VÝSTAVA UKRADENÉ DÌTSTVÍ
dìtská práce oèima ètyø èeských fotografek
Výstava spoleènosti Èlovìk v tísni
Výstava Ukradené dìtství od ètyø známých èeských fotografek – Al¾bìty Jungrové, Lenky Klicperové, Markéty Kutilové a Jarmily Štukové (Kovaøíkové) - je k vidìní celý prosinec v pra¾ském klubu Rock Café. Fotografie zachycují rùzné podoby dìtské práce, se kterými se fotografky setkaly pøi svých cestách zejména v Africe a Asii. Miliony dìtí zde dennì pracují v podmínkách, které škodí jejich zdraví a berou nadìji na bezstarostné dìtství a vzdìlání.
Na svìtì pracuje podle OSN více ne¾ 300 miliónù dìtí. Témìø tøetina z nich se pøitom nìco nauèí, pomù¾e rodièùm, chodí do školy a neztrácí bezstarostné dìtství. Zbylých 215 miliónù dìtí pracuje v podmínkách, které poškozují jejich zdraví, brání získat vzdìlání a vymanit se jednou z chudoby, do ní¾ se narodily. Polovina z nich, 115 miliónù, otroèí v tzv. „nejhorších formách dìtské práce“. Tì¾í v dolech, nakládají s chemikáliemi, bojují jako dìtští vojáci, jsou obchodovány, zneu¾ívány sexuálnì nebo pøi obchodu s drogami. Nejhorší formy dìtské práce zachycují také fotografie Lenky Klicperové. Ta za nejsilnìjší fotku výstavy ze své dílny pova¾uje snímek bývalé dìtské vojaèky Margaret Aneno ze severní Ugandy. „Jako dítì ji unesli rebelové z LRA, jedné z nejkrutìjších armád, která pou¾ívá dìtské vojáky. Margaret pøišla o ruku, pøe¾ila jen díky shodì okolností. Zúèastnila se mnoha bitev jako vojaèka, porodila v d¾ungli své dìti,“ vypráví Lenka Klicperová.
Vzdìlávání a rozvoji chudých zemí ale brání i dìtská práce v domácnosti a rodinném zemìdìlství, vùbec nejèastìjší forma. Dìti se starají o mladší sourozence, nebo celý den obstarávají vodu. Naprostá vìtšina dìtí pracuje neformálnì a zdarma. Èasto tedy ani nepøispívají do rodinného rozpoètu.
„Pro mì je nejsilnìjší fotka chlapce z DR Kongo s banány na hlavì. Šli jsme spolu celou cestu, asi 5 kilometrù pod africkým sluncem. Mnì staèilo nést sebe a fo»ák, zatímco chlapec nesl 15 kilogramù banánù jakoby nic,“ øíká Markéta Kutilová.
Další z autorek, Jarmila Štuková, nedoká¾e vybrat ¾ádný snímek, proto¾e všechny zobrazené pøíbìhy jsou velmi silné: “Tvrdý ¾ivot mají dìtské prostitutky v Etiopii, stejnì jako dìtští tkalci zkroucení více ne¾ 12 hodin dennì v tmavé místnosti. Neménì krutý je i osud pracovníkù v solných polích nebo zemìdìlcù v Senegalu.“
Al¾bìta Jungrová o svých fotografiích nerada mluví, proto¾e je pøesvìdèená o tom, ¾e dobré fotografie mluví samy za sebe. „Díky reportá¾ím o ohro¾ených dìtech u¾ vím, ¾e neexistuje spravedlnost ve smyslu: pokud je èlovìk hodný, bude mít v ¾ivotì štìstí. Pochopíte to právì tehdy, kdy¾ vidíte umírat dìti. V takové chvíli si øíkáte: Kde je spravedlnost? Odnauèilo mì to øešit nesmysly,“ vysvìtluje fotografka.
Dìtská práce ale není nutností, bez které by rozvojový svìt upadl do ještì vìtší propasti. I na to se sna¾í upozornit výstava Ukradené dìtství. Podle výzkumù toti¾ dìtská práce bere práci dospìlým. V Indii, kde se neziskovým a odborovým organizacím podaøilo dìtskou práci vymýtit v celých regionech, se sní¾ila nezamìstnanost dospìlých, zvýšil se prùmìrný plat a zlepšily se pracovní podmínky. Školy se zaplnily dìtmi. Bylo vyèísleno, ¾e èástka 760 miliard dolarù, potøebná k eliminaci dìtské práce na svìtì, by se se ziskem vrátila témìø sedmkrát.
I proto je nutné o dìtské práci mluvit. „Jezdím po svìtì a fotím pøedevším silné pøíbìhy nejrùznìjších lidí èi komunit, kam patøí i téma dìtské práce. Poukazovat na taková témata pova¾uji za velmi dùle¾ité, proto¾e jen tak se mù¾e nìco zmìnit,“ vysvìtluje Jarmila Štuková. Její názor sdílí i Lenka Klicperová: „Velmi èasto ve svých fotkách zachycuji bídu a utrpení a do této kategorie spadá i dìtská práce, sexuální otroctví, násilí na ¾enách a dìtech. Vìøím, ¾e je dùle¾ité ukazovat tyhle vìci a nutit nás, ty š»astnìjší, zamýšlet se nad nimi. Pomáhat se dá jen, kdy¾ víte, co se kde dìje. A to je dnes bez foto¾urnalismu a vùbec novinaøiny jako takové nemyslitelné,“ dodává. Al¾bìta Jungrová o své práci øíká: „Nechci pou¾ívat obehrané klišé, ¾e mìním svìt k lepšímu. Stane se mi, ¾e stojím na místì a øíkám si, proè ty lidi vlastnì fotím. Proè se neseberu a nejdu jim pomáhat, pracovat pro nìjakou neziskovou organizaci nebo do nemocnice. Pak ale dojdu k závìru, ¾e neumím operovat ani shánìt peníze a jediné, co umím, je fotografovat. Dìlám, co umím a sna¾ím se pro¾itou skuteènost pøedávat dál. Fotkou mù¾u ukázat svùj pohled na svìt a na vìci, které by se podle mého názoru mìly zmìnit.“
Dìtská práce není boj s vìtrnými mlýny a ka¾dý z nás mù¾e reálnì pøispìt k øešení. „Fotografie výstavy Ukradené dìtství nejsou o divných bytostech z jiné planety, ale o lidech ze stejného svìta, ve kterém si hrají naše dìti,“ øíká Pavla Zaèalová ze spoleènosti Èlovìk v tísni, která celou výstavu koordinuje.
O kampani:
Stop dìtské práci – je lepší chodit do školy je osvìtová kampaò, kterou vede spoleènost Èlovìk v tísni spolu s evropskými partnery z asociace Aliance 2015. Cílem kampanì je odstranìní všech forem dìtské práce a zajištìní povinného a bezplatného vzdìlání pro všechny dìti. Kampaò vyzývá evropské spotøebitele, vlády i firmy, aby aktivnì pøispìli k øešení, a spolupracuje s organizacemi ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky, které usilují o pøesun dìtí z práce do školy a vytvoøení tzv. zón bez dìtské práce. Více na www.stopdetskepraci.cz
O autorkách:
Al¾bìta Jungrová
Brodila se nejvìtší skládkou odpadu v Kambod¾i, ropným bahnem na vrakovišti tankerù v bangladéšském Chittagongu, fotila ozbrojené dìti a civilisty v pásmu Gazy, narkomany na afghánsko-pákistánské hranici nebo trávila dny s indiány kmene Nukak Maku v kolumbijské d¾ungli. Na pøehlídce Czech Press Photo v roce 2008 získala za reportá¾ o drogách na pákistánsko-afgánských hranicích èestné uznání a za sérii snímkù o dìtech pracujících v cihelnì v pákistánském Péšáváru cenu Vysokého komisaøe OSN pro uprchlíky. Stejnou cenu obdr¾ela i v roce 2009 za sérii fotografií z barmského uprchlického tábora v Bangladéši.
Lenka Klicperová
Pracuje jako šéfredaktorka v èasopise Lidé a Zemì. Navštívila øadu afrických zemí a pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, v Mali, Burkinì Faso èi Demokratické republice Kongo. Zamìøuje se na reportá¾ní a portrétní fotografii. Za fotografie Surmù z ji¾ní Etiopie získala v roce 2008 èestné uznání v presti¾ní soutì¾i Czech Press Photo. V roce 2008 stála u zrodu obèanského sdru¾ení Femisphera, které se zabývá dokumentací ¾ivota lidí z rozvojových zemí, pøevá¾nì pak ¾en.
Jarmila Štuková (Kovaøíková)
Po dokonèení DAMU spolupracovala s respektovanými reportéry na dokumentech pro Èeskou televizi. Dále pùsobila jako reportérka v Lidových novinách, jako agenturní fotografka a nyní je fotografkou a reportérkou na volné noze. Mezi vrcholy její práce patøí mimo jiné reportá¾ o problematice AIDS v ji¾ní Indii nebo o sirotcích ¾ijících v kanálech ukrajinské Odìsy. Za fotografie dìlníkù z etiopského kráteru El Sod získala v roce 2009 èestné uznání v soutì¾i Czech Press Photo v kategorii ka¾dodenní ¾ivot. V roce 2010 vyhrála Czech Press Photo v kategorii reportá¾ za snímky z Haiti a jako jediná ¾ena v historii soutì¾e získala také cenu divákù.
Markéta Kutilová
Jako nezávislá novináøka a fotografka spolupracuje s nìkolika periodiky (MF Dnes, magazín Instinkt, Ekolist, Reflex nebo Lidé a Zemì) a v minulosti byla také korespondentkou britského listu The Guardian a rakouského deníku Wiener Zeitung. Od roku 2004 spolupracuje se spoleèností Èlovìk v tísni, a to v Íránu, v Kongu, na Srí Lance, v Indonésii nebo v Kambod¾i. V DR Kongo se zabývá pøedevším genocidou páchanou na ¾enách a dívkách.
Terezie Kaslová