Střípky z mocnářství

vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…

Sissi podivná (2)

Opustili jsme společensky neotesanou mladou dámu, nešťastnou ze škrobeného prostředí císařského dvora. Už žádné svobodné procházky v lese, projížďky na koni. Franci celý den úřadoval a vracel se až večer, a tak mladé dámě zbývaly tchyně a stejně nepříjemná vrchní hofmistryně Esterhazyová. Klid a soukromí měl mladý pár snad jen za dveřmi ložnice.

V ložnici ta snad celkem fungovalo, první dcera Žofie se císařovně narodila, když jí bylo osmnáct. Mladá matka ale s dcerou skoro nepřišla do styku. Nemohla jí ani vybrat jméno, miminko je dostalo po tchýni, bylo matce odebráno a vychováváno v komnatách císařovy matky. I druhé dítě byla dcera, v jedenadvaceti se císařovně konečně narodil i následník trůnu Rudolf, třetí dítě a naděje dynastie. Všechny tři děti byly vychovány převážně starou matkou císaře.

To podivné pnutí na císařském dvoře je totiž dost důležité. Mladá císařovna vyrostla těhotenstvími i laskavou povahou do nebývalé krásy. Se svými 172 centimetry výšky snad dokonce trochu převyšovala i císaře. Svou krásou ovšem zastiňovala celý dvůr. V té době byla celkem právem považovaná za výraznou evropskou krasavici.

Zdá se, že v mnohém pomohla jakási opožděná svatební cesta. Korutansko a Štýrsko daly mladému císaři i odvahu vzepřít se autoritativní matce. Zajímavé je, že se matce nepostavil čelně, ale v dopise jí nařídil, aby děti svěřila do péče Alžběty. Žofie reagovala velmi podrážděně, ale císař už neustoupil. Smrt dvouleté dcery Žofie určitě také vztahy v rodině příliš neposílila. Zdá se, že vztah Sissi ke Gisele a Rudolfovi byl spíš chladný. To ale neplatilo u nejmladší dcery, „maďarského dítěte“ Marie Valerie, která se narodila už třicetileté císařovně v r. 1868 a stala se jejím mazlíčkem.

Císařovna a Maďaři, to je vůbec zajímavá kapitola. Kapitola plná vášně, obdivu, přátelství. Jisté je, že tchyně Maďary opovrhovala, kdežto snachu jiskrnost a ohnivost Maďarů těšila. Čechy Sissi příliš v lásce neměla. Ale je pravda, že rakousko-uherské vyrovnání z r. 1867 bylo určitě i její zásluhou, stejně jako korunování Františka Josefa uherským králem. Jenom tak mohla vzniknout personální unie, která naopak tolik zklamala Čechy, kteří se takového vyrovnání nikdy nedočkali.

Jedna z legend o Sissi říká, že svému Francimu tolerovala a vlastně i vybírala jeho početné milenky. Je to asi pravda tak napůl. Zpočátku prý i dost žárlila, snášela dost špatně poměrně časté císařovy mimomanželské poměry. Teprve později se jejich vztah usadil, uklidnil, žili vlastně jako přátelé v rozvedeném manželství. Protokol jim rozvod neumožňoval, a tak se přizpůsobil každý po svém.

O tragédii jediného syna v r. 1889 jsem už psal, zdá se, že Sissi to nesla statečněji, ale i jí zhořklo poslední desetiletí života ještě o další chmuru. Už jí nepomáhal ani pobyt v Řecku, na milovaném Korfu, kde nechala postavit krásnou vilu a pojmenovala ji Achilleon po svém oblíbeném hrdinovi.

Z krásné císařovny se časem stal velmi podivný tvor. Od dvaadvaceti let držela přísné odtučňovací kúry, které jí zachovávaly žokejskou váhu do 50 kg. Koupala se v mléce; žloutkování a následné mytí a rozčesávání dlouhých vlasů prý služebnictvo nenávidělo. Ačkoliv v šedesátých a sedmdesátých letech platila za nejkrásnější panovnici Evropy, v osmdesátých letech se z ní stala vyzáblá žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv. Dokonce nechávala na holičkách i svého císaře a Vídeňany, několikrát skoro provokativně vynechala významné protokolární akce. Ke konci života bloudila dost nelogicky Evropou.

Na svou poslední cestu vyrazila inkognito k Ženevskému jezeru. V tom roce 1898 chystal její manžel velké oslavy svého padesátiletí na trůnu. Tam by snad nechyběla. Ovšem i její smrt má zvláštní příchuť groteskní tragiky. Jako v podstatě náhodnou oběť si ji vybral italský anarchista Luigi Lucheni. Měl původně vyhlédnutého jiného šlechtice, ale ten nepřijel, a tak musela stačit císařovna. Atentátník prý došel až k ní, podíval se jí do očí a bez varování jí zabodl do srdce ostrý pilník. Císařovna upadla, ale vstala, došla ještě na loď a tam upadla znovu. Teprve když jí rozepnuli šaty, uviděli její zranění. Dlouho už nežila, neviděla ani zatýkání atentátníka.

A tak snad jedinou malou útěchou císaři bylo vědomí, že jeho milovaná žena, Alžběta Bavorská, odešla rychle a bez bolesti, jak si to vždycky přála.

Ve velkém osamění
skládám své malé písně.
V srdci mám utrpení
a duch můj je pln tísně.

Jak mladá jsem kdys byla,
bohatá nadějemi!
Jak tryskala má síla
a svět byl otevřený.

Žila jsem, milovala,
svět prošla, touhou hnána;
Jen klamu, oklamána.

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora