Domov pokojného stáří

V posledních dnech roku 2013 skončila v Praze 10 rekonstrukce Vršovického zámečku neboli Rangherky.
Vznikl v 19. století jako továrna na hedvábí ve vlastnictví rodu Rangheri. Původně dvoupatrový objekt byl určen pro chov bource morušového, na přelomu 19. a 20. století prošel přestavbou v novorenesančním stylu, která připomíná zámeček. Rodu Rangheri areál patřil do roku 1882, kdy ho koupila obec Vršovice.

Vršovický zámeček několikrát ve své historii změnil účel. Byla zde škola, sídlo mnoha úřadů, např. Národního výboru Prahy 10, který zde sídlil do roku 1974. V 80. letech dvacátého století byl Vršovický zámeček opuštěný, veřejnosti byla přístupná pouze obřadní síň.
Zámeček je státem chráněnou kulturní památkou v majetku hlavního města Prahy a spravuje ji městská část Praha 10. Objekt byl neudržován, konstrukce byly napadeny plísněmi, zdivo se rozpadalo.

Foto před rekonstrukcí

Foto po rekonstrukci

Záměrem MČ Praha 10, po nepovedeném PPP projektu, byla rekonstrukce, vybudování „Domova pokojného stáří“, svatebního sálu a důstojných prostor pro kulturní akce, což s sebou přineslo též rozšíření objektu. Přes přísné požadavky a dohled Národního památkového ústavu na zachování stávajícího architektonického rázu se podařilo cíl splnit. Z obdélníkového objektu vznikl půdorys tvaru písmene „U“ a nabídl vznik dvorany s květy, zelení a možnost posezení.

Na Zámečku vím o každé cihle, mluví ke mně každý starý detail, vnímám atmosféru objektu přes své vnitřní zážitky z proběhlé rekonstrukce. Zvu vás a v krátkosti vás provedu rekonstruovaným zámečkem, který vlastně nikdy zámkem nebyl.
Prohlídka nebude standardní, přála bych si, abyste i vy, alespoň prostřednictvím psaného slova, vnímali mlčenlivá svědectví architektury a „tiché hlasy“ dávné minulosti.

Novým hlavním vchodem vcházíme do objektu, kde začíná i naše prohlídka. Recepce se nachází v nově dostavěném západním křídle. Je osvětlena nástěnnými svítidly ve tvaru květiny. Světla v recepci a svatebních prostorách, stejně jako centrální křišťálový lustr ve svatební síni, jsou vyrobena v Itálii. Pod námi byla 12 m hluboká jáma, z níž se zajišťovala stabilita objektu, protože celá stavba pomalu sjížděla dolů na Moskevskou ulici.

Z recepce vcházíme do dlouhé propojovací chodby osvětlené denním světlem ze stropní konstrukce. Po setmění osvítí nově vzniklou dvoranu světla z chodby.
Pravou rukou se můžete dotknout původní obvodové zdi, vlevo vznikla nová monolitická podzemní stavba, která pomáhá staticky zajišťovat objekt a zároveň slouží jako technické zázemí pro provoz.
Výtahem se necháme vyvézt až do podkroví. Zde vznikly podkrovní místnosti a servisní prostory (kuchyňky, místnosti pro rehabilitaci, trénování paměti, dílny, apod.).

Zvláštností je prostranství pod věžičkou zámečku, volně přístupné pro obyvatele. Rekonstrukcí vznikl krásný prostor s výhledem na Vršovické náměstí, část Vršovic. Bude se využívat jako meditační prostor pro rozjímání, zamyšlení, povídání s panem farářem…

Když se podíváte do věžičky, uvidíte skleněnou podestu, krásná svícová svítidla. Je vidět, že si zde architekt pohrál s myšlenkou napodobení kostelního prostoru a svící. Napadá mě, zda umění musí za každou cenu jen šokovat a provokovat, zda není lepší takovéhle umění, které náhodného účastníka pohladí po duši.

Sejdeme po schodišti do nižších pater. V prvním a druhém patře jsou pokoje pro klienty. Celý objekt má pokoje dvoulůžkové a jeden třílůžkový. Každý pokojíček je standardně vybaven postelí, atypickou skříní, která bude řešit potřebný úložný prostor i na výměnu sezónních věcí, dále stolečkem s křesílky, televizí.
Sociální zařízení, které se může pochlubit kvalitními materiály, pomocníky ve formě madel či sedátek ve sprše, bezbariérovým prostorem, fénem apod., propojuje vždy dva pokoje. Intimitu při využití koupelny zabezpečují posuvné dveře s elektrickým magnetem, který uzavře a zajistí vstup do druhého pokoje. Koupelna, pokoje i celý objekt je vybaven pokrokovým systémem sestra x pacient. Signalizace je vizuální nad vchodovými dveřmi a zvuková v sesterně. Lékař bude dohlížet po celých 24 hodin.

Převážná část pokojů je situována na jih, do ulice Moskevská. Výhled do nově vzniklé dvorany a Heroldových sadů je z prostor připravených pro aktivity obyvatel a z propojovacích chodeb, kde ve středu vznikl „ostrov“. Pravděpodobně jsem jediná, která takto pojmenovala prostory obývákového typu, připraveného pro klubové posezení, poslech hudby, četbu, sledování televize. Tedy společenské ostrovy pro komunikaci.
Jsme v nejnižším patře, kde se sušily a skladovaly kokony. Dnes jsme tu oslněni křišťálovým lustrem a osvětlením ve tvaru slunečních paprsků. Oči sklouznou na bílou leštěnou podlahu, skupinové sloupoví, ochoz lemující masivní dveře, prostor řešený ve stylu Josipa Plečnika, slovinského architekta, modernisty a urbanisty, který svou prací ve 20. a 30. letech 20.století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu.
Ano, jsme v obřadní síni, v prostoru, který se bude využívat i pro vítání nových občánků, výstavy a koncerty. Městské části Praha 10 obdobný prostor velmi chyběl. Nejeden návštěvník touží objekt po rekonstrukci vidět hlavně proto, že právě zde řekl své „ano“.

Čím déle pozoruji okolní svět, tím víc ve mně narůstá přesvědčení, že neexistuje žádná hranice mezi „všední realitou“ a krajinou plnou snů. Jde jen o to, jak se dokážeme dívat, jak dokážeme vnímat to až šílené dobrodružství, které nazýváme práce a život. Důkazem toho je architekt, sedící nad nápadem oslavy díla mistra, projektant kreslící myšlenky, realizátor, investor a dozor, prostě pár nadšenců, kteří se sjednotili, a nad rámec svých povinností vzdávají hold minulosti, osazují slunce, které spustí zlaté světlo právě na ty dva zamilované, nebo na maličké v kolíbce. Dovolte mi jim poděkovat.

Součástí přestavby zámečku bylo také vybudování nových komunikací, sadové rekonstrukční úpravy přilehlého parku, umístění altánu a pergoly. Altánek se stává novou dominantou a zahradní architekturou. Věřme, že bude plně využívaný svatebčany, hudebníky. Vždyť proto byl postaven. Pohled zanedlouho podtrhnou a doplní sluneční hodiny.

S rekonstrukcí začala Praha 10 v roce 2010. Během přestavby byly nově vybudovány vnitřní prostory, nový vzhled dostal park v okolí. Za stavbu městská část zaplatila bez DPH 238 milionů korun.

A ještě trochu zamilovaný pohled - secesní Balšánkova spořitelna v pozadí, pořád zachovalá stavba a Vršovický zámeček, dominanta v novém hávu.

Končíme naší prohlídku. Věřím, že odcházíte s příjemným pocitem.

Posouzení, zda se dílo povedlo, není na mně. Můj je jen pohled člověka, který u toho byl. Jak by řekla další osobnost Prahy 10, pan K. Čapek: „Kritizovat, to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.“

Šárka Doležalová