Letní podveèer v Galerii z ruky
Chtìl bych si s vámi povídat, o tom jak huèí Niagara, o trojici skromných umìlcích, o jedné pùvabné galerii vysoko nad øekou Svratkou v nádherné krajinì uprostøed lesù… Zdá se vám, ¾e ty pojmy vùbec nesouvisí? Pokusím se vás pøesvìdèit o opaku.
Øíká si Galerie z ruky, je to dílo, je to láska man¾elù Macháèkových. On, Zdenìk, sochaø, umìlec, který tvoøí velkolepé artefakty i pùvabné drobnosti ze døeva, jistì nemusím dokazovat, ¾e je to materiál, v nìm¾ se skrývá nekoneèné mno¾ství krásy. Ona, pani Stanislava, galeristka, dáma mimoøádného šarmu… Ze staré stodoly vytvoøili svéráznou ojedinìlou galerii, atelier výtvarníka, výtvarnou síò, v ní¾ se od jara do podzimu støídají exposice umìlcù.
Pøebudovanou stavbu doplòuje malý pøírodní amfiteátr. Galerie v letním období poøádá poutavé akce, zve umìlce, hudebníky, herce k popovídání, k nevšednímu zá¾itku. Nedávno, pátého èervence byl naplnìn k prasknutí, prostor sotva staèil, i na trávníku se stì¾í hledalo místo na sednutí.
Tentokrát byli jeho hosty osobnosti obzvláštì ¾ádoucí, mistr kytary Štìpán Rak a mistr slova Alfréd Strejèek. Pana Raka pøišel podpoøit i jeho syn Jan Matìj (a vnuk), který tím obdivuhodným nástrojem vládne mistrnì, skoro jako jeho otec.
Pan Strejèek povídal o Eduardovi Ingrišovi (1905 – 1991) o jeho práci, o jeho dobrodru¾ném ¾ivotì. Nejspíš jste o nìm neslyšeli, podobnì jako my, vìtšina návštìvníkù tohoto krásného podveèera v Køí¾ovicích. Skladatel, který vystudoval pra¾skou konzervatoø a øádku let se vìnoval hudbì. Napsal na tisíc melodií, hudbu k 11 filmùm, jedna z nich byla nominována na Oskara. Stal se autorem hudby 60 operet, dirigoval symfonické orchestry v Praze (zde ve svých 24 letech byl nejmladším dirigentem), v Peru, Brazílii i USA. Stal se i autorem hudby k operetì "Trampské milování". Jeden z jejích obrazù se odehrával veèer u ohnì, u nìho¾ se zpívala nová trampská píseò “Tesknì huèí Niagara”. Psal se rok 1931 a skladba se stala šlágrem. Ale mo¾ná jste ji poznali s názvem „Temnì huèí Niagara”, takto ji interpretoval i Waldemar Matuška ne¾ ho na omyl upozornila man¾elka pana Ingriše, Nina. Potom u¾ i proudy jeho Niagary dunìly tesknì…
Poslouchat Alfréda Strejèka je zá¾itek sám o sobì. Podmanivý hlas, dokonalá artikulace, k tomu ta nejnádhernìjší èeština, vìty, která mají hlavu a patu, styl, myšlenku… Jaký to rozdíl proti drmolení èeštinou z ulice v televizi!
Snad bych ani nemusel bych dodat, ¾e v prùbìhu celého podveèera znìla hudba, mistrovská kytara otce a syna Rakových. Pøiznávám, oèekával jsem nároènìjší hudbu, ale skladby, které otec i syn pøedvádìli, patøily k tìm nejfantastiètìjším interpretacím trampských písní. Deset Rakových prstù staèilo na melodii i na neskuteènì nároèný, harmonicky bohatý a nápaditý doprovod.
O E. Ingrišovi u¾ pomlèím, jeho stì¾í pøekonatelné toulky svìtem by si zaslou¾ily samostatné povídání.
Samozøejmì jsme se zastavili v Galerii, ve vstupní hale bylo po kulturním programu neobyèejnì ¾ivo, po koncertì ka¾dý zatou¾il po obèerstvení, aby se pak potìšil krásou a vyzkoušel pevnost toèitých schodù z dílny pana Macháèka a v sousedící výstavní síni obdivoval jeho výtvory.
Okna originální výstavní sínì, do nich¾ byly osazeny nádherné vitrá¾e, umocòují dojem z krásy døeva a z prostor povyšují na opravdový chrám umìní.
Èím by byla galerie bez obrazù? V týdnech této akce vystavuje díla Karla Rossiho (1955), malíøe z Vysoèiny. Snad nám dovolí reprodukovat tu jeden z jeho obrazù, pohádkový výjev z jeho virtuální galerie.
A v pozvánce na jeho výstavu jsme si pøeèetli krásná slova, která sice Bo¾ena Rossi napsala k jinému obrázku, ale urèitì budou ozdobou i tohoto výjevu. „Sluneèní paprsek pro»al mraky a zabodl se jako šíp do talíøe….Modrá zlatá se rozlévá po krajinì a já se vracím do dìtství, kde vìše zaèíná a nic nekonèí, u¾aslá a okouzlena krásou.“
Podveèer U ruky skonèil, hluboké dojmy zùstávají, staly se zdrojem doplnìní ¾ivotní energie…
Text: Imrich Lencz
Ilustrace: Blanka Hrazdírová