Svatostánek v Orlických horách
Z mrtvých vstává kostel svatého Jana Nepomuckého v zaniklé obci Vrchní Orlice. Ten svatostánek mezi Bartošovicemi v Orlických horách a Orlickým Záhoøím na èesko-polské hranici, který nepatøí ke skvostùm architektury, ale je významný z hlediska krajinotvorného a kulturního, je dnes jedinou upomínkou na ¾ivot ve Vrchní Orlici na Hadinském potoku, pøítoku Divoké Orlice. Osudy této vesnice odrá¾ejí osudy desítek tisíc obyvatel našeho pohranièí, dokládají obrovskou vitalitu lidí v pohranièních horách i smutné osudy za druhé svìtové války a po ní. V pramenech je poprvé pøipomínána v roce 1567, jako samostatná ves pak a¾ roku 1603. Stejnì jako mno¾ství jiných vsí v Orlických horách nemìla Vrchní Orlice pevnou strukturu, ale byla volnì rozptýlená. Jednotlivé usedlosti byly rozesety na svahu v nìkolika výškových úrovních, pøístupné cestami, vedoucími po vrstevnici obou svahù. Na témìø ka¾dý dùm navazoval pás polí, vedený šikmo po svahu tak, aby byla zmírnìná strmost svahu. Na toto uspoøádání upomínají plu¾inové pásy, dnes porostlé stromy. Uprostøed obce byla kromì kostela jednotøídní škola, hostinec, kovárna, mlýn, statek a kováøství. Celá vesnice zmizela po odsunu nìmeckého obyvatelstva po druhé svìtové válce, a tak do dnešních dnù upomíná na existenci vsi jen barokní kostel svatého Jana Nepomuckého, vzniklý z pohøební kaple a postavený v letech 1708–1712. Kostel byl postaven projektantem a stavitelem Italem Carlem Antoniem Reinou, usazeným mezi lety 1701-1703 v Rokytnici v Orlických horách. Byl také stavitelem neratovského kostela, kde se roku 1730 smrtelnì zranil pøi pádu z lešení.
V roce 1770 byl kostel na Vrchní Orlici rozšíøen a byla pøistavìna vì¾. Poslední výmalbu provádìl František Maixner z Lanškrouna na konci 19. století. V 70. a 80. letech 20. století byl interiér, pocházející z 18. a 19. století, postupnì vykrádán a pustošen, a¾ do dnešních dnù se dochovaly pouze lavice a nepatrné zbytky zaøízení na kruchtì.
Kostel je jednolodní stavba, zakonèená pùlkruhovým presbytáøem z východní strany a vì¾í bez pøedsíní na západní stranì. Loï kostela je obdélníkového pùdorysu a je zastøešena sedlovou støešní konstrukcí. V ose lodì kostela vystupuje hlavní vì¾ a sanktusová menší vì¾ zhotovená z døevìné konstrukce ve tvaru bánì s otevøenou lucernou. Odstranìní havarijního stavu støechy presbytáøe je dùle¾itou podmínkou pro záchranu této památky. Voda a sníh vnikající do objektu pøes støechu vá¾nì narušují celou stavbu.
V dnešní dobì je kostel prázdný, vyu¾ívá se pouze pøíle¾itostnì k bohoslu¾bám na kvìtnový svátek patrona kostela a ke køtinám. Jedenkrát v roce se zde koná výstava dìl místních umìlcù, ta letošní od 5. do 8. èervence nesla název Mezi horama - genius loci Vrchní Orlice. Tento projekt bude poèátkem pro rozsáhlou záchranu této stavby. Po provedení záchranných prací je plánováno objekt vyu¾ít také pro stálou expozici èesko-polského pomezí, která se bude vìnovat pøevá¾nì pøedváleènému ¾ivotu obyvatel na obou stranách Orlice. Tato expozice pomù¾e nejen místním obyvatelùm ale i turistùm dozvìdìt se více o historii tohoto kraje.
Nìkolik pøipomínek:
V této souvislosti je potøeba pøipomenout aktivitu místní akèní skupiny - Sdru¾ení SPLAV a øímskokatolické farnosti Neratov:
-V tomto kostele i na pøilehlém høbitovì a v márnici probìhl "jarní úklid" v re¾ii èeských a nìmeckých studentù a èlenù hnutí Brontosaurus.
- Letošní poutní mše tu probìhla v nedìli 15. kvìtna od 14 hodin.
V tomto kostele natáèel Jiøí Menzel film "Obsluhoval jsem anglického krále" podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala a ocenìný Èeským lvem jako nejlepší film roku 2006.