Médea
Mo¾ná se mnou nebudete souhlasit, ale pro mne je nejvýznamnìjší postavou návratu Argonautù Médea, která sama pro¾ívala krom velké lásky i osobní tragédii. Zradila rodinu, utíkala do neznáma a cestou ještì musela pomáhat pøekonávat mnohé pøeká¾ky. Její teta Kirké jí zradu svého bratra Aiola ani vra¾du nevlastního bratra nikdy neodpustila. 
Peripetie zpáteèní cesty v mnohém pøipomínají bloudìní Odysseovo, ovšem Argonauté mìli ve svém støedu bo¾ského pìvce Orfea, který svým zpìvem a vyprávìním pomohl pøekonávat slabé chvilky. Dvanáct dní a dvanáct nocí nesli rekové na ramenou loï libyjskou pouští a na závìr té pouti Orfeus uprosil svým zpìvem víly a ty prozradily plavcùm, kde Héraklés kdysi kopl do skály, a¾ vytryskl pramen èerstvé vody. Tak nepøítomný Héraklés opìt pomohl svým druhùm. Také Médea pomáhala svými kouzly, a tak se po dlouhém putování loï Argó vrátila do domovského pøístavu.
Po návratu Médea kouzly omladila staøièkého Iasonova otce, Aiasona, ale zbýval ještì usurpátor trùnu Peliás, Iasonùv strýc, který chtìl zhatit návrat argonautù. Byl poøád králem, ale byl u¾ starý a zesláblý, a proto královské dcery po¾ádaly Médeu, aby otce také omladila. Ta ale kouzly a lstí docílila toho, ¾e královské dcery vlastnì zabily vlastního otce a tak se uzavøela tato temná kapitola.
Bohu¾el jenom doèasnì, proto¾e po létech spokojeného man¾elství Iason odešel za jinou a Médea, aby se pomstila, zavra¾dila jejich syny, sama také utekla za jiným a nakonec se snad vrátila zpìt do Kolchidy. Pøíbìh Médey je námìtem stejnojmenné tragédie Euripidovy:
Je rozhodnuto, ¾e pøišel èinu èas:
hned usmrtím své dìti a pak uprchnu!
Teï nesmím váhat, abych nevydala jich
svým nepøátelùm, smrti ještì hroznìjší.
Je souzeno jim zemøít, není vyhnutí,
i usmrtím je sama, jejich matka, já!
Nu¾e ozbroj se, mé srdce! K èemu otálím
ten údìsný, ale nutný vykonati èin?
Jen vzhùru, bídná ruko, chop se meèe, chop,
jen vstup na bolestné ¾ití kolbištì
a neochabuj, nevzpomínej dítek svých,
¾e je nemáš ráda, ¾es je porodila - ne!
Jen tento kratièký den dìtí nezapomeò
a potom - plakej, plakej! Usmrtíš je sic,
však byly ti drahé - ach, já neš»astná!
Symbolická je smrt Iasonova. Stárnoucí a unavený si šel odpoèinout do stínu u¾ trouchnivìjící lodi Argó, ta spadla a zabila svého kapitána a lodivoda. Pøíštì si mo¾ná povíme, jak se bo¾ský pìvec Orfeus vrátil do podsvìtí pro milovanou Eurydiku.