Vladimír Vondráèek: Skleníkový efekt
Proto¾e nejsem placen od øádku, mohu si dovolit pár posledních øádkù z minula klidnì okopírovat.
Prùmìrná teplota zemského povrchu èiní v souèasné dobì + 15°C, a kdybychom nemìli zemskou atmosféru, mìli bychom zde teplotu –15°C! Ten velký rozdíl vzniká známým tzv. skleníkovým efektem, pøi kterém atmosféra dobøe propouští nìkteré slo¾ky sluneèního záøení smìrem k zemském povrchu, který se tak ohøívá, ale zpìt do prostoru vyzaøuje pøevá¾nì jen tepelné infraèervené záøení. Pro toto infraèervené záøení jsou však "skleníkové plyny" nepropustné, tak¾e toto záøení pøispívá ke zvýšení prùmìrné teploty pøízemních vrstev atmosféry Zemì. Hlavními skleníkovými plyny jsou vodní pára, oxid uhlièitý a metan.
Podobný úèinek však napøíklad mají i èlovìkem vyrábìné freony, které navíc rozkládají ochrannou ozónovou vrstvu ve vysoké atmosféøe Zemì. Tam pak vznikají povìstné ozónové díry, zejména v oblasti Antarktidy v období nástupu jara na ji¾ní polokouli. Ozónová vrstva pøitom normálnì brání pøístupu ¾ivotu nebezpeènému ultrafialovému záøení Slunce a¾ na zemský povrch. Ještì pøed 700 miliony let bylo kyslíku v zemské atmosféøe tak málo, ¾e ozónová vrstva nemìla z èeho vznikat. V dobì, kdy ozónová vrstva neexistovala, byl ¾ivot na Zemi omezen na hlubiny oceánù, moøí a jezer, nebo» voda ultrafialové záøení vydatnì pohlcuje. Kyslík tak postupnì a velmi pomalu dodávaly do ovzduší a¾ zelené rostliny pøi fotosyntéze. Kosmické záøení postupnì pøemìòovalo nìkteré molekuly na ozón, co¾ je tzv. izotop kyslíku, jeho¾ molekula je tvoøena tøemi atomy kyslíku (normální molekula kyslíku má atomy dva) a v atmosféøe ho není mnoho.
Kdyby se všechen ozón nad urèitou oblastí zemského povrchu shromá¾dil u zemì za standardních tlakových a teplotních podmínek, vznikla vrstvièka vysoká pouze kolem 3 mm! Známá Dobsonova jednotka (DU) je pak definována jako jedna setina této vrstvièky. Celkové mno¾ství ozónu v této vrstvì kolísá kolem hodnoty 300 DU - v závislosti na synoptických podmínkách (poèasí), roèním období (klima) a zemìpisné šíøce. Kdyby souèasná ozónová vrstva zanikla, ultrafialové záøení by postupnì zahubilo vše ¾ivé na Zemi. Problém freonù v atmosféøe však byl u¾ naštìstí vyøešen, nebo» jejich pou¾ívání – na pøíklad v rùzných mrazících pøístrojích - bylo zakázáno.
Asi správnì tušíte, ¾e jsme se teï dostali na tenký led problematiky globálního oteplování, pøesnìji globálních zmìn klimatu, která byla bohu¾el zejména v novém tisíciletí neuvìøitelnì zpolitizována! Samozøejmì nechci pøilévat olej do ohnì v tak dost u¾ rozjitøených diskuzích a omezím se jen na objektivní konstatování, ¾e ka¾dá z obou stran tohoto svìtového sporu má svou pravdu. Mnohem vìtší kolísání a zmìny klimatu prostì existují a èlovìk se na nich jistì jistým zpùsobem podílí u¾ od pravìku, kdy zaèal kácet lesy, aby získal pùdu pro zemìdìlské plodiny. U¾ v 19. ale zejména ve 20. století se èasto choval k atmosféøe dosti nešetrnì, ale – je nezbytnì nutné ne dvakrát, ale radìji ètyøikrát mìøit, ne¾ „øízneme“ a budeme financovat celosvìtové projekty na „ozdravìní“ našeho ekosystému! Lidstvo si musí uvìdomit nejen své ekonomické mo¾nosti, které mohou být samozøejmì posuzovány z rùzných hledisek a v nich¾ jsou skryty i rùzné aspekty humanitární, ale i mnohem objektivnìjší mo¾nosti technické a energetické. Málokdo ví, jak nepatrné zdroje pøírodní energie dovedeme vyu¾ít ve srovnání s gigantickými zdroji energetických procesù, které probíhají v naší zemské atmosféøe. Jsou to toti¾ èísla s takovým poètem nul, ¾e pro nì snad u¾ ani nemáme slovnì èíselné pojmenování!
Tak¾e - s tolerancí, která by mìla panovat na všech stranách – samozøejmì je tøeba chránit naše ¾ivotní prostøedí radìji více ne¾ ménì, ale po zralém uvá¾ení všech našich mo¾ností, s pøihlédnutím ke všem zøejmým i latentním rizikùm a koneèná rozhodnutí dìlat v¾dy s chladnou hlavou! Skoro by se dalo dodat – k tomu nám dopomáhej Bùh, Jahve, Alláh, Buddha èi veškerý Všehomír!
***
Zobrazit všechny èlánky autora