Střípky z mocnářství

vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…

Franta Procházka,

nebo také „Starej Procházka“, to byly tituly, kterými Češi titulovali jeho apoštolské veličenstvo Císaře Františka Josefa I. Připomeňme si hned v úvodu, že na trůnu vydržel od svých osmnácti let až do své smrti v roce 1916. Byl na něj posazen v prosinci roku 1848 po abdikaci slabomyslného Ferdinanda I. zvaného Dobrotivý. Ten potom dožíval na pražském hradě a těšil se mezi lidmi vlídné úctě jako Ferdáček.

Slíbil jsem všem národnostem volné vyvíjení a rovná práva a slib svůj budu uměti vyplniti. Ať pak národové velké říše mé mluví jakýmkoli jazykem, důvěřuji se, že se všichni přiznají a osvědčí co praví synové obecní vlasti.

Takhle promlouval osmnáctiletý císař 6. prosince 1848 k delegaci moravského zemského sněmu. A s odstupem skoro dvou set let soudím, že se o to poctivě snažil. Je možné, že Češi nepatřili k jeho národům nejoblíbenějším, ale není také pravda, že je nenáviděl.

Se srdcem krvácejícím mám na mysli utrpení, které postihlo mé milované Království české a věrné hlavní město Prahu. Předmětem mé nejhorlivější péče bude, aby trpce navštívené zemi včas rychlá a vydatná pomoc poskytnuta byla. Nedbal jsem nikdy na podezřívání věrného obyvatelstva českého, naopak obdivuji důstojné, věrné a sebezapírající chování věrného města Prahy a celé země české.

Toto říkal naopak císař české deputaci ve Vídni poté, co rakouská generalita dostala v roce 1866 pěkně na frak s Pruskem. K přezdívce Starej Procházka se ještě dostanu, vraťme se k mladičkému císaři.

O tom, že byl sexuálně čiperný, jsem se už zmiňoval. Prvního atentátu se dočkal po dvaadvacátém roce věku a není tak úplně jasné, zda za ním byla nešťastná láska, nebo maďarský nacionalismus.

Není to nic zvláštního, já sdílím jen osud svých hodných vojáků v Miláně… konstatoval po atentátu císař, který ještě došel pěšky domů, ač byl dost vážně zraněný na hlavě. Mladý atentátník skončil na šibenici.

Složitým vztahům s milovanou manželkou Alžbětou, známou světu jako Sissi, se časem budu věnovat, a tak zatím jenom připomenu, že z císařského manželského lože vzešly čtyři děti. Tři dcery a jediný syn Rudolf, jehož život určitě také nepominu. Jedna z dcer zemřela mlaďounká, zbylé dvě žily svůj klidný rodinný život jako manželky a matky.

Jako mladý hoch se prý František bál trochu koní a byl vůbec dítě spíše plaché. Vycvičil se ale a měl později pověst skvělého jezdce. Horší už to bylo s jeho vojevůdcovstvím. V padesátých létech devatenáctého století se na čas postavil do čela svých vojsk a žádná sláva to opravdu nebyla. Třeba „byla vojna byla, tam u Solferina a teklo tam krve, krve po kolena.“ Možná byl ukázněný a vycvičený voják, ale asi nebyl ten, kdo strhne vojáky s tasenou šavlí.

Vůbec výchova mladého císaře je kapitola velmi zajímavá. Patřil prý od dětství k dětem přizpůsobivým, po celý život ovládal dobře sedm jazyků, česky prý dobře rozuměl, ač nemluvil. Byl i výborný tanečník, pochodovat uměl skoro dřív než mluvit, vojenský dril mu byl vštěpován odmalička. Působil občas trochu chladně, odtažitě, ale současně všichni jeho sloužící zdůrazňovali jeho slušnost a laskavost, fakt, že nikdy neporoučel, vždycky jenom žádal.

Otec Františka, František Karel z větve habsbursko - lotrinské byl člověk velmi zdvořile řečeno prostoduchý. Byl mladším bratrem Ferdinanda Dobrotivého, který z podobných důvodů rezignoval, patrně tam ta rodová degenerace dost kulminovala. Císařovna Žofie byla označována za jediného muže na císařském dvoře a i seriózní životopisci Habsburků soudí, že zejména druhorozený a prý schopný Maxmilián nebyl skutečným potomkem slabomyslného otce. K mexickému dobrodružství císařova bratra se časem ještě vrátím.

Když mladý císař nastoupil na trůn, přidal si k Františkovi, který symbolizoval tradici, ještě jméno Josef, s odkazem na reformy syna Marie Terezie. Tak zase příště, 86 let života slavného císaře si zaslouží nejméně tři má vyprávění…

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora