OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.24
Pozvali jsme si do školy skláøe. Pøijel nám ukázat své umìní. Pod jeho rukama se roz¾havené sklenìné trubièky natahovaly, kroutily, stáèely do spirál. Dìti z nìj nemohly spustit oèi. U¾ svou postavou budil zaslou¾ený respekt.
Povyprávìl nám nìco málo o skle a kdy¾ se zeptal, jaké zvíøátko má pro naši tøídu vyfouknout, spustila se vøava. Návrhy padaly ze všech stran a hodnì hlasitì, nezdálo se, ¾e bychom se dohodli. Nakonec jsem bouchla do stolu, a pak u¾ jsme se „sjednotili“ docela rychle. Vyhrál slon.
Ne¾ jsme se nadáli, z trubièky se natáhl chobot, pak vykouklo bøíško. Slon jako malovaný. A proto¾e prý jsem byla hodná, prémií pro paní uèitelku byl sklenìný dudlík.
Druháèci se tìšili hlavnì na druhou èást setkání, došlo toti¾ na jejich vlastní skláøské pokusy. Vyfukovali si ka¾dý svou sklenìnou kulièku. Jeden po druhém pøicházeli a vší silou „funìli“, byl to pro nì nezapomenutelný zá¾itek. Svou trofej si ka¾dý odnášel skoro jako svátost.
Kulièka umí pískat, kdy¾ se do ní foukne, umí se promìnit v lupu, kdy¾ se do ní napustí voda. A proto¾e ka¾dá kulièka pískala v jiné tóninì podle toho, jak byla veliká, dovedete si asi ten následný rambajs pøedstavit.
O dva dny pozdìji byl MDD, letos jsme ho oslavili opravdu netradiènì. V Èáslavi, která je od naší školy jen pár kilometrù, se konala speciální akce. Kolik lidí s jakýmkoliv pøedmìtem, který se nìjak týká Spejbla a Hurvínka (obrázky, loutky, kní¾ky, gramofonové desky) se sejde na èáslavském námìstí. Šlo o zápis do Èeské knihy rekordù.
Nejprve jsme se vyfotili v naší škole, pak jsme vyjeli do Èáslavi. Z naší školy se zúèastnil celý první stupeò. U¾ dopøedu jsem mìla noèní mùru z toho, aby se mi dìti v davu mezi tolika lidmi neztratily.
Zaèali jsme opravdu skvìle- Lucka si zapomnìla Hurvínka v autobuse. Kupodivu u¾ ¾ádný další karambol nenásledoval. Umínila jsem si, ¾e dìti nepustím dál ne¾ na krok od sebe, ale nakonec jsem musela rezignovat. Všude byla spousta atrakcí a zábavných soutì¾í, prostì jsem je musela pustit a doufat, ¾e se vrátí.
Pøišli vèas – kromì Míši, který se o 10 minut zpozdil. V tìch 10 minutách dìti vymyslely tolik konspiraèních teorií, proè Míša nedorazil, ¾e jsem si opìt uvìdomila, jak je dìtská fantazie bezbøehá. Pøiznám se, ¾e kdy¾ jsem v davu zahlédla jeho hlavièku, spadl mi kámen ze srdce.
Prošli jsme kvìtinovou slavobránou, kde nás poèítala komisaøka z agentury Dobrý den z Pelhøimova, poté probìhlo hromadné fotografování z visuté plošiny. Velkou slávou byl pøíjezd paní Heleny Štáchové, která dìtem spolu s Hurvínkem, Mánièkou a Spejblem zamávala z pódia.
Následovala autogramiáda a slavnostní vyhlášení. Zapsáno a spoèítáno bylo celkem 1952 lidí. Nádherná akce, pro ka¾dého z pøítomných uèitelù však pøímo infarktová.
Úplnì na závìr pøidám vèerejší historku. Vybarvovali jsme v ètvercové síti zvíøátka, pøesnì podle vzoru. Dìti se soustøedily, napjatì sèítaly ètvereèky, které vybarvit jakou barvou. Chtìla jsem je trochu povzbudit a tak povídám: „To není tì¾ké, dìti, je to jen trochu nároèné na oèi.“ Ane¾ka vzhlédla od svých ètvereèkù a lakonicky mì doplnila: „A taky na nervy, paní uèitelko.“
Eva Procházková
Další èlánky autorky: