Procházkou ke Starobìlským Lurdám
V klubu Spoleènosti senior v Ostravì se mimo zájmových krou¾kù konají také vycházky. Jedna z nich nás zavedla do Bìlského lesa, který je dnes upraven na lesopark. Naše cesta vedla a¾ k Starobìlským Lurdám- zákoutí na okraji lesa, kde u pramene stojí kaplièka Matky Bo¾í, P. Marie. Místo je tajemné a opøedené mýty. Jakými?
(Lurdy, památné mariánské poutní místo na úpatí Pyrenejí, je zapsané zlatým písmem do historie køes»anského svìta. To je známo nejširší, nejen vìøící veøejnosti. „Lurdami“ jsou pojmenována èetná poutní místa v Evropì i za moøem.)
Starobìlskými Lurdami se nazývají u¾ bezmála sto let. V roce 1899 prodala starobìlská selka Vítkovickým ¾elezárnám ètyøi hektary role s kusem lesa pro vybudování zotavovny - tzv. Rekonvalescentu, pro jejich zamìstnance. U¾ tehdy vlastnily Vítkovice nemocnici, jednu z nejmodernìjších v rakousko-uherské øíši. Místo bylo pro postavení zotavovny ideální. Ještì tého¾ roku se zaèalo stavìt. Zaèátkem záøí 1900 pøišli do Rekonvalescentu první pacienti.
Správa ozdravovny byla svìøena øádovým sestrám sv. Karla Boromejského. Nemocní se zotavovali v pøíjemném prostøedí. Jedna ze svìtnic byla vybavena jako malá kaple s oltáøíkem, u kterého se ka¾dou nedìli slou¾ily bohoslu¾by. Tìsnì pøed první svìtovou válkou (roku1913) byl pacientem ozdravovny jistý mistr Jan Vycpálek, který jen o vlásek pøi nehodì v závodì nepøišel o ¾ivot. Jak uvádìjí záznamy, byl to hluboce vìøící èlovìk a pøi procházce lesem pøišel na myšlenku - jako podìkování udìlat v bøehu lesa ozdravovny malou kaplièku se soškou P. Marie Lurdské. Se svou rodinou a nìkterými stejnì smýšlejícími pacienty sesbírali po lese kameny a podaøilo se jim u studánky vystavìt kaplièku.
V roce 1914 slou¾ila ozdravovna jako lazaret a o rok pozdìji, po odchodu ranìných vojákù a dùstojníkù, slou¾ila výhradnì nemocným ošetøovatelkám Èerveného køí¾e.
Po první svìtové válce Vítkovické ¾elezárny okolí ozdravovny velmi zkrášlily. Zøídily pøístupové chodníky a cesty. Údolí lesa u kaplièky pøeklenuly nádherným døevìným mostem.
V roce 1928 byla kaplièka pøebudována do dnešní podoby. 1. kvìtna 1929 se poprvé ze starobìlského kostela za doprovodu místní dechové kapely a obrovského poètu vìøících putovalo ke kaplièce v lese, kde se konala první Májová pobo¾nost. Od té doby se konal takový prùvod ka¾dým rokem. Ke kaplièce nechodili jen místní, ale i lidé z blízkého i vzdálenìjšího okolí. Konání pouti bylo oznamováno ve všech ostravských kostelech.
V dobì nacistické okupace bylo konání procesí nìmeckým „Oberlandrátem“ zakázáno. Po skonèení druhé svìtové války se tato tradice obnovila, ale byla vázána na povolení svìtských úøadù. Povolení bylo udìleno, ale ne na 1. máje. Tento den byl vyhrazen manifestaèním prùvodùm. Pozdìji - v padesátých letech byly starobìlské Lurdy zdevastovány.
Roku 1953 nebyla pou» ke kaplièce povolena, ale pøesto lidé kaplièku pod smrky navštìvovali stále více. Právì zde platí pravdivost slov: „Nábo¾enství je jako høebík, èím silnìji uhodíš na hlavièku, tím hloubìji leze do døeva!“ Dále v roce 1953 vydaly úøady naøízení, jeho¾ dùsledkem byl odsun øádových sester starších 60 let ze všech nemocnic vèetnì vítkovické ozdravovny.
V roce 1955 svìtský úøad pro vìci církevní v Ostravì znovu povolil od-polední Májovou pobo¾nost se všemi církevními úkony. Lidé svépomocí kaplièku opravili a opatøili drátìnou sítí. (Informace èerpány ze zápiskù Starobìlského kronikáøe, pana Jana Pchálka)
V souèasné dobì se ji¾ opìt ve starobìlských Lurdech konají tøikrát za rok slavnosti za velké úèasti vìøících i nevìøících, okouzlených malebným prostøedím a krásnou pøírodou. Lidé sem pøicházejí na pobo¾nosti, ale i jen tak posedìt a odpoèinout si. Voda ze studánky je prý léèivá. Také jsme to vyzkoušely a uvidíme… Nechcete-li sedìt doma, pøijïte do našeho klubu a pøipojte se nám. Rádi vás uvítáme.
Informace k dopravì:
Ke kaplièce dojedete - MHD Ostrava - výstup na koneèné zastávce tramvaje èíslo 11. - Ostrava-Zábøeh. Potom procházkou lesní cestou kolem koliby. Mínusem je, ¾e cesta není moc dobøe znaèena, ale kdy¾ se zeptáte místních, rádi vám cestu uká¾í.
Ludmila Holubová