Atalanta

Tentokrát nenabídnu právě veselý příběh, ač v něm potkáme ženskou krásu i mužskou statečnost. A nepíšu prosím o fotbalovém klubu, ale příběh z antiky.

Kdo byl tím nepřejícím otcem krásné lovkyně, není tak úplně jasné. Tam se stopy trochu rozplývají v oblacích nad Olympem. Jisté ovšem je, že ten král toužil po mužském potomkovi, a když se narodilo děvče, nechal je pohodit v lese napospas zvěři. Jak už to tak bývá, nejen pohozené kloučky někdo zachránil. Malou Atalanté snad kojila dokonce medvědice a projevilo se to na její kráse, ale i fyzické zdatnosti. Předčila, podle pověsti, muže v lovu i běhu.

K prvnímu smutnému příběhu se Atalanté připletla velmi nezaslouženě, přesto tragicky. Když kalydonský král Oineus rozesílal bohům povinné desátky ze své úrody, nějak zapomenul na bohyni lovu Artemis. A ta trestala rychle. Do království poslala děsivého obřího kance, který kraj plenil bez lítosti. Králův syn Meleagros zorganizoval trestnou výpravu. Dopadla sice nakonec dobře, kanec padl především ranou Melagrose. Ovšem ten nabídl staženou kůži z kance krásné Atalanté, která svým šípem jako první zkrvavila štvaného kance. Potom se ten příběh láme velmi tragicky. Dva strýcové Melagrose žárlili na trofej pro Atalanté, vypukla hádka a mladý princ oba strýce zabil. Matka princova a sestra obou zabitých řešila dilema vpravdě antické. Má dát přednost lásce mateřské před láskou sesterskou? Spálila osudný kus dřeva, na který byl podle předpovědí sudiček vázán princův život, vlastního syna tím zabila a sama potom spáchala sebevraždu.

Ke krásné Atalanté se přihlásil otec, který jí dříve zavrhl, a tak byla dvojnásob žádanou nevěstou. Ona o ctitele příliš nestála a tak rozhodla, že si vezme toho, kdo ji porazí v běhu. Ovšem, když prohraje, zaplatí hlavou. Podle počtu dobrovolných obětí ctitelů je jasné, že její krása vábila pořád. V běhu ji ale neporazil žádný muž. Až Hippomenés zvítězil, ale s pomocí bohyně Atheny. Ta mu dala tři jablka, která v běhu odhazoval, a tím zpomaloval úprk krásné soupeřky.

Ani závěr příběhu není slunný. Ač se Atalanté a Hippomedes velmi milovali, znelíbili se bohům a za znesvěcení posvátného místa byli potrestáni. Když se tam jednou objímali, šíje se jim proměnily v plavé hřívy, nohy a ruce v drápy. Stali ze z nich lvi. A tak nám zůstala jenom vzpomínka na krásnou a pružnou Atalanté, jejíž obličej prý nebyl ani úplně ženský, ale ani mužský.

Josef Hejna

***

Zobrazit všechny články autora