Olympijské zajímavosti
Nyní je naèase zamìøit se na nìkolik meteorologických a klimatologických postøehù z novodobých Olympijských her. O úspìchu našeho Hudce na berlínských Olympijských hrách v roce 1936, kde i sportovní gymnastika se odbývala pod širým nebem, jsem se u¾ zmínil, z londýnských OH si pak mù¾eme pøipomenout první Zátopkovy medaile, z nich¾ jednu støíbrnou vybojoval v dešti.
Z našeho pohledu pak byla zajímavá na pøíklad olympiáda v Melbourne v roce 1956, která byla první na ji¾ní polokouli, a tak kromì nezvyklého klimatu se konala pro vìtšinu závodníkù ve velmi neobvyklé dobì – na pøelomu listopadu a prosince. Jako patrioti se ale musíme podívat zejména do Mexika, kde v roce 1968 naši sportovci záøili nejvíce. Pøivezli 7 zlatých medailí (z toho jen V. Èáslavská 4), 2 støíbrné a 4 bronzové. V hodnocení národù jsme tehdy byli podle poètu všech medailí na 9.-10. místì a podle zlatých medailí na 7. místì!
Tyto hry se konaly pro nás støedoevropany i pro pøevá¾nou èást dalších úèastníkù ve velmi nezvyklé nadmoøské výšce (2300
m n/m.) a také opìt i v dosti nezvyklém termínu – od 12. do 27. øíjna. A tak sportovci mìli poøádnì posunutou závodní sezónu! Termín byl vybrán zcela správnì z klimatických dùvodù, nebo» sice tropické, ale horské klima skýtá v tomto období ideální podmínky – maximální denní teploty kolem 20°C. a zejména je velmi malá pravdìpodobnost a navíc jen slabých srá¾ek, prùmìrnì jen 3 – 5 dnù v mìsíci, i kdy¾ v tomto pøípadì klimatické údaje ponìkud selhaly. Pøesto na tìchto hrách padlo 43 svìtových rekordù, zejména v plavání a v lehké atletice. V bazénu témìø ka¾dý skok do bazénu znamenal svìtový, nebo alespoò olympijský rekord . Na lehkoatletickém oválu se zde poprvé bì¾elo v olympijském závodì na 100 m v èase pod 10 sekund a v trojskoku padl svìtový rekord dokonce 5x! A jeden další svìtový výkon doslova ohromil celý svìt.
Dvaadvacetiletý americký dálkaø Bob Beamon pøekonal jediným povedeným pokusem stávající svìtový rekord ve skoku dalekém o více ne¾ pùl metru výkonem 890 cm! Zcela jistì mu k tomu pomohla jak nadmoøská výška s øidším vzduchem, tak i zøejmì povolená 
podpora vìtru. Jako kuriozitu mù¾eme uvést, ¾e tento výkon museli rozhodèí mìøit klasicky ocelovým pásmem, nebo» kolejnièka moderního optického mìøícího zaøízení byla krátká! Tento výkon je olympijským rekordem dodnes, jako svìtový rekord vy¾el 23 let a byl pøekonán a¾ v roce 1991, kdy na mistrovství svìta v Tokiu skoèil další Amerièan M. Powell o 5 cm dále. A mù¾eme i pøidat vìtrnou epizodu z tohoto Tokijského závodu. Fenomenální atlet C. Lewis zde skoèil 891 cm, pokus byl regulérnì uznán do závodu, ale kvùli nepovolené podpoøe vìtru není zaznamenán ve svìtových tabulkách.
Další nevídaná událost se stala na Zimních olympijských hrách v Japonském Sapporu v roce 1972. Klimatické podmínky poèátkem února se sice od tìch našich liší pouze v ni¾ších noèních minimálních teplotách, ale hlavnì kvalita snìhu tam je jiná. A tak tento místní sníh nahrával do noty Japoncùm. Ve skokanském závodì na støedním mùstku (kritický bod 60 m) dominovali Japonci, kdy¾ vyhrál J. Kasaja a i další dvì místa na stupních vítìzù obsadili Japonci. Náš J. Raška byl 5. a K. Kodejška 7. Po nìkolika dnech se Evropa chystala oplatit Japoncùm tuto svou porá¾ku v závodì na velkém mùstku s kritickým bodem 90 m. A to, co se odehrálo v tomto závodì, skokanský svìt ještì nikdy neza¾il a také u¾ asi neza¾ije! Kdy¾ se spouštìl po nájezdové vì¾i ke hranì velkého mùstku Polák W. Foruna, jistì netušil, jak jeho skok dopadne.
Odraz mu vyšel, letová fáze se také povedla a tìsnì pøed doskokem pøišel poryv vìtru, který ho nadnesl a prodlou¾il jeho skok o více ne¾ 10 metrù! Proto¾e Fortuna doskok zázraènì zvládl, dopadl do vzdálenosti 111 m, získal 130 bodù a vedl o 5 bodù pøed Kasajou, který skoèil 106 m. Pøes hranici 100 m se dostal u¾ jen Nìmec M. Wolf a náš Raška pak byl s délkou 99 metrù na 4. místì. Druhé kolo pak pøineslo nevídané zmìny v poøadí. Pøes 100 m opìt skoèili pouze tøi skokané, ale mezi nimi nebyl ani jeden z favoritù! Kasaja skoèil jen 85 m, Raška 89 m, vedoucí Fortuna jen 87,5 m a zcela propadli i další Japonci. A to doslova, nebo» všechny tyto skokany naopak vítr „uzemnil“! Nejlépe se skok vydaøil Švýcaru Steinerovi. Skoèil
103 m, a pøesto¾e byl po prvním kole a¾ osmý se ztrátou témìø 30 bodù za Fortunou, vyneslo mu to støíbrnou medaili, Kasaja skonèil 7. a Raška 10. Po dosti dlouhém pøepoèítávání bodù Fortuna porazil Steinera nejmenším mo¾ným rozdílem o 0,1 bodu! Fortuna tak získal pro Polsko první zlatou medaili v této disciplínì.
Vítr se výraznì podepsal i na prùbìhu Zimních olympijských her v kanadském Calgery v roce 1988, a to dokonce nìkolikrát. A opìt to byla vlastnì kombinace podmínek klimatických a povìtrnostních. V mírném horském klimatu jsou v této oblasti prùmìrné teploty v únoru asi o 8°C. ni¾ší ne¾ u nás, ale z povìtrnostního hlediska je tohoto prùmìru dosahováno znaènými teplotními výkyvy, které zpùsobuje vítr zvaný chinook. Je to teplý vítr podobný alpskému fénu, fouká od západu a na závìtrné stranì høebenù Skalistých hor zpùsobuje velmi rychlé oteplování, nìkdy o více ne¾ 10°C. bìhem necelé hodiny! A tak na tìchto hrách se zpoèátku udr¾ovalo mrazivé poèasí, pak bylo tak vìtrno, ¾e se závody skokanù musely nìkolikrát odkládat. Fin M. Nikänen získal tøi zlaté medaile (na obou mùstcích a v závodì dru¾stev), ale ani našinci nevyšli na prázdno. Na velkém mùstku byl P. Ploc druhý, J. Malec 3. a J. Parma 5. Nápor chinooku pøinesl v druhé polovinì her výraznou oblevu, a tak zejména pøi bì¾eckých disciplinách bylo velmi tì¾ké zvolit správné mazání ly¾í. Povedlo se to našim bì¾cùm ve štafetì na 4x10 km, kdy velmi pøekvapivì vybojovali bronzovou medaili.
Jistì by se ještì našla celá øada dokladù, jak naše atmosféra ovlivòuje tak i onak všeliké vrcholové sportování, ale jako malý dùkaz snad tìchto nìkolik olympijských pøíbìhù postaèí.
Vladimír Vondráèek
* * *
Kolá¾ anotaèního obrázku pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora