Jak jsem se stala redaktorkou

Akupunktura

Akupunktura je lékařský obor, který má své zastánce i odpůrce, podle počtu pacientů v čekárně u paní doktorky Urbanové bych řekla, že je hodně těch, kterým pomáhá. Většinou si ji najdou pacienti, kterým nepomáhá žádná z tradičních metod léčby. Přicházejí zkusit, zda by jim právě akupunktura nemohla ulevit - např. s jejich nesnesitelnými bolestmi v zádech, při migrénách, hučení v uších apod.

Doba seniorů je časopis pro starší čtenáře, a tak velmi často píšu rozhovory právě se zajímavými seniory. Paní doktorka Urbanová je bezesporu jednou z nich. Ve věku dávno po sedmdesátce stále ještě pracuje, jak říká, nemá to srdce nechat své pacienty napospas.

Ostatně, přečtěte si to sami.
(poté, co článek vyšel, přišlo i několik dotazů na možnost přijít k ní do ordinace, takže je vidět, že téma zaujalo…)

Když od bolesti pomáhají ocelové jehličky…

Akupunktura je součástí tradiční čínské medicíny, je stará několik tisíc let. Je považována za vůbec nejstarší léčebnou metodu na světě, o čemž svědčí i nálezy akupunkturních jehliček ze zvířecích kostí, starých sedm tisíc let. Metoda se postupně rozšířila do Evropy a přijímána byla různě – od naprostého nadšení až po úplné zatracování.

Mezi její propagátory u nás patří i paní doktorka Magdalena Urbanová. Proč?

„Samozřejmě jsem tomu nejdřív moc nevěřila. Jako závodní lékařka jsem ale byla několikrát svědkem vyléčení lidí, jimž běžné lékařské metody nepomáhaly.“

U ženy se nesluší psát o věku, paní doktorka mi snad odpustí, když prozradím, že sedmdesátku už má dávno za sebou. Z osobního setkání ani z fotografií by to nikdo neuhodl. Dodnes – i když jen jedenkrát týdně – přichází pravidelně do své ordinace, plné čekajících pacientů.

I u nás byly počátky těžké. Akupunkturní body ani akupunkturní dráhy se nedají vědecky nalézt, část lékařů považuje alternativní medicínu za šarlatánství. Až do počátku osmdesátých let byla u nás zakázána a lékaři, kteří ji tajně využívali, byli trestáni.

Nejvíce pro akupunkturu u nás udělala dnes již zemřelá paní profesorka MUDr. Milada Barešová, vynikající pedagožka, která neúnavně prosazovala myšlenku začlenění akupunkturních postupů do lékařské praxe. Dnes už se vyučuje i na některých lékařských fakultách a v Institutu pro další vzdělávání lékařů, odkud vycházejí jako vyškolení lékaři- akupunkturisté tří stupňů. Na Slovensku jsou v tomto ohledu ještě dál, akupunktura je tam atestačním oborem.

„Já sama jsem se ale k základům akupunktury dostávala velmi obtížně, samostudiem. Později jsem se zúčastnila mnoha seminářů, a díky skvělým lékařům, propagátorům akupunktury, jsem jí propadla na celý život, využívám ji při léčení už více než dvacet pět let.

Mám za sebou zahraniční stáže a kongresy v mnoha zemích světa, ve vietnamské Hanoji na klinice akupunktury či na Srí Lance jsem s obdivem sledovala, jak akupunktura dokáže léčit. A co jsem se naučila, předávala jsem dál, dalším zájemcům na různých školeních.“

Ne každému a ne s každou nemocí může akupunktura pomoci. Bolesti v zádech, migrény, neurčité hučení v uších – to byly potíže pacientů, které jsem zpovídala v čekárně paní doktorky. A všichni se shodli i v tom, že pozitivní přístup, pohoda a klid, který z ní vyzařuje, dokáže navodit v ordinaci velmi příjemnou atmosféru. Paní doktorka to zkrátka s lidmi umí.

Velmi příznivý je vliv akupunktury u bolestivých stavů – např. bolesti zad, bolesti po úrazech či bolesti hlavy, může pomoci u funkčních poruch- např. při poruchách spánku, nálady, při nesoustředěnosti, pomáhá alergikům, ale i těm, kteří chtějí přestat kouřit, nebo kteří chtějí zhubnout.

„Jestli si někdy vzpomenu na důchod? No, někdy jo,“ směje se paní doktorka, „ale tady v okolí Čáslavi není žádná další ordinace, v níž by se léčilo pomocí akupunktury, a tak nechci své pacienty zklamat. Dokud můžu… Hodně pacientů mi posílají neurologové, v mé praxi už mi jich prošly rukama stovky. Když pak jehličky pomohou při těžkých migrénách někomu, kdo už v to po letech neúspěšného léčení nevěřil, je to radost.“

K medicíně Magdalenu Urbanovou vlastně přivedl autobiografický román, který o svém životě napsal švédský lékař Alex Munthe. Kniha ji velmi zaujala a ona se rozhodla, že se jednou stane také lékařkou. Nikdy toho nelitovala.

Paní doktorka velmi ráda cestuje, parťačkou je jí nejlepší kamarádka. Cvičí, plave, je členkou Sokola. A před několika lety začala s francouzštinou. Těší se z toho, že letos maturující vnučka se chystá na medicínu.

„Vždycky je lepší, když přijde pacient s důvěrou, psychicky naladěn, připraven jít svému uzdravení naproti. Neléčím nikoho, kdo nepřichází z vlastní vůle. Ptáte se na léčitele? Mohou pomáhat akupresurou, jehly by používat neměli. Vždycky je lepší, když léčení provádí odborník. Když lékař a léčitel spolupracují, je to úplně nejlepší. Ale takové spojení je málo časté. Je to škoda.“

I v takovéto tradiční medicíně dochází postupně k pokroku, k dráždění akupunkturních bodů se využívá laser, elektroakupunktura, ale to podstatné zůstává po tisíciletí stejné – drážděním konkrétních bodů znovu vrátit rovnováhu toku energie v akupunkturních drahách, a tím odstraňovat bolest pacientů.

Lékaři se pravidelně setkávají na Světovém kongresu akupunktury, který se jednou za dva roky koná na různých místech světa, dvakrát už byl i v Praze, ale konal se i ve Skotsku, Turecku, Austrálii. Vyměňují si zkušenosti, seznamují se s novými poznatky, které pak využívají ve své praxi.

Na svých přednáškách ale i svým pacientům paní doktorka dává několik drobných rad, jak si udržet svěžest.

Tady jsou, i pro vás:

„Nejdůležitější je mít radost ze života, radujte se i z maličkostí.

Dělejte to, co vás baví.

Učte se – třeba pracovat s počítačem, zahradničení, jazyky, cokoliv, nenechte mozek odpočívat.

Často se smějte, dlouho a nahlas. Pokud máte přátele, kteří vás dokáží rozesmát, buďte s nimi co nejdéle.

Obklopte se tím, co milujete, ať je to rodina, domácí zvířata, hudba, květiny.

Choďte na výlety – do míst, která máte rádi, nikdy ne tam, kde pociťujete vinu.

Povězte lidem, že je máte rádi, že je milujete, říkejte jim to při každé příležitosti.

Žijte, dokud jste naživu.“

Paní doktorka Magda Urbanová se těmi pravidly očividně řídí. Optimismus, energie, aktivní přístup k životu z ní přímo vyzařuje. Ať se stanou inspirací i vám, čtenářům. Díky za rozhovor.

Eva Procházková

Další články autorky