Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
Franta Procházka - (II.)
Dlouhý a v nìèem i plodný ¾ivot pùvodnì plachého arcivévody Franciho jsem si rozdìlil do tøí èástí. V té druhé se chci hodnì vìnovat císaøským zvykùm, povaze, snad i koníèkùm. Ty ¾enské koníèky, tedy císaøovy milenky, jsem u¾ probral a on krom obèasného lovu a návštìvy divadla mnoho jiných nemìl. A¾ se dostaneme ke vzpurnému Ferdinandovi d Este, mo¾ná probereme i císaøùv odpor k cestì okolo svìta, kterou nikdy ¾ádný Habsburk nepostoupil. A¾ ten vzpurný nimrod z Konopištì.
Prvnì jsem slyšel kolem sebe svištìt dìlové koule a jsem š»asten, zapsal si císaø ještì jako mladièký arcivévoda. U¾ jsem ovšem zmiòoval, ¾e jako váleèník císaø pøíliš neobstál, nakládaèka od Prusù v roce 1866, ale kupodivu pøinesla pro zemì mocnáøství i mnoho pozitivního. Snad i císaø si uvìdomil, co u¾ vìdìl Napoleon: S neschopností rakouských generálù je mo¾no poèítat jako se stálou skuteèností. Po té neš»astné válce se zaèaly rušit nesmyslné hradby okolo mìst, ta se rozrostla do šíøky i krásy. Tøeba o tom jak to vypadalo v Praze, vypovídá Neffova obsáhlá kronika Sòatky z rozumu, skvìle adaptovaná ÈT.
Císaø se zajímal o divadla. Prohlédl si výstavu soutì¾ních návrhù na stavbu budovy Národního divadla, kde ho zaujal zejména projekt Josefa Zítka. Divadlu vìnoval 5 tisíc zlatých. Samozøejmì navštívil také Prozatímní divadlo, které na poèest vzácného hosta nastudovalo Smetanovu Prodanou nevìstu. Na Pra¾ském hradì udìlil Františku Palackému Øád ¾elezné koruny druhé tøídy „za zásluhy o vìdu a zvláštì dìjepis èeský“. V závìru návštìvy rozhodl o zboøení pra¾ských mìstských hradeb, které mìstu dosud bránily v dalším rùstu.
O stavu císaøovy duše asi víc vypovídá úryvek z dopisu milované Sissi z roku 1866: Musím dále nést trpìlivì svou samotu. Hodnì u¾ jsem v tomto smìru musel vydr¾et a nauèit se vydr¾et a èlovìk si nakonec zvykne… ji¾ o tom nebudu psát, jinak by naše korespondence byla pøíliš nudná…
Šest hodin týdnì vìnoval pravidelným osobním audiencím, kterých se mohl zúèastnit prakticky ka¾dý obèan øíše: „Vedle dam a pánù v elegantních toaletách resp. ve fraku a uniformì tísnilo se èasto mnoho sedlákù v národních krojích nebo nuznì obleèených.“
O císaøské šetrnosti pøidám vzpomínku osobního komorníka: Kdy¾ jsem císaøe šetrnì upozornil na to, ¾e ko¾ešina bìhem dvaceti let u¾ívání vykonala zajisté u¾ sdostatek svou slu¾bu, odvìtil císaø lakonicky: „Ale – to by pøece stálo mnoho penìz.“ Po dlouhém vyjednávání prohlásil císaø, ¾e je ochoten nechat si udìlat nový ko¾ich, ale pouze z lišèí ko¾ešiny, „aby to moc nestálo“. Koneènì jsme se dohodli na dobré, ale lehké ko¾ešinì, která byla zhotovena dvorním ko¾ešníkem za cenu osmi set korun. To bylo ovšem císaøi, zastávajícímu stanovisko, ¾e ka¾dý osobní výdaj je zbyteèný, pøíliš mnoho penìz a stálo mne to opìt mnoho potu a výmluv, ne¾ se císaø rozhodl si ko¾ich ponechat…
„Pøesnì o pùl ètvrté pøistoupil jsem dennì k lù¾ku císaøovu a probudil jej stereotypními slovy: Kladu se k nohám Vašemu Velièenstvu a pøeji dobrého jitra, naèe¾ mi císaø poka¾dé podìkoval a otázal se po poèasí. Pak vyskoèil z postele a ranní toileta zapoèala…
Jakmile císaø skonèil ranní toiletu, poklekl ke krátké modlitbì a odebral se pak, ani¾ by nìèeho pojedl, k psacímu stolu, na kterém byla pøipravena akta pøehlédnutá den pøedtím…
Obìdval v¾dy na svém psacím stole… Obìd byl podáván najednou na velkém støíbrném tácu, který byl polo¾en pøed císaøe na stùl. Zde nacházela se v malebném nepoøádku napravo vyøízená, nalevo nevyøízená dosud akta a mezi tìmito akty císaø obìdval. ®e se takto mnohdy i velmi dùle¾itá akta vracela s mastnými skvrnami, nemusím podotýkat…. Polední pøestávka pro císaøe neexistovala. „Akta, akta,“ volával v¾dy, nemìl-li jich dostatek, pravdìpodobnì v domnìnce, ¾e ve vyøizování akt le¾í státnická moudrost spravování velké øíše…
28. kvìtna 1872 císaøovna matka ®ofie Frederika umírá. Je na zemi nìco dra¾šího ne¾ matka? Mohou nás dìlit jakékoli rozdíly, ale matka je v¾dycky matka, a kdy¾ o ni pøijdeme, pohøbíme v jejím hrobì i velkou èást vlastního ¾ivota.
Slavnostní a pøitom srdeèné pøijetí, jakého¾ se mi dostalo dnes v Praze, mne velice potìšilo. Pobyt v Praze jest mi vùbec velmi milým a pøíjemným a jak by ne, v¾dy» syn mùj stal se ji¾ hotovým Pra¾anem. Dìkuji vám, pánové! To øíkal císaø pra¾ským radním v roce 1880. A není asi pravda, ¾e bojkotoval èeské Národní divadlo. Pøi stejné návštìvì si stavbu prohlédl, vìnoval na ni ze svých soukromých fondù nìkolik darù. S potìšením vidím, ¾e se divadlo národní blí¾í brzkému ukonèení. Bude to stavba monumentální, dùstojný stánek dramatické múzy, slou¾ící zároveò k okrase Prahy a ku cti národa, který¾ jej zøídil. Skvostná to vyhlídka. Jedna z nejkrásnìjších v Evropì.
Prostøední èást uzavøu císaøskou tragedií, asi nejhorší v jeho ¾ivotì. Sebevra¾da jeho jediného (legitimního) syna a následníka trùnu Rudolfa v Mayerlingu v roce 1889 je vlastnì dodnes nevysvìtlenou záhadou. Vztahy mezi císaøem a synem urèitì nebyly ideální. Takhle syn charakterizoval otce: Náš císaø nemá ¾ádného pøítele, jeho charakter, jeho povaha to nepøipouštìjí. Stojí opuštìný ve svých výšinách, se sluhy mluví s ka¾dým jednotlivì o jeho pracovních zále¾itostech, úzkostlivì se však vyhýbá rozhovoru, proto toho ví tak málo o myšlení a cítìní lidí, o názorech a mínìní lidu… Vìøí, ¾e nyní ¾ijeme v nejš»astnìjším období Rakouska, oficiálnì se mu to øíká, v novinách ète pouze èervenì zatr¾ená místa, a tak je oddìlen od veškerého styku s lidmi, od ka¾dé nestranné, opravdu dobøe mínìné rady.
Kdy¾ došlo k tragédii, strávil u tìla mrtvého syna celou noc. Svìdkové uvedli, ¾e do rána zcela zešedivìl. Bìhem zádušní mše se pøemohl jen s nejvìtším vypìtím, ale v kryptì se pak rozplakal a zhroutil. Netajil se tím, ¾e ztratil hlavní motivaci svého konání – nyní u¾ jen bude plnit své povinnosti.
Nekonèím tuhle èást vesele, vím, ale císaøe u¾ mnoho velkých radostí opravdu neèekalo.
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora