Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Vzpomínka na Vlastu Smr¾ovou
Chlapa nièím nenahradíš (autorka Vlasta Smr¾ová, TipSenior 16. øíjna 2011) – takový èlánek nemù¾e zanechat pamìtníka v klidu. Je to milá vzpomínka na tuto velice známou satirièku Dikobrazu, s ní¾ a jejími dalšími kolegy jsem chodíval na obìdy èi po práci na dvì deci do vinárny U obecního domu v Praze. Pracoval jsem v té dobì (1957-1965) v redakci Hospodáøských novin a na té¾e chodbì budovy byla i redakce Dikobrazu. Vídali jsme se dennì.
Jak je to dávno, ty kroniko moje ¾ivá,
v¾dy» ještì po létech to ve mne všechno zpívá,
vzpomínám na léta nelehká, ba tì¾ká.
mìli jsme dikobraza a také je¾ka.
Tìch "ftipù" na dobu a její nohjsledy
jsme vymýšleli a vyprávìli dovtedy,
ne¾ pøišli s koš»aty: "Zavíráme!"
To nebyl policajt, ale tváøe známé.
Jen neradi jsme se rozcházeli
a druhý den byli jsme zas celí.
Koncem dubna 1986 jsme se teprve dozvídali, co se vlastnì stalo v Èernobylu v jaderné elektrárnì na Ukrajinì nedaleko sídlištì Pripja». Ale to bychom nesmìli být v Èechách v dobì husákovské „abnormalizace“, aby nevznikly u našeho stolu vtipy v souvislosti s touto tragickou událostí, která postihla tisíce lidí. Nìkolik z nich:
☻Prodám vilu v Èernobylu. Znaèka: Záøí.
☻Co zbylo z Èernobylu? Byl…
☻Rozdíl mezi Bufalo Billem a Èernobylem? Bufalo byl postrach Západu…
Vlasta se sna¾ila podstrèit svému šéfredaktorovi ještì mùj epigram, ale to nemohlo v té dobì vyjít – to dá, holka, rozum! Tak¾e, Vlastièko, vyhrábl jsem ze svých desek s vroèením „1986“ a tam našel kopii nevráceného rukopisu. Originál sis ponechala – prý na památku. Epigram zveøejòuji tedy po 25 letech vùbec poprvé:
Kdy¾ to pšouklo v Èernobylu,
mu¾ik ztratil všechnu sílu.
Teï u¾ se jen tetelím,
aby nepšouk Temelín.
Vídávali jsme se u¾ jako „prdùchové“ (pracující dùchodci) oba v Jindøichovì Hradci, v jeho¾ okrese jsem mìl na jedné vesnièce chalupu a do mìsta, kde ¾ila Vlasta, jsem zají¾dìl za nákupy. Mám zalo¾en její dopis z 10. øíjna 2005, v nìm¾ mi píše: „Hluchnu a blbnu, zbavena brejlí po operaci šedého zákalu – to je pozitivum v té mizérii. Pozdravuj sympatickou cho»ku…“
Netušili jsme v Klubu novináøù seniorù na našem pøedvánoèním setkání v prosinci 2005, ¾e ji postihne 26. února 2006 krutá mrtvice, jak mne informovala její dcera – Jana Kašparová, která byla po mamince novináøkou, dokonce šéfredaktorkou odboráøského èasopisu Sondy. V našem klubovém zpravodaji Nebalíme to! jsem s tì¾kým srdcem psal nekrolog. Ve chvílích, kdy mne pøepadnou podobné vzpomínky, sáhnu do knihovny, kde mám od Vlasty podepsanou její kní¾ku (Ze soudních síní a pøedsíní) a okam¾itì je mi lehèeji u srdce, ale smìjí se i ostatní rodinní pøíslušníci, proto¾e její bøitké povídky a fejetony dávám rád „do placu“.
Její poslední fejeton Ó, baby, baby! uveøejnila ji¾ posmrtnì Doba seniorù v dubnu 2006. Nu – a teï si vzpomnìla redakce TipSenior a uèinila dobøe. Proto¾e tak lehko, ètivì, s humorem dokázala Vlasta psát po vzoru svých humoristù, kolik jich jen v redakci Dikobrazu bylo. Vlasta jako redaktorka z tìch ¾enských autorek byla jediná, ostatní spolupracovaly, ale zase jich bylo jen nìkolik, namátkou Alena Dostálová, Daniele Dušková, obèas Marie Kubátová, Jarmila Loukotková, Milena Majorová a Ljuba Štíplová. Ano – byla spolu s nimi výjimkou, tak¾e humor a vtip nebyl jen výsadou mu¾ù.
Dnes u¾ o Vlastì píšu pøece jen lehèeji, èas témìø vše zhojil, ale zapomenout na ni nelze. Dìkuji Ti,ještì jednou, milá redakce TipSenioru.