Faëthon
Tohle je pøíbìh Heliova syna, trochu smutný pøíbìh otcovské lásky a synovského nerozumu. Své ovšem sehrála také matka Klymené. Vyprávìla synovi o kráse jeho otce boha, zdùrazòovala, ¾e otcové ostatních kamarádù jsou jenom lidé smrtelní. Líèila mu, jak bo¾ský otec smìle vede ka¾dý den své okøídlené ètyøspøe¾í pøes nebeskou klenbu, jak je záøivý, nádherný. Mladý Faëthon zatou¾il po setkání.
Matka souhlasila, celkem bez problémù dorazil syn na východ, k vysoké skále, na ní¾ stál záøivý hrad boha slunce. Helios byl bùh, vìdìl, kdo pøišel, sundal si korunu, aby syna pøíliš neoslòoval a vøele se k nìmu hlásil. Z radosti nad neèekaným setkáním slíbil synovi, ¾e mu splní ka¾dé pøání, a to dìlat nemìl.
Faëthon tou¾il jednou vést ètyøspøe¾í pøes nebeskou klenbu. Marné byly otcovy domluvy, zrazování, ¾e cestou potká tlamu Lva, štíøí klepeta, rohy Býka. Líèil mu, jak kolikrát sám hledí s obavou do propastné hlubiny, jak musí dr¾et divoké oøe pevnì na uzdì. Vím synu, chceš mít jistotu, ¾e jsem tvùj otec, ale vyber si jinou cenu, jinou odmìnu, jiný dar. Helios se dlouho sna¾il rozmluvit synovi jeho pøání, ale marnì.
Bohové musí dr¾et slovo, a tak se druhého dne zpupný synek postavil do sluneèního koèáru a vyrazil na oblohu. Netrvalo to dlouho a zaèal litovat. Divocí konì ho neposlouchali, vùz vyjel z dráhy, lekala ho ohromná propast pod ním. Prý ho definitivnì vychýlilo z dráhy klepeto hrozného Štíra, ztratil kontrolu nad sluneèním vozem. Svìt se vychyloval ze své cesty. Všude se rozhoøely ohnì, matka Zemì prosila o pomoc, Poseidon zaèal ztrácet vládu nad moøi. Zasáhnout musel Zeus a zasáhl rychle. Blesk zabil mladého koèího, svìt se pomalu vracel do normálu, jeho rovnováha se zklidnila.
Faëthontovo tìlo spadlo do posvátné øeky Eridanu. Syna hledala po svìtì matka Klymené i její dcery. Památku na nìj našly nakonec na bøehu øeky, kde ho oplakávaly, a¾ se jejich slzy promìnily v jantar a ony samy ve stromy.
Všimnìte si, jak naši antiètí pøedci umìli všechno vysvìtlit básnickou øeèí pøímìrù a povìstí. Køes»ané mìli pro potopu øešení v Noemovì arše, Øekové mìli svého hromobijného Dia. Zatím se ale svìt v¾dycky vrátil do zajetých kolejí. Nezmìnili to ani Mayové, zatím.