Støípky z mocnáøství
Nabídnu vám je neuèesanì a na pøeskáèku. Pár støípkù z mocnáøství. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty moje støípky budou snad spíš vlídné úsmìvné.
Obèan Èehona
Zachovej nám Hospodine
Císaøe a naši zem
Dej, a» z víry moc mu plyne
A» je moudrým vladaøem
Hajme vìrnì trùnu Jeho
Proti nepøátelùm všem
Osud trùnu Habsburského
Rakouska je osudem.
Plòme vìrnì povinnosti
Braòme právo poèestnì
A kdy¾ tøeba, s ochotností
V boj se dejme stateènì
Na pamìti vìèné mìjme
Slávu vojska vítìznou
Jmìní, krev i ¾ivot dejme
Za Císaøe, za vlast svou!
Èeho nabyl obèan pilný
Vojín zbraní zastávej
Umìním i vìdou silný
Duch se vzmáhej, jasnì skvìj
Bo¾e raèi¾ pøízeò dáti
Naší vlasti milené
Slunce Tvé a» vìènì svítí
Na Rakousko bla¾ené.
Do úvodu jsem dal zámìrnì celý èeský text oficiální hymny. Kdy¾ si ho pozornì pøeètete, není asi mnoho pasá¾í, které byste negovali. Ale k obèanu Èehonovi. To byla taková dost hanlivá pøezdívka spoøádaných obèanù, vìrných øíši. Pou¾ívala se ještì za první republiky, proto¾e velké procento státních úøedníkù pøešlo do správy demokratického èeskoslovenského státu. No a i tìm se obèas øíkalo Èehonové. I v armádì byly problémy. Zahranièní legie byly protì¾ovány i na úkor dùstojníkù rakouské armády, kteøí svým pøíklonem k odporu Èechù proti císaøství riskovali i obvinìní z velezrady. A za to se v ka¾dé armádì v dobì války staví ke zdi.
Pøiznejme si, Èehony nemìl v oblibì jenom opilec Hašek.
Takhle o nìm psal v roce 1911 Karel Èapek:
Zde ještì nìkolik rysù jeho povahy:
O Katonovi Starším se praví, ¾e nikdy nevyšel z Øíma; to je smìšná malièkost proti katonovské ctnosti Èehony, který nikdy nevyšel z Rakouska.
Jeho politickým ideálem bylo, aby Èechy byly povýšeny na císaøství se sídelním a hlavním mìstem Vídní. Nejradìji jedl císaøské øízky a takzvaný kajzršmorn.
Zvláštní zásluhou jeho je, ¾e nikdy nekandidoval za poslance, ani za vládního ne; za to obdr¾el zlatý záslu¾ný køí¾ s korunou.
Nejš»astnìjší byl v plnìní obèanských povinností. Pøi volbách se dostavoval v¾dy první k urnì, sváteènì odìn a povznesen dùle¾itostí chvíle, a èekal tøeba dvì hodiny, ne¾ byl povolán k osudí, aby odevzdal svùj v¾dy prázdný hlasovací lístek.
Vojákem nebyl; veteránem byl. Kdy zemøel, není známo. Nyní dlí v císaøství nebeském.
Chtìl jsem v prvním textu trochu pøiblí¾it atmosféru, která v novì se rodící demokracii panovala po pádu c. a k. mocnáøství. Mùj pohled ale bude opravdu vlídnìjší, snad i chápavìjší. Vìøím ¾e se s ním ztoto¾níte. Vra»me se spolu spíše s úsmìvem k nìkterým známým i ménì známým historkám. Zaèneme Císaøovými milenkami?
Tak jsme se s Ludmilou sladili noty a falešnì jsem hrál zase já. Tímhle ty støípky mìly zaèínat, pokraèovat u¾ budou snad lépe.
První støípek jste si ji¾ pøeèetli, tak jen pro zopakování:
Císaøovy milenky
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora