Argó

Snad bych měl znovu připomenout, že tyhle pověsti jsou vlastně z pozdní doby bronzové. Když píšu o Achajích či Dácích, jsou to všechno kmeny, které přišly z Balkánského poloostrova někdy ve dvanáctém století před naším letopočtem. Postupně se spojovaly a díky různým vzájemným válkám zase rozdělovaly, ale do takových podrobností vědomě nezacházím, stejně jako se zatím nevracím ke Krétě a její kultuře, která předznamenala tu řeckou.

Pro potencionální turisty ještě musím připomenout, že centrum našeho vyprávění je Iljok, město v Thesali, kterou najdete i v dnešním středním Řecku, v okolí bájného Olympu.

Nebudu tu rozplétat složité peripetie vztahů Iasona a jeho strýce Peliase, který se neprávem ujal vlády. Ve hře byla zase různá proroctví i osudovost. Na scéně ovšem byl krásný a statečný Iason a jeho lstivý strýc, který se chtěl zbavit oprávněného uchazeče o trůn. Vysvětlil trochu naivními Iasonovi, že je nutné, aby se s výpravou nejstatečnějších vydal na Kolchidu, kde je uložené zlaté rouno, které má i pro zdejší královskou rodinu velký význam. Byla to kůže ze vzácného berana, který disponoval nejen zlatým kožichem, ale i rozumem, na Kolchidě rouno mělo posvátnou hodnotu. Iason rozeslal posly a záhy se sjeli nejslavnější řečtí hrdinové, v čele s Heraklem, ale také geniálním muzikantem Orfeem, k jehož příběhu se časem vrátíme.

Na cestu si nechal Iason vymyslet a postavit loď z dnešního pohledu skoro laminátovou, lehkou a výkonnou. Měla padesát vesel a byla přitom tak lehká, že ji členové výpravy, Argonauté, dokázali nosit po souši na ramenou. Loď se jmenovala Argó podle svého stavitele, skvělého Argose. Byl tedy čas vyrazit na cestu za slávou i vzácnou a čarodějnou kořistí.

Pouť Argonautů je jedním z krásných podobenství antiky, je třeba zajímavé, že se k té cestě odvolávaly i první křižácké výpravy. Jenom ještě připomenu, že bájná Kolchida se nacházela zhruba tam, co dnešní Gruzie, v její západní části, na Kavkazu. A na Iasona tam čekala také krásná Médea, která ovšem, jak si povíme, nectila zákony obce, byla barbarka.

Tak vzhůru na cestu za bájnými dobrodružstvími, láskou i zradou a hlavně za posvátnou zlatou kůží vzácného berana.

Josef Hejna

Další články autora