Hérakleitos, řečený temný

Vím, že se krátkými texty o antických filozofech pouštím na velice tenký led. O mnohých byly napsány tlusté a učené knihy, u jiných nevíme přesně ani kdy se narodili, a jejich dílo se dochovalo jenom ve zlomcích nebo v ústní podobě. Proto berte zejména mé občasné kategorizace jenom jako nastavení jisté směrovky. Kdo má zájem, může zkoumat dál a hloub, kdo už zájem nemá, ujasní si alespoň, kudy ta cesta vede.

Hérakleitos bývá většinou označován z Efesu. Měli bychom vědět, že to bylo řecké město, které ovšem leželo v dnešním Turecku, v Malé Asii. Egejské moře spojovalo totiž širší helenistickou obec. Zdá se, že Hérakleitos pocházel z bohaté místní aristokracie, byl myslitel - samouk. Zařadit ho můžeme na přelom šestého a pátého století před naším letopočtem. Byl současníkem Pythagora, většinou však s jeho myšlenkovou školou nesouhlasil.

Když občas slyšíte od našich politiků jednu z velmi oblíbených frází o nevstupování do stejné řeky, vězte, že čerpají z tohoto filozofa. To moudro je staré dva a půl tisíce let. Hérakleitos tvrdil, a měl pravdu, že stejnou nohou nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Neboť, než nohu znovu ponoříte, voda už uplynula dál, a jak tvrdil: vše plyne. Panta rei, to je ta myšlenka, která stojí u základů filozofického myšlení, kterému se říká dialektické. Na zatímním konci je Hegel, ale také Marx, přiznám se, že i já, ač ne tak učeně.

Velmi zjednodušeně řečeno, opakem dialektiky je metafyzika, tedy jistá víra ve statičnost světa, jeho trvalou danost. Původně pojem metafyzika platil pro filozofii vůbec, přesněji pro úvahy o Jsoucnu, Bohu. Když velký systematik Aristotelés dělil vědu, uznával fyziku a to, co je za fyzikou - meta ta fyzika. Ale je to opravdu ukazatel velmi, velmi zjednodušující. Možná spolu někdy nahlédneme do myšlení Aristotelova, ale zase jenom útržkovitě.

Hérakleitos byl prý také velký tupitel davů a zapřísáhlý nepřítel demokracie. Jako většina předsokratovských myslitelů hledal jakousi pralátku, on za ni považoval oheň, přesněji praoheň, čímž snad myslí něco, co bychom přeložili jako energii. Veškerý vývoj se odehrává v souhře protikladných sil. V tomto smyslu je tedy boj a válka "otcem všeho, králem všeho". Svět žene dopředu svár protikladů, jednota v mnohosti a mnohost v jednotě. Boj jako symbol pokroku později převzali třeba i Nietzche a Darwin.

Temným je dávný antický myslitel zván také proto, že se prý stranil lidí, na konci života byl dokonce patrně prvním evropským poustevníkem. Žil sám v horách a živil se kořínky. Paradox jeho života se podle anekdotických legend završil jeho osobitou léčebnou metodou. Po určitě době, kdy byly jeho jedinou potravou kořínky, začal trpět vodnatelností. Vrátil se do města a svým příznivcům přikázal, aby ho zahrabali do hnoje. Věřil, že vodnatelnost vytáhne, uklidní. No a tak ten velký myslitel a objevitel protikladu, jako základního hybatele světových dějin, zemřel v hromadě hnoje.

Patrně mou chybou se nám trochu popletlo pořadí. Hérakleitos měl předcházet Sókratovi, ale snad to přežijete.

Josef Hejna

Další články autora