Zvyky a tradice
Dívèí koleda
V Rychnovì nad Knì¾nou a jeho okolí se pøíchozí podivují tomu, ¾e tu 14 dní pøed Nedìlí velikonoèní chodí holèièky, dìvèata i ¾eny na dívèí koledu. Tento folklorní fenomén se tu tradiènì udr¾uje a nezanikl ani za komunistického re¾imu. Pro náhodné návštìvníky této oblasti pod Orlickými horami je to pøekvapení, kdy¾ je vidí koledovat s pomlázkami, ¾eny pak s vaøeèkami, samozøejmì ozdobenými pentlemi.
To aby vyšlohaly mu¾ské nebo kluky èi - ty samozøejmì jen symbolicky - kluky na rychnovském sousoší Bylo nás pìt, tedy Petra Bajzu s kamarády, hrdiny Poláèkovy knihy Bylo nás pìt. Ostatnì Poláèek je rodák. A tatínkové èi dìdeèkové jim udìlají na památku fotografii.
Za koledování dostávají dìvèata a ¾eny pøi holèenèí koledì, jak se tu taky dívèí koledì øíká, vajíèka èi nìjakou sladkost stejnì tak jako chlapci o Pondìlí velikonoèním pøi té kluèenèí. Ostatnì na koledu se døív chodívalo v Podorlicku i o Zeleném ètvrtku nebo dìvèata v úterý po Velikonocích. Napøíklad v Ohnišovì na Dobrušsku pøicházely dìti do sínì, zpívaly Pochválen Pán Je¾íš Kristus / my jsme k Vám pøišly na Zelenej ètvrtek“ a hospodynì obdarovala koledníky sušeným ovocem, jablkem èi chlebem. V nìkterých vesnicích pod Orlickými horami chodili chlapci na koledu v Pondìlí velikonoèní s pomlázkou a dìvèata - také s pomlázkou - v úterý po Velikonocích. V nìmecky mluvících vesnicích Orlických hor, které lemují horizont této oblasti, se této koledì øíkalo v horském náøeèí šmerkustn a kloppagiín z nìmeckých slov klappen a gehen = klapat a chodit. Nìmeètí hoši toti¾ chodili s øehtaèkami a klapaèkami. Koledníci pøi ní museli ochutnat svìcený mazanec, to aby se hospodynì nehnìvala, a odøíkávali Ene bene ustn, ich bin zu dir šmerkustn.
Pro doplnìní nahlédnìme do 328stránkové etnografické antologie èi spíše encyklopedické publikace nedávno zemøelého etnografa, folkloristy a znalce duchovních i umìleckých památek východoèeského regionu Rudolfa Zrùbka Jaro, léto, podzim, zima s podtitulem Duchovní dìdictví Orlických hor. V roce 2005 ji vydala Academia, nakladatelství Akademie vìd Èeské republiky s pùvabnými ilustracemi Lidmily Lojdové, také Rychnovaèky. (Jejím dìdeèkem byl propagátor turistiky v Orlických horách Jindøich Štemberka, který se zaslou¾il o zøízení a vytyèení høebenové Jiráskovy horské cesty a z jeho¾ popudu byla vystavìna Masarykova chata na Šerlichu.)
Tato ètyødílná kniha s nìmeckým résumé, mající obdobnou hodnotu jako Plickùv Èeský rok, zachycuje vìdecky dùkladnì v roèních obdobích lidovou duchovní kulturu Rychnovska, Dobrušska, Novomìstska, Králicka, oblasti Orlických hor i nyní polského Kladska. Pøíklady autor cituje v èeštinì i v orlickohorském nìmeckém dialektu - v tom je bezesporu tato práce ojedinìlá pro nìmecký národopis v širokém slova smyslu. Øeèeno jinými slovy, celo¾ivotní autorova snaha zafixovat slovesné dìdictví tohoto kraje spoèívala v trpìlivém sbìru svìdectví èeských i nìmeckých pamìtníkù, pøepisech rychle zapomínaného místního nìmeckého dialektu a studiu archivních materiálù.
Ještì jinou velikonoèní specialitu mívalo centrum této oblasti Rychnov nad Knì¾nou, pro Nìmce tehdy Reichenau an der Knieschna. Do konce první republiky jí byla valbiska nebo taky balviska - zábava soukenické mláde¾e o Hodu bo¾ím velikonoèním a Pondìlí velikonoèním.
Hostinec Valbiska (balviska)
Takových valbisek bývalo ve mìstì a¾ pìt. Majitel balviska je nechal zhotovit ze dvou 10 a¾ 14metrových hrází, tedy klád, podbil je prkénky a vnitøek vyplnil cihláøskou hlínou. Ty se pak uhladily a vysypaly popelem ze døeva a vznikl tak jakýsi ¾lab, na jedné stranì o výšce 1,3 metru, dole zakonèený jílovištìm, a nahoøe mùstkem neboli štábcem. Vajíèka se koulela, a komu dál, ten vyhrával a hrávalo se do noci.
Zakonèeme jednou ze Zrùbkem zaznamenaných velikonoèních koled:
Svatý Petr døímá / hoï nám flaši vína./ Abychom se napili / pánaboha chválili / rozkoše koše / hoï nám pùl groše / na cejnovou misku / hoï nám po penízku. / A ta paní pøedobrá / koledy nám podala./ Zapla» jí to svatý Petr / svatý Ján/, naposledy Pán Bùh sám.
Citujme ze Zrùbkova díla:
Dívèí koleda je tu pak i další nedoøešenou otázkou, proè se k obchùzce "se smrtí" / asi a¾ pozdìji i s "lítem" pøidru¾ila v tomto termínu i koleda. Víme, ¾e tato pøedvelikonoèní koleda byla právì a pøedevším rozšíøena ve východních Èechách, kde se v jiné formì udr¾ela a¾ podnes. U¾ dnes k libovolnému nápìvu se dochovalo mnoho dívèích koledních øíkanek .
Z tìch starých vybíráme ukázky:
Fiala, rù¾e kvésti nemù¾e, a¾ jim Pán Bùh pomù¾e,
abychom se napily, Pána Boha chválily.
Zaznamenal nám ji Bohumil ®loutek, rodák z B y s t r é h o u Dobrušky.
Také druhá se stejným nápìvem a rytmem pochází z té¾e obce:
Na Smrtelnou nedìli Maria pøeèistá,
uslyšela novinu, ¾e jest Pána Krista,
miláèka nevinného vedou pøed Piláta.
Pláèe Matka svatá,
nemù¾e mu pomoci, ani vysvoboditi,
Matka po¾ehnaná, od ¾idù zahnaná,
zapla» Pán Bùh za ten dárek, který jste nám dali,
abyste se po smrti do nebe dostali.
Odmìnou za kolední zpívání dostávala dìvèata dobré peèivo, pozdìji cukroví, barevná malovaná vajíèka, nìkde jenom drobný peníz, nebo oøechy apod. V nìkolika zdejších obcích chodila dìvèata s "lítem" a¾ na Z e l e n ý è t v r t e k dopoledne. Vìtšina jejich koled opìvovala radost z pøíchodu jara, nebo líèila utrpení Pána Je¾íše v hodinách jeho smrti.
Vyskytly se i koledy ¾ertovného obsahu, jako tyto:
/ Z J e š t ì t i c /
Na Smrtelnou nedìli
buïte, páni, veselí,
¾e vám léto neseme
s èervenými vejci
s ¾lutými mazanci,
Jaký je to mazanec,
bez koøení, bez vajec ?
Fiala, rù¾e kvésti nemù¾e,
a¾ jim Pán Bùh pomù¾e !
/ z B o r o h r á d k u /
Moøena, Moøena, kam jsi klíèe dala ?
dala jsem je, dala svatýmu Janu,
aby nám otevøel do nebe bránu :
Svatý Jiøí vstává,
zemi odmykává,
aby tráva rostla -
travièka zelená,
rù¾ièka èervená,
fiala modr
/ ze S l e m e n a /
Stojí kostelíèek na vysoké hoøe
u nìho jsou mramorové dveøe,
a za tìmi dveømi tøi svaté panny stojí,
zeptejte se, jak které øíkají !
Ta první, svatá Kateøina
a té druhé svatá Magdaléna
a ta tøetí Pána Krista Máti.
Ona nám slíbila všem koledy dáti,
Po koláèku rohatém, po krejcárku kulatém.
Zapla» jim to svatý Jiøí, svatý Jan,
Naposledy Pán Bùh sám !
/ z J e š t ì t i c /
Skoè, panenko, do vody,
vyber pánùm jahody !
Proè bych já tam skákala,
sukénku si máchala ?
Kdepak bych ji sušila ?
za kamny v koutku,
na zeleném proutku.
Proutek se zlámal,
slepièku zahnal,
slepièka bìhá po dvoøe,
vajíèko se válí v komoøe !
/ z R y c h n o v s k a koleda s lítem /
Pojïte, páni, bez meškání,
odkud stromek zelený,
tam kde krásnì v jarním èase
ptáèkové šveholí.
Matièka mi líto dala,
abych vás tu potìšila,
¾e u¾ bude teï konce
tej zimy a ledovce.
Já malièká a chudobná
o koledu vás prosím,
nepouštìjte chudobnou,
za to ¾ádám a prosím.
Pánbùh vám zase nadìlí,
jak kdo má taky na poli,
opatruj vás Pán Bùh sám
a pak ještì svatý Jan !
/ z B ì s t v i n a V a l u u Dobrušky /:
Kdo chce do svìtnice jíti,
musí døív za kliku vzíti
a sám sobì otevøíti.
Prosil bych vás, pana strejce,
aby mi daroval vejce,
však on spravuje slepice.
A vy také, panímámo,
vejce na mnì kouká samo,
vìøím, ¾e mnì bude darováno.
Binovaèka se èepejøí,
¾e mnì dìveèka nevìøí,
po¾eneme se do dveøí
a ze dveøí šup do sínì,
tam si nìco vyšupíme,
co najdeme, všecko sníme !
Teï koneènì èas nám pøišel,
¾e má býti ka¾dý vesel !
Pochválen buï Kristus Pán,
já jdu na koledu k vám !
Ještì do 30. let 20. století se v O h n i š o v ì udr¾oval zvyk, ¾e veèer na Smrtelnou nedìli po dívèí koledì, vìšeli chlapci dìvèatùm po koledì na strom, na hodnì viditelné místo, vycpanou ustrojenou "bábu". Toté¾ se zase opakovalo s panákem veèer pøed chlapeckou velikonoèní koledou na Bo¾í hod. Ka¾dá strana stavìla na noc hlídky, ale vìtšinou "bábu" nebo "dìdka" neuhlídalo. po nìkolika dnech se ošklivá figura se stromu shodila a utopila v rybníku. Šlo tedy zase o variant "smrtky" a její znièení. Podobnì nám tento obyèej popsal i vykreslil prof. Karel Rozum, pilný národopisný badatel, který i v Podorlicku zachoval nejednu tradici.