Kuchaøské zajímavosti – 2
Centrem rušného obchodu se stala a¾ do konce 14. století Praha. Do mìsta se pøivá¾ely plodiny z èeského venkova i ze zámoøí (mandle, hrozinky, fíky, rý¾e, šafrán, muškát, cicvár atd.) V té dobì se stala nedílnou souèástí obìda polévka. 
Na zaèátku 17. století se kuchaøi v Praze seskupili do cechù, které byly pod ochranou svatého Vavøince. Mìly svá práva, výsady, kvartální schùze a pokuty. Tyto cechy se udr¾ely a¾ do vlády Josefa II., který je nakonec ale zrušil.
Podíváme-li se do kuchynì Karla IV., zjistíme, ¾e jeho strava se øídila pokyny lékaøe mistra Havla. Ten své rady shromá¾dil v rukopise, který je uchován v Roudnici, v Lobkovicovì knihovnì. Lékaø svému panovníku radil, aby po probuzení prvním jeho krokem bylo vypuzení všeho, co zbyteèného v jeho tìle jest - po trávení z minulého dne.
„Bude-li èas a místo pøíhodné, pak myj svoje ruce, tváø a oèi studenou vodou v létì, teplou v zimì. Tøi zuby sobì korou citronovou. Pak cviè na místech vysokých, èistých a dobrého vzduchu. Šat buï pohodlný a vonný.“
Mistr Havel zakazoval jísti králi stravu pøílišné teploty, jídla studená, vodnatá, mastná a jedovatá… Doporuèoval mu jenom takovou stravu, která dodává èlovìku sílu (jehnìèí, kùzleèí, telecí, slepièí, kapouny, èerstvá vejce, ryby…)
V dobì vlády krále Václava IV. se mezi mìš»any v Litomìøicích rozšíøilo nemírné hodování a tak panovník vydal naøízení, ve kterém stálo, ¾e pøi svatbách se mohou strojit pouze dva stoly, jeden pro mu¾ské a druhý pro ¾enské. Pøi køtinách se pak mají zváti toliko kmotøi a tøi, nebo ètyøi pøátelé a tìm se smí nabídnouti toliko nápoj. Pití takového nesmí trvati déle, ne¾ tøi hodiny.
Nejstarší èeská rukopisná sbírka kuchaøských návodù z 15. století se dochovala v Knihovnì Národního muzea v Praze. A nyní pro zajímavost jedno jídlo z této kuchaøky.
Štokfiš:
Stluè jej nejprv sekyrú na štoku a namoè jej v vláze, nech» mokne celú noc. Ráno jej pak zastav, a» vøe hodinu, neb o dvì. Potom jej vybeø z kotlíku a vybeø z nìho kosti. Zastaviš jej zase v èisté vodì a zasol vhod. Vezmi¾ potom mandluo, zlup jej, daj do panve a zetøi velmi dobøe. Potom jej rozpus» úkropem, a» je hustá smetana. A kdy¾ štofkiš bude, s ceï z nìhjo vodu, daj naò to mandluové mléko, omas» máslem novým, nebo starým, jestli o masopustì. Pakli by bylo v poustì, tehdy døevìným nebo lampovým olejem. Daj¾ cukru do nìho aby sládl, øezaných mandluo a øeckého vína. Usma¾ èistì cibule, velmi drobnì jej usekej a dej naò. Pak na nì daj pepø, zázvor a šafrán.
(Štofliš je ryba dosti špatná, kterou neuvaøíš, dokud ji holí nebo palicí silnì nenatluèeš. Co je døevìný nebo lampový olej se mi nepodaøilo zjistit).
Ráz èeské kuchynì se pozdìji - v 15. a 16. století zmìnil. Maso z domácích zvíøat se nakupovalo pøi sobotním trhu na celý týden. O Velikonocích se zaèala vejce barvit na èerveno. Jedlo se hodnì ryb rozmanitých druhù (kapøi, štiky, parmy, okouni, vizy, lososi, sumci, møenky, støevle, mihule, raci, slaneèci a tresky.) Z mouky se pekl chléb, koláèe, housky, ¾emle, calty, mazance, valdynì (peèivo z dýní) s mákem, dru¾bance …
V èeské kuchyni se pou¾ívalo mnoha ponìmèených výrazù, které velmi vadily tehdejšímu osvícenci mistru Janu Husovi. Ve svých spisech nabádal lid k pou¾ívání správných staroèeských názvù. Ne nìmecké slovo knedlík, ale šiška. Ne hantuch, ale ubrusec, ne šorc, ale zástìra…
I v 15. a 16. století pokraèovalo mezi vrchností a mìš»any nemírné ob¾erství, na které poukazuje nejen mistr Jan Hus, ale i slavný husitský arcibiskup Rokycana, mravokárce Petr Chelèický a sv. Václav. Nejvìtším høíchem je krmìní, pøecpávání a hrdlo prolévání vínem, co¾ pro mnohé jest na svìtì rozkoší a cílem.
Kaše
Vezmi povidel za dva peníze, rozdìlaj vodou a zadìlaj chlebem strùhaným. Daj kvìtu bezového, rù¾ového a opepø dobøe.
V Palermu u Neapole se na lékaøské škole dochovala kní¾ka z 16. století, která obsahuje pokyny pro udr¾ení zdraví. Nìkteré návody pak pocházejí z 14. a 15. století:
- Budeš-li vodu po stoje píti, zastudíš ¾aludek, pøekazíš ¾ití
- Pøi obìdì èasto støídmì píjej, vejce mìkké, nové radši jídej
- Chléb tvoj nebuï teplý, ani tvrdý, ale kvasný, lehký a vypeklý. Slaný, z dobrého zrna peèený, kúry nejez, krev spálenou èiní.
- Chléb slaný, kvašený, èistý zdravý jídej, jiný budi¾ podezøelý
Ze starých kuchaøek vybrala: Irena Atzlerová