojenosti člověka.

Takže napijete-li se zase jakéhokoliv vína, od sladkých přes extra brut až k sektům kterýchkoliv značek (zejména těch nejznámějších), bude vám mimořádně chutnat a dosáhnete příjemného rozpoložení, vezměte jed na to, že v něm polykáte i ingredienci sice velmi odpudivého původu, ale zázračné moci.

Luděk Ťopka

* * *

Zobrazit všechny články autora