Vladimír Vondráèek: Biosféra
Biosféra samozøejmì nemá nic spoleèného s biografem, ale je to mo¾ná nejzajímavìjší èást „obalu“ naší zemìkoule. Je to èást planety s vhodnými podmínkami pro vývoj ¾ivota, tedy èást, kde se – by» tøeba i jen sporadicky a nepravidelnì - vyskytují nìjaké formy ¾ivota. Proto se jí také nìkdy øíká „¾ivý obal Zemìkoule“.
Biosféra zahrnuje èást atmosféry pøibli¾nì do výšky 16 -18 km v oblasti tropù a do 9 -10 km v polárních oblastech, tedy tzv. troposféru, dále prakticky celou hydrosféru, tedy svìtový oceán a vody pevnin, a nakonec i úzkou vrstvu litosféry (zemské kùry) do desítek metrù pod povrchem pùdy a v pøípadì výskytu jeskyní obývaných ¾ivými organismy tøeba a¾ do hloubky nìkolika kilometrù. Tlouš»ka biosféry èiní jen pár desítek kilometrù a pøi polomìru Zemì zhruba 6400 km objemem zabírá jen pár desetitisícin celkového objemu Zemì!
Biosféra vznikla asi pøed 3,5 – 4 miliardami let a její souèástí jsou také mikroorganizmy, rostlinstvo a ¾ivoèišstvo. Základním procesem ve vývoji biosféry je vlastnì pøetváøení anorganické hmoty pomocí sluneèní energie na hmotu organickou. Z chemických prvkù hrají v tom procesu nejvýznamnìjší úlohu kyslík, uhlík a vodík, které pak tvoøí 96,5 % ¾ivé hmoty. ®ivá hmota – biomasa, která kdysi tak zamotala hlavu jedné naší mladé èeské „zelené“ poslankyni, vzniká zejména pøi rostlinné fotosyntéze a potravním øetìzcem pøes trávu, seno, mléko a maso se dostaneme tøeba a¾ k sušenému trusu. ®ivá hmota na Zemi plní dùle¾ité bio-geochemické funkce - zúèastòuje se na výmìnì plynù a jejich pøemìnì, ¾ivé organizmy hromadí v sobì chemické prvky z vnìjšího prostøedí a podílí se na chemické pøemìnì látek, tedy na kolobìhu látek na Zemi. Biosféra plní i další dùle¾ité funkce spojené s èinností èlovìka a mù¾e se i významnì podílet na „výrobì“ v souèasnosti tak velmi atraktivních obnovitelných zdrojích energie. Souèasná struktura biosféry je produktem dlouhého vývoje mnohých rùznì slo¾itých systémù, které postupnì smìøují k dosáhnutí stavu dynamické rovnováhy.
Kdyby se veškerá ¾ivá hmota rozlo¾ila rovnomìrnì po ploše celé zemìkoule, vznikla by vrstvièka vysoká pouze necelých 5 mm! V biosféøe velmi výraznì pøevládají rostlinné fotosyntetické organizmy, na ¾ivoèišnou slo¾ku pøipadá jen necelých 10 %, a pøitom vìtšina ¾ivoèichù ¾ije v moøích a oceánech. Fyzikální a chemické podmínky v této vrstvì jsou pøitom relativnì neuvìøitelnì stabilní. Na tom má zásluhu stálý záøivý výkon Slunce, který bìhem tisíciletí kolísá nanejvýš o nìkolik desetin promile, a samozøejmì i stálá obì¾ná dráha Zemì kolem Slunce. Dalším podstatným faktorem je výskyt vody zejména v oceánech, co¾ pøedstavuje fantasticky pøesnì vyladìný termostat. Právì zásluhou oceánù se naše Zemì v minulosti ani pøíliš neochladila ani nepøehøála, a proto je opravdu jedineènou planetou v celé Sluneèní soustavì. Na nejbli¾ších sousedních planetách Venuši a Marsu se voda v kapalném skupenství na povrchu vùbec nevyskytuje a podmínky pro ¾ivot tam dnes rozhodnì neexistují.
Prùmìrná teplota zemského povrchu èiní v souèasné dobì + 15°C, a kdybychom nemìli zemskou atmosféru, mìli bychom zde teplotu –15°C! Ten velký rozdíl vzniká známým tzv. skleníkovým efektem, o nìm¾ si, s dovolením, povíme pøíštì.
***
Zobrazit všechny èlánky autora