Matematika versus dějepis

Již od mládí jsem měl odlišný vztah k matematice a dějepisu. Zatím co matematiku jsem obdivoval, tak dějepis jsem bral jako něco, co existuje jako předmět ve škole protože těch předmětů musí být více a ta matematika a fyzika nestačí, ani když se k ním přidá tělocvik.
A tak jsem ten dějepis také bral, naučil jsem se ta jména jako Karel IV, Bílá Hora, Hanibal, César a pár dat v letopočtu, abych si známkou z dějepisu nekazil vysvědčení.

S tímto přístupem jsem vydržel i v dalším životě, prostě jsem si ten dějepis zjednodušil a rozdělil na dvě etapy.
Jedna byla cca 30 let před svým narozením, byla to doba, kterou jsem znal z vyprávění rodičů doba kterou zažili. Z vyprávění dědy pak dobu 1. světové války, ve které spolu se zajetím strávil několik let.
Pak ta druhá etapa, vše před tím, což jsem bral jako dávnověk kam patřil ten Karel IV, Bílá Hora a stejně tak Rakousko-Uhersko .

Století mi připadalo jako doba nekonečná..

Až teprve nedávno jsem si uvědomil, jak je vše relativní (zase ta matematika), že vlastně já znám již události za více než celé století, ne že by mi bylo 100 let, ale když ke svému věku připočtu těch 30 let co znám z vyprávění.

Musím proto přiznat, že jsem se zatraceně mýlil v představě, že století je nekonečná doba, ale pokud jde o ten dějepis, tak tam všechny moje pochybnosti se naopak potvrdily.
V mládí jsem zpochybňoval oproti matematice dějepis tím, že tam se nedá nic vymyslet, vypočítat odvodit. Všechno se musí nabiflovat. Tam i když víte, kdy se narodil Karel IV. nespočítáte kdy zemřel César, ani datum bitvy na Bílé Hoře. To v matematice je to jiné, tam stačí znát pár vzorečků a pouček a všechno si pak vypočtete, odvodíte.

Přidružila se zkušenost, že v dějepise, na rozdíl od matematiky, kde to co platilo před sto i více lety platí i dnes a bude platit za dalších sto let to vůbec tak není.
Vůbec neplatí to, co mě učili ve škole, často z různých úst slyším, že neplatí ani to co jsem zažil a tak jsem si položil otázku jak je to možné.

Těch důvodů bude asi více, ale jeden je určitě i v tom, že v matematice se pohybují lidé, kteří znají ta její pravidla, vzorečky, zákony a každý diletant se sám znemožní, zatím co ve výkladu minulosti se může pohybovat každý.

A tak jako už ve škole platilo, že při zkoušení z matiky to nikdo neokecal, buď věděl a znal, nebo to nevyšlo, výsledek byla kontrola předchozího postupu, tak ve výkladu minulosti se ukazuje, že jde hlavně o to kecání a hlavní je ten účel, k čemu to má být použito, čemu to má sloužit. Kontrola výsledkem nepřichází též v úvahu, už proto, že zatím, co pro jedny je výsledek dobře, tak pro druhé je stejný výsledek špatně.

Protože tuto úvahu předkládám seniorům, tak se pokusím alespoň těm, kteří to vydrželi dočíst až sem nabídnou radu:
I když ta matematika je tak báječná, těžko Vám mohu doporučit se o ni zajímat, už proto, že její aplikace v důchodu je příliš jednoduchá a s ohledem na výše důchodů to má každý spočítané na to šup jak ho utratit a počtů netřeba.

Doporučil bych vám jiný předmět, a to - přírodopis, procházku lesem, parkem, mezi poli a ručím vám za to, že tam ty stromy, ptáčky, keře, kopce, výhledy, prostě všechno to krásné ani s matematikou nespočítáte a byť každému vyjde jiný výsledek, tak všechny jsou správné, pokud vám přinesou pohodu.

Jaroslav Petřík
 

Další články autora:

Jak jsem se neutopil

Jak jsme letěli s lajkou (1)

Jak jsme letěli s lajkou (2)

Vojenská služba

Konec potravin a vaření